Slyšel jsem, že vás pořádně naštvaly úvahy o pořádání olympiády v Česku. Proč?
Každý by chtěl mít olympiádu. Ale v době, kdy je český sport po účinkování ministryně školství Kateřiny Valachové v totální krizi, jsou takové úvahy přímo provokací. A urážkou všech lidí, kteří zadarmo nebo za deset tisíc ve sportu vůbec pracují. Olympiády jsou megalomanské podniky, jen přípravy Prahy olympijské před lety stály přes 100 milionů, dodnes kvůli tomu jsou blokace pozemků, na kterých se nestaví. Jsem rád, že se k tomu Český olympijský výbor po těch spekulacích vyjádřil a dal najevo, že žádnou kandidaturu teď nepřipravuje.
Teď ne, ale předseda ČOV Jiří Kejval říkal, že jednou by se tady olympiády dočkal rád. Kdy to vidíte reálněji?
Tak za třicet až čtyřicet let. Teď musíme hlavně vybudovat sportovní infrastrukturu. Naše sportoviště jsou v průměru 48 let stará a 92 procent se postavilo před rokem 1989. Stavět megalomanské stadiony tak absolutně není na pořadu dne.
Nepomohlo by pořádání olympiády právě tomu, že by šlo více peněz do sportu?
To jsou falešné úvahy. Po roce 1990 jsme měli v oblasti sportu amerikanizovat školství, aby se sport stal jednou z hybných sil na školách. Nestalo se to. Školy nemají sportoviště, nejsou lepší trenéři ani tělocvikáři, po zrušení ČSTV zbylo na ministerstvu školství dvanáct úředníků.
Co říkáte na výstavbu haly pro rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou, se kterou se čas od času připomene Andrej Babiš?
Ať si politici klidně stavějí halu pro Sáblíkovou nebo cyklodrom. Fandím výstavbě všech hal. Chybějí haly na hokej i míčové sporty. Ale hlavně bych byl rád, aby se stavěly haly u škol, protože jestli český sport má jít nahoru, tak to musí být díky školám. Třeba na amerických školách, kdo nesportuje, tak se na něho dívají skrz prsty. Sport je neskutečně hybným faktorem a tady se od něho dávají ruce pryč.
Chcete, aby se ke státní hymně přidala druhá sloka. Proč?
Protože první sloka je o zemi a druhá o lidech a je emotivnější a bojovnější. Když sportovec stojí na bedně a zpívá: Kde domov můj, vypadá jako zoufalec, který se ptá, kde má vlastně ty Čechy? A v druhé sloce se říká, to jsou ti hrdí Češi, za ty já jdu bojovat. Mluvím o tom už patnáct let, protože jsem to jako majitel basketbalového Nymburka a šéf basketbalové federace chtěl hrát. Ale teď mi vadí to provedení.
