Pařížský grandslam vyhlíží Turnaj legend, a tak se v noblesní restauraci v areálu Rolanda Garrose sešla ještě vybranější společnost. John McEnroe, Martina Navrátilová, Michael Chang... A taky chorvatský dlouhán, jenž i mezi nimi patřil k nejžádanějším respondentům.
Goran Ivaniševič se zastavoval u každé kamery a poutavě odpovídal na palbu otázek. Činil tak jako muž, který před několika hodinami přišel o práci.
Jeden „tweet“ Tomáše Berdycha ukončil deset měsíců trvající spolupráci, v jejímž průběhu se tihle dva čahouni sblížili, ale kýžený cíl zůstal v dáli, skryt v mlze tenisových snů. Berdych dál čeká na velký průlom a v žebříčku klesá.
„Byla to pro mě čest. Tomáš je fajn chlap,“ prohlásil i tak Ivaniševič. Sám na sklonku kariéry vyhrál Wimbledon, krajana Marina Čiliče dotáhl k triumfu na US Open.
Ale do třetice už to nevyšlo, s Berdychem už ne. Přesto platí, že pokud hledáte muže, který do tenisty z Valašského Meziříčí dál vkládá důvěru po hrstech, je to právě Ivaniševič: „Jestli si myslím, že může jednou grandslam vyhrát? Ano.“
Proč vaše spolupráce končí?
Prostě to nevyšlo. Dospělo to do fáze, že už jsem mu nedokázal pomoci. Zkusili jsme všechno, ale když dojdete do bodu, že se nikam dál nemůžete pohnout, je lepší to ukončit. To pak není šťastný nikdo.
Berdych na Twitteru napsal, že se loučíte jako přátelé, sedí to?
Končíme jako přátelé a pořád jimi můžeme být. Život jde dál. Jako trenér se snažím překonat všechny výzvy, abych svým svěřencům co nejvíce pomohl. Ale když to nejde... To je pak lepší spolupráci uzavřít.
Co přesně nefungovalo?
Měli jsme i trochu smůly. Hned, co jsme začali, přišlo u Tomáše... Vždyť on tehdy málem umřel!
Měsíc po vaší dohodě dostal akutní zánět slepého střeva, dlouho nehrál. Co se tím změnilo?
Už ve chvíli, kdy jsme se v srpnu domluvili, nebyl příliš sebevědomý, ale tohle ho srazilo ještě víc dolů. Pak jsme potřebovali hodně času. Aby začal hrát, aby si začal věřit. Aby byl přesvědčený, že to může zvládnout. Taky jsme zbytečně prohráli pár zápasů.
BERDYCHOVO KOMANDO. Realizační tým Tomáše Berdycha včetně hvězdné posily Gorana Ivaniševiče.
Chyběly pozitivní impulzy?
Udělali jsme jeden krok vpřed - ale pak tři zpátky. V tenisu občas potřebujete i trochu štěstí, čímž myslím výsledky. Někdy přijdou, jindy ne. A tenisté někdy bývají netrpěliví. Upřímně, my vyzkoušeli úplně všechno. Dívali jsme se na tenis ze všech možných úhlů.
Byl vrcholem vaší spolupráce březnový, byť prohraný duel s Rogerem Federerem v Miami? Berdych to tak sám viděl.
Jo, to byl náš nejlepší zápas. Ale zároveň tam zase něco chybělo: Tomáš měl
dva mečboly, byl ve hře, jenže rozhodly drobnosti. Taky v Lyonu hrál dobře a došel až do finále, ale po pěti dnech tady v Paříži bylo najednou všechno jinak. Těch „nahoru a dolů“ bylo trochu moc.
Když vše oficiálně skončilo, dal jste mu nějakou poslední radu, přátelský vzkaz na závěr?
Řekl jsem mu: Především si musíš promluvit sám se sebou. Být si jistý tím, co chceš, jak toho chceš dosáhnout. A jakou cestou k tomu chceš dojít. Víte, já jsem si tuhle situaci sám zažil, takže jsem mu to neříkal jako trenér, ale jako bývalý tenista. Někdy je nejlepší si sednout jen sám, bez ostatních lidí. Snad mu to může pomoci. Moje číslo má, a kdykoli bude potřebovat radu, ať mi klidně zavolá. Proč ne.
U Berdycha se v Česku neustále řeší to, zda je schopný vyhrát někdy v kariéře grandslam. Je?
Je! Určitě ano, má k tomu potenciál. Ale musí tomu uvěřit on sám. Je jedno, co si myslí česká veřejnost, já nebo vy. Jde jen o něj. Jakmile tomu začne věřit, má šanci.
Není proti doba? V tenisu povstává generace Thiema a spol.
Ano, vidím hodně dobrých mladíků, ale já taky běžel proti času a vyhrál jsem grandslam. Čas je vždycky. Pokud chcete, najdete si ho.
