Cestou stihne tři salta, dva a půl vrutu a následně ploskami nohou rozrazí vodní hladinu.
Fascinující podívaná.
A také skok, který vynesl českému reprezentantovi na budapešťském světovém šampionátu stříbro v extrémních skocích. Jde o první českou medaili na mistrovství světa v plaveckých sportech po 14 letech.
Ještě dlouho po medailovém ceremoniálu byl Navrátil v naprosté euforii.
To před sedmi lety prožíval těžké časy. Jak sám říká, během osmi měsíců v čínském cirkuse si prošel malým peklem. Ve spartánských podmínkách, kdy místo profesionálního zázemí měl coby akrobatický skokan jediný posilovací stroj, mu bylo často těžko. Úrazy léčil vývary z hadí kůže a kořínků. Pil, rval se, stýskalo se mu po krajanech.
Náročná zkouška ho ale zocelila, právě tam se naučil skákat z výšky, která je pro lidské tělo téměř hraniční. Takřka dennodenně si na dobu v Číně vzpomene. „Všechno jsem si tam vydřel sám a čerpám z toho,“ tvrdil a měl při tom na krku stříbrnou medaili a v ruce modrého maskota Willyho.
Tanečky před skokem
V neděli jako jeden z mála skokanů zvládl tlak závěrečného, čtvrtého kola a získal za něj vysoké bodové ohodnocení. Dost soupeřů jedenatřicetiletého Čecha selhalo, výrazně se propadlo pořadím a zahodilo dobře rozjetý závod. I on sám v jednu chvíli krátce nepatrně znervózněl. Ale nikoliv sám od sebe.
Z koncentrace ho vyvedl jeden z hlasatelů, když se mu nedařilo vyslovit Navrátilovo jméno. Natřikrát zkomolil „Michala“ a mikrofon raději předal druhému kolegovi. Ten naopak trefnou přezdívkou „Captain Energetic“ vystihl projev svalnatého Pražana.
„Zná mě už spoustu let, takže ví, že trošku blbnu na tom skokánku. Poskakuju, dělám tanečky, ale je to všechno kvůli tomu, abych se nabudil, abych nemyslel na ten skok a abych se uvolnil těsně před tím závodem,“ vysvětloval Navrátil po jednom z tréninků.
Na můstku skutečně skotačí a gestikuluje. Zbavuje se napětí. Vždyť o chvilku později se má vrhnout vstříc malému bazénu z 27 metrů a ještě k tomu precizně zvládnout sestavu hodnocených prvků.
Bavič na zaoceánském parníku
Navrátil svedl v pátek i v neděli oboje. Skoky, byť ne vždy obtížností nejnáročnější, prováděl slušně a bez zásadních zaváhání. „Za osm a půl (z deseti bodů) od začátku až do konce jsem rád,“ těšily ho vysoké známky od rozhodčích.
Medaile z Maďarska je pro něj velkým zadostiučiněním. Letos se mu při jiných závodech nedařilo, formu ale dokonale načasoval a na dunajském břehu zářil. Možná pomohly i lázeňské procedury, které v Budapešti tak rád postupoval. Nejspíš i v bazéncích s horkou vodou přemítal nad osudovým čínským dobrodružstvím. A nebylo jediným, které kdy podstoupil.
Donedávna se živil na zaoceánských lodích, při vodní show bavil hosty na obřím parníku svou akrobacií. Začal s ní ještě jako puberťák, tehdy se věnoval běžným skokům do vody. Postupně ho lákaly větší výšky. Zlom přišel v Číně. Navrátil pak dlouhá léta zdokonaloval techniku.
„Vlastní pílí se nesmírně vypracoval a rozhodčí to teď vidí,“ tvrdí členka technické komise extrémních skoků a bývalá olympionička Hana Novotná.
Neskrývala, že v neděli Navrátilovi přála. Mezi novináře přišla s vlhkýma očima. Tak moc ji dojala první česká medaile ze světového šampionátu v plavání po 14 letech.
