Ač je to více než 15 let, co Zuzana Rolenčíková, tehdy Vodáková, trénovala Karolínu Plíškovou, pořád její osudy sleduje. A pochopitelně ji nenechalo chladnou, když se rozhodlo o jejím pondělním posunu na trůn světového žebříčku.
Právě trenérka z Litvínova hrála v kariéře Plíškové zásadní roli. Ona ji vedla v začátcích. Ona dala základ jejím oceňovaným úderům. Ona Karolínu i sestru Kristýnu na kurtech nutila dál a dál pilovat tenisové schopnosti. „Cítila jsem, že by holky mohly být dobré,“ vzpomíná na rok 1999, kdy dvojčata převzala. „Tak jsme dřely, co to šlo.“
Tipnula byste si, že se z Karolíny může stát světová jednička?
V poslední době už jsem tomu věřila. Ale když jsme začínaly, tak samozřejmě ne. Kdybych měla křišťálovou kouli a věděla, že bude první na světě, tak bych na ni třeba byla hodnější. Ale to by pak třeba zase nebyla světovou jedničkou.
Tehdy jste hodná nebyla?
Ne. I holky samy říkají, že jsem byla přísnější. Ač mně se to ani nezdálo.
Jak se k vám sestry dostaly?
Nejprve trénovaly dva tři měsíce v Lounech, pak přešly do školičky k mojí kolegyni. Na jaře 1999 jsem je převzala. Pak mě sice v září z klubu vyhodili, ale pan Plíšek si mě najal, abych s oběma pokračovala ještě další rok. Po něm odešly do Německa, protože tady neměly v babytenisu s kým hrát.
Proč vás z klubu tehdy vyhodili?
Jednou se u nás konal turnaj. Trénovala jsem i lidi ze střediska a jedna svěřenkyně tam hrála finále. Já si šla ve stejnou dobu zatrénovat s holkami Plíškovými. Vzala jsem je na čtyřku, abych viděla na finále, kolik to je. Ale vedení si našlo záminku, že jsem neměla trénovat, ale koukat na finále. Tehdy mě to hodně mrzelo.
Sestrám jste říkala malí vojáci. Měly už tehdy v sobě takovou disciplínu?
Ano. Ale chtěla jsem, aby byly nejlepší, tak jsme jely, co to šlo. Bušila jsem to do nich, dokud to nebylo perfektní. Kristýnce se tehdy dařilo lépe, u Káji to šlo pomaleji. Třeba u forhendu trvalo, než ho dotáhla podle mých představ.
Přitom dnes je její výstavní zbraní. V čem je jeho kouzlo?
Hlavně v jednoduchosti. Jakýkoliv pohyb navíc, nějaké kudrlinky narušují timing úderu. Extrémně šikovní hráči to zvládnou i s nimi, třeba Nadal. Ale když u dětí ještě nevíte, jak šikovné budou, tak je lepší mít minimum pohybů navíc.
Co ještě vidíte jako hlavní přednost Karolíny?
Megapřednost je hlava. Je to vidět i na tom, že teď hraje blíž v kurtu. Stojí na čáře, chodí si do míčů. Neschovává se. Na to potřebujete kuráž. A taky umí ten obrovský tlak ustát. Má ráda výzvy.
Měla to tak i dřív?
Když byla malá, tak ještě ani ne. Ale už tehdy byla hodně vnímavá. Všechno si brala. Říkala si: Dneska mi to moc nešlo, tak doufám, že to zítra bude lepší. Myslela na to, soustředila se, což je u malých dětí zázrak. Když jsem ji hodně opravovala, tak měla pocit, že se trénink nepovedl.
Vyhecovalo ji právě to, že Kristýna byla lepší?
Něco takového se muselo stát. Celou dobu byla o něco slabší než Kristýna. Jako kdyby cítila, že na ni sestra musela čekat. Musela od dětství o hodně víc používat hlavu, od přírody jí to tolik nešlo. Nakonec se to naučila taky. Možná to Kristýnce chybí, i když se teď zlepšila obrovsky. Je v padesátce, kam určitě patří. Kdyby vyhrála nějaké ty tříseťáky s hráči elitní desítky, které teď ztratila, tak už by taky skočila do dvacítky.
Hraje teď tedy prvotní náskok proti Kristýně?
Na nejvyšší úrovni umí tenis hodně holek, ale musíte mít i drzost a jít do míčů s vervou. Myslím, že to Týně trochu chybí. Když je schopná vést 6:2, 4:1 a drtit holky z první desítky, tak ten tenis asi umí stejně. Ale ještě je třeba to dohrát do konce. Nedostat strach z vítězství. Mít kuráž vyvinout tlak. Myslím si ale, že pan trenér Martin Fassati s ní na psychice pracuje, hodně se zlepšila.
Tenisová trenérka Zuzana Rolenčíková
Jste se sestrami stále v kontaktu?
S Kristýnou víc, s Kájou skoro vůbec. Nejvíc s jejich maminkou. Píšeme si po super zápasech nebo po dalších událostech, třeba výměně trenérů. I teď jsme si psaly. Ona jim vzkazy přeposílá nebo vyřizuje.
Myslíte, že Karolíně výměna trenérů prospěla?
David Kotyza je dobrý, hodně jí pomohl. Kája jde pořád nahoru, zlepšuje se na nohou. Pro vysoké lidi je těžké chodit do kolen, potřebovala by ještě víc, i když se to hodně zlepšilo.
Co jí chybí ke grandslamu?
Na Roland Garros odehrála dobré semifinále s Halepovou. Má hru hodně založenou na servisu. Když přestane chodit, tak pak není tak obrovsky silná. Nemá to čím dorazit. Ale dřív nebo později ho vyhraje.
