„Chtěli jsme si udělat radost a taky potěšit fanoušky. Spousta z nich nám psalo, kdy zase pojedeme,“ poznamenal bývalý tovární jezdec Fordu a Škody Kresta, který pojede ve Škodě Fabii R5 s navigátorem Petrem Starým. S ním absolvoval oba své starty v roce 2014. Na Kopné dojeli druzí, na Barumce je vyřadila technická závada.
Jak se návrat do závodního vozu zrodil?
Zapadlo do sebe víc faktorů. Zásadní je podpora rodiny. Děti o to měly zájem a manželka s tím souhlasila. Za druhé to člověku chybí. Letos jsem si proto udělal časový prostor, abych to zvládl. Se závodníky, jimž chystáme auta, jezdíme polský a slovenský mistrák, takže Bohemku a Barumku jsem si naplánoval pro sebe.
Kdy padlo konečné rozhodnutí?
V Petrově případě padá tři roky. (úsměv) Vždy volal, co vymyslím, protože jsem mu slíbil, že si Barumku zopakujeme. Když nám tehdy praskly svody a my odstoupili, myslel jsem, že auto podpálím. Po třech letech se to ve mně hnulo. Je to způsobeno osobními věcmi, které se změnily, cítím větší pohodu. Dřív jsem dával prioritu jiným, letos už to nedělám. Pracujeme na tom tři měsíce. Finální rozhodnutí o startu padlo nedávno, bylo to závislé jen na mně.
Kolik lidí se vám ozvalo, když se vaše jméno objevilo předminulý týden v seznamu přihlášených na Rally Bohemia?
Někteří psali. Hlavně manželce volalo spousta lidí. Nevím proč. (úsměv) Ale do jisté míry chápu, protože převzala manažerskou roli.
Váš tradiční soupeř Václav Pech po závodě v Hustopečích říkal, že mu máte zavolat o radu, jak zvládnout návrat mezi špičku. Uděláte to?
Jasně. Myslím si, že má hlavu zamotanou víc než já.
Co vůbec říkáte na to, jak se v posledních letech vyvíjí mistrovství republiky?
Až na Honzu Kopeckého je to dobré. Je vidět, že na tovární tým nikdo nemá. Je tam rozdíl třídy, vždycky odskočí. Zbytek se vyrovnal. Dominance Vency Pecha už není taková jako dřív, naopak přibyli další.
Jak často jste během posledních tří let seděl v soutěžním autě?
Naposled to bylo loni na vývojovém testu, kdy tam kvůli bolavým zádům nemohl být Mirek Tarabus. Zkoušeli jsme věci, které jsme pak aplikovali na Barumce. Najel jsem tehdy kolem 30 kilometrů, takže teď bylo docela kruté sednout znovu do auta.
Opravdu?
Když nejezdíš, vypadneš z toho. Zapomenout to nejde, ale když nezávodíš, chybí ti odhad. To je základ všeho.
S jakými ambicemi vyrazíte na trať?
S žádnými. Je mi jedno, že mě všichni budou porovnávat. Pro ty, kteří to pochopí, je to svátek. Pro ty, kteří to nepochopí, je to úplně jedno. Jedeme v barvách Mogul Racing Teamu, tedy ve stejných, jako když jsme končili. Nedělám si žádné iluze, jede se hodně rychle. Nejde říct, že do toho sednu a vyhraju. I kdybych na testu najel 500 kilometrů, neznamená to, že v závodě pojedu stejně rychle.
Ve Fabii R5 jste ještě nezávodil. Když jste s ní před časem testoval, byl jste z ní nadšený. Máte radost, že ji vyzkoušíte v ostré jízdě?
Je to pěkné. Od té doby, co jsme ji dovezli a co jsem ji testoval, šel vývoj ještě dál. Můj start našemu týmu pomůže. Není to tak, že jen sednu do auta, ale dostanu zpětnou vazbu, jak se auto chová. Přece jen ne každý jezdec si k tomu řekne své. I proto člověk sedne do auta, aby byl platný jako technik, nejenom jako šéf týmu. Spousta vývojových věcí jde přese mě.
Pojedete s úplně novým autem?
Ne. Je to vůz, s nímž jel Němec Kreim loňskou Barumku, letos s tím absolvoval dva závody Slovák Jaro Melichárek.
Jsou dva letošní starty pokusem o plnohodnotný návrat?
Rozhodně ne! Celý mistrák nepojedu. Ale nevylučuju, že si zase udělám radost.
Třeba i ve světě?
S Jirkou Tošovským, který v našem týmu pojede Bohemii, máme nějaké věci naplánované. Když bude čas, pohoda a finance, proč ne. Nemusí to být hned mistrovství světa, ale nějaký pěkný závod v cizině ano. Všechno je uspěchané, několik let jsem dělal od rána do večera a už musím přibrzdit. A nějaký pěkný závod k tomu může přispět.
Přispělo k vaší pohodě i stěhování týmových dílen z Otrokovic do Luhačovic, kde žijete?
Samozřejmě, je to velká výhoda. Například minulou sobotu jsem šel do práce v šest ráno a vrátil se domů v osm večer, ale po obědě si na hodinu zdřímnul. To se mi na předchozím místě nepodařilo. Vůbec se to nedá srovnat. To není dílna, to je rodinná záležitost. Má to všechno, co je potřeba.
Rally Bohemia vám vždycky seděla, spolu s Kopeckým jste se šesti triumfy rekordmanem. Co vám na ní tak vyhovuje?
Je to těžký závod. Jsou tři rally, které jsou pro mě top - Český Krumlov, Bohemka a Barumka. Uvažovali jsme už o startu v Krumlově. Slíbil jsem Grošákovi (bývalý spolujezdec Petr Gross, který se léčí z následné vážné havárie), že se tam s ním svezu. Říkám mu: Mám auto, tak na sobě makej. Letos to nevyšlo, posunuli jsme to na příští rok. Každý musí mít motivaci a v Petrově případě to platí dvojnásob.
