„Drinky máme docela dobrý. Našli jsme takové, které mi chutnají,“ povídá. „V klidu je vypiju. Žaludek se mi u toho nezvedá.“
Na drink nemíří k baru, nýbrž do šatny. Nejlepší česká tenistka pracuje s detaily, stravou nevyjímaje. Vyplácí se to: na Roland Garros je poprvé v životě v osmifinále, navíc v pondělí má před sebou Cepedeovou z Paraguaye, až 97. hráčku světa.
Podstatnou roli v tom hraje slovenské duo Ivan Trebatický, Martin Nosko. Kondiční trenéři jí hlídají fyzičku i stravu. Na cestách se pravidelně střídají, na pařížské antuce dohlíží na Plíškovou první z nich. Oba ji chválí a ona jim pozitivní slova na dálku okamžitě vrací stejně rychle, jako když se jí povede return: „Co jsem s klukama, zlepšilo se to. Dávají na mě pozor.“
Pizza třikrát po sobě? Nevadí
Kondice nyní bude klíčová. Pokud Plíšková uspěje, může ji čekat ve středu čtvrtfinále a ve čtvrtek semifinále. Čili čtyři zápasy v pěti dnech - o víkendu jí v sobotu změnil program déšť, a tak Němku Witthoftövou zdolala 7:5, 6:1 až v neděli.
„Nejdůležitější je regenerace,“ říká Trebatický. „Okamžitě po zápase se vyjezdit na kole, zklidnit se. Strečink, ledová vana, fyzioterapeut, masáž. Doplnění sacharidů a bílkovin ve správném poměru.“
A jsme zase zpět u drinků. Plíšková dostává třeba proteiny s ovocem; jakkoli dál zní mnohem vábněji představa kusu masa, Trebatický má jasno: „Kvalitní jídlo je nejlepší, ale je pomalu stravitelné. Na trhu je tolik přípravků, že si stačí vybrat a podívat se na složení.“
Plíšková mezi elitu už vyrážela dobře připravená, i co do stravovacích návyků. Ale zlepšit lze vše.
„Nejsem tlusťoška ani typ, jemuž by kolísala váha. Když si dám tři dny po sobě večer pizzu, nic se nestane,“ říká. „U mě je základ hlavně jíst; občas mám výpadky, že nemám moc chuť. A taky někdy máte stavy, že prohrajete a chcete co nejrychleji zmizet. Pak je potřeba, aby tam někdo byl a dohlédl na vás.“
Plíšková dříve s nadsázkou vzdáleně připomínala Jaromíra Jágra, který taky „hrával na bábovky a kolu“ - i pro dlouhánku z Loun byly podstatnější tenisové věci. Ale nyní jí je jasné, že rozdíl je skryt v detailu.
„Moc jsme to nemuseli upravovat. Spíš jí třeba řekneme, že když si k večeři donese jenom zeleninový salát, není to úplně O. K.,“ vysvětluje Trebatický. „Hlavně potřebujeme, aby doplnila energii. Máme heslo: Radši se najez a sněz všechno. Nutit někoho jíst to, co mu nechutná, tím docílíte přesného opaku.“
Nevynechali jsme ani turnaj
Dobře se najíst a napít, rychle protáhnout svaly, ulevit tělu v ledové vodě... Jen tím věci nekončí. Trebatický a Nosko, již s Plíškovou pracují od loňského roku, se snaží dívat za horizonty dnů a týdnů.
„Máme určitý koncept rychlostního a silového tréninku i regenerace. Strategii,“ říká. „Posun je vidět. Nechceme si honit triko, ona byla hráčkou Top 10 už předtím. Hlavní je pro nás stejně vědět, na čem chce pracovat tenisový trenér a kolik na to máme prostoru.“
Jedno zadání je zřejmé: Plíšková musí víc chodit do podřepu, do kolen. I když to bolí. „Dřepy, výpady s činkou na zádech, mrtvý tah,“ vyjmenovává Trebatický. „Je důležité, aby byla na kurtu fit a správně postavená při úderech.“
S Noskem se u Plíškové vyměňují podle toho, co jim dovolí osobní život i práce ve sportovní akademii v Bratislavě. „Já na antuce, kolega na trávě. Já v Americe, on v Asii,“ popisuje Trebatický letošní plán.
Nejvíce se radují z toho, že dosud úspěšně pečují o to nejdůležitější. „Nemá žádné velké zdravotní problémy, které by ji omezovaly v tréninku nebo v zápasech. Nevynechali jsme ani jeden turnaj,“ říká. „Prevence zranění je hlavní věc.“
Přínos, jejž (ne)lze změřit
Takový hokej by mohl leccos vyprávět o střetu těch, kdo dají na nejpodrobnější statistiky, s lidmi, již volají: „Nedělejte z toho vědu!“ I v tenisu nakonec rozhodne (ne)úspěšný volej nebo (ne)přesné podání. Ale v extrémně individualistické disciplíně se důležitost maximálního vyladění těla zpochybnit nedá.
I přesto, že je to dost obtížně měřitelné. Pokud tedy vůbec. „Tenis je totiž multifaktorový sport,“ vypráví Trebatický. „U někoho bude mít kondiční příprava poloviční podíl, u jiného tři procenta. Jsou zápasy, kdy ji skoro nevyužijete, jiné jsou kondičně strašně náročné.“
Navíc všechno trvá. „Když skvělému hráči vysvětlíte, že jíst u McDonald’s je úplná hovadina, taky nevyskočí v žebříčku jen proto, že přestal chodit do fastfoodu,“ líčí. „Ale pochopí, že pak může víc trénovat. Je to dlouhodobá záležitost.“
Tým okolo Plíškové má přesně takové ambice: touží po velkých věcech, co jen tak neskončí. „Drink“ hned po zápase je toho součástí.
