„Vždyť se na mě podívejte, jsem psycholožka, ale stejně jsem teď úplně rozhozená,“ s pláčem povídala. „Měla bych jít sama k sobě na terapii. Ale nepůjdu, protože já jsem právě absolutně šťastná.“
Zdeňka Sládečková
Zdeňce Sládečkové, pečující v roli psycholožky o české atlety, toho večera děkoval i Jan Železný. Také ona má velký podíl na světových medailích Jakuba Vadlejcha a Petra Frydrycha.
„Kdo nebyl s nimi v zákulisí, tak nikdy neviděl, jak moc do toho ti kluci museli dát své krve, svého úsilí, své energie,“ vykládala. „To je něco, co zákonitě muselo být odměněno.“
Sedávala s oběma během sezony, potom i dopoledne v den závodu. „Udělali jsme pro úspěch všechno. Všichni všechno.“
Oběma srovnávala hlavu. Každému však úplně jinak.
Přemotivovaného Vadlejcha musela brzdit. Chtěl až moc, hrozně moc. „A ti lidé, co se přespříliš zmáčknou, jako by sami sebe ukřižovali a zakřečujou. Vtloukala jsem mu tedy do hlavy: Na pohodu, užij si to. Učila jsem ho, jak sám sebe brzdit.“
Léta utrápeného Frydrycha se naopak snažila lidově řečeno nakopnout. „Petr má v sobě oheň bojovníka, jen potřeboval rozdmýchat plamen,“ tvrdila. „Závod, na kterém si na poslední chvíli hodil limit, který ho sem posunul, to dokázal. Tady už byl úplně klidný, tak akorát.“
KLIENTI PSYCHOLOŽKY SLÁDEČKOVÉ: Jakub Vadlejch (vlevo) a Petr Frydrych.
Před závodem oběma řekla: „Jste silný a jdete bojovat.“
Pak vyprávěla: „Viděla jsem, že jsou oba připravení a v pohodě. Už to bylo jen o té troše štěstí.“
Když oštěpařské drama skončilo, mohla s nimi jít slavit. Ačkoliv...
„Ještě ne. Já si tu budu ještě chvíli sama brečet.“
