Obecenstvo na centrkurtu vyprovázelo svého drahouška Federera do šatny vřelým potleskem.
Není však pochyb, že část toho rachotu patřila i poraženému z pátečního sportovního představení. Jedenatřicetiletý Berdych po loňské vleklé nemoci a neúspěšném experimentování s koučem Goranem Ivaniševičem v první části sezony nutně potřeboval úspěch. V Londýně vyhrál pět utkání, byť v jednom mu pomohla skreč Novaka Djokoviče.
Obhájil loňské semifinále, udržel si svou pozici na žebříčku a na zámořské betony se po krátké dovolené může vydat s chutí a sebedůvěrou.
Zpravodajstvío mužských semifinále |
Byl to chvílemi nádherný zápas. Je po něm porážka o trochu méně trpká?
Z výkonu mám dobrý pocit. Z výsledku určitě ne. Asi tak bych to shrnul.
Cítil jste nějakou šanci v tie-breacích?
V nich ani ne. Spíš jsem mohl využít některý z brejkbolů.
Federer vytáhl nejlepší údery, když nejvíc potřeboval. Jak moc to bylo důležité?
Hodně. Všechny sety byly vyrovnané. Ale jakmile se objevila nějaká příležitost, výborně zaservíroval, dal eso, nebo se dostal z těžké výměny. Tyhle míče rozhodujou.
Držel jste koncentraci, ve hře jste neměl výpadky. Povzbudilo vás to?
Musím říct, že takhle jsem hrál celý turnaj. O to víc mě to těší. Mám za sebou těžké období, které mě stálo strašně moc sil. Těším se na odpočinek, ale na druhou stranu jsem s tenisem spokojený. Tak nějak jsem si Wimbledon představoval. Nemohl být o moc lepší. Samozřejmě jsem věděl, že mi hrozí ztráta bodů, vždyť před rokem jsem tu hrál semifinále.
Můžete se z Wimbledonu odrazit do druhé půlky sezony, v níž po loňských potížích se zánětem slepého střeva obhajujete jen pár dobrých výsledků?
Žebříček není úplně klíčový, ale udržet se v šestnáctce je určitě fajn kvůli nasazení, které může na US Open pomoct. Jestli jsem dvanáctý nebo čtrnáctý, je skoro jedno. Každopádně mám splněno a těším se na druhý půlrok.
Co vám tady udělalo největší radost?
Hrál jsem vyrovnaně od začátku do konce zápasů. Bez hluchých míst. Dařilo se mi soustředit, což je na celém výkonu vidět a odrazilo se to třeba na servisu.
Jaké změny jste po Roland Garros udělal v péči o tělo?
Nechci se pouštět do úplných detailů. Ale pár věcí jsem zapojil. Osvědčily se a budu v nich pokračovat. Čím jsem starší, tím víc musím o tělo dbát. Ono se mi pak odvděčí, líp funguje, víc vydrží.
Petr Korda tady říkal, že jste pořád mladý kluk a máte toho hodně před sebou. Posílil jste si v Londýně víru, že v kariéře ještě můžete leccos dokázat?
Za jeho časů v mém věku už všichni mířili do důchodu. Je to hodně dané tím, jak o sebe dbáme, byť je kalendář náročnější, našlapanější a konkurence se s nedávnou minulostí nedá srovnat. Osobně jsem ve stadiu, že ani nekoukám, jestli vydržím dva, tři roky nebo pět let. Hraju, co to jde, dokud z toho mám požitek. Až se jednoho dne vzbudím a dobrý pocit z odvedené práce zmizí, řeknu si: Dobrý a je hotovo.
Dáváte si do konce sezony nějaký cíl? Třeba návrat do desítky?
Jo, ten cíl tam určitě je. Wimbledon je velké povzbuzení. Bylo by fajn, kdyby se povedlo číslo před mým jménem udělat jednociferným. To by bylo ideální ukončení sezony.
