Najednou se změnilo všechno - až moc krutě. Matteo Baumgarten dělil život mezi sport a studium; tak, aby měl zálohu i za hodně slibně se rozvíjející lyžařskou kariéru. Jenže v roce 1996 tragicky zahynul v autě.
Jizvy zůstaly, byť je možná čas trochu zacelil. Ale jeho rodina nezapomněla a snaží se každý rok najít ty, kdož tak jako jejich syn nesázejí jen na jednu cestu. Poslední laureátkou se stala Ester Ledecká.
„Je hrozně fajn, že si mě takhle všimli i v zahraničí a rozhodli se mě ocenit tak významnou cenou. Hrozně si vážím toho, že můžu stát na místě, kde bylo už tolik významných sportovců,“ říkala snowboardová mistryně světa; na seznamu oceněných ční jméno Slovinky Tiny Mazeové.
Ceremoniál se odehrál v italském Bormiu, kde Ledecká mimo jiné dostala šek na tři tisíce eur (zhruba 80 tisíc korun). Na noblesní pětichodovou večeři se Ledecká dostavila v plesových šatech. A byť to není její „klasické prostředí“, akci si pochvalovala: „Nejsem moc na dlouhé večeře, ale tohle byla výjimka. Bylo to celé vznešené. A je hezké se cítit v šatech jako princezna - jednou za čas to mám ráda.“
Kromě snowboardu válí dcera známého zpěváka Janka Ledeckého také na lyžích. Ale nejen sportem živ je člověk: školu u toho touží dokončit dál.
„Původně jsem chtěla studovat fyziku, ale neotevřeli kombinovanou formu studia. A musela jsem si přiznat, že fyzika nejde skloubit ani s jedním sportem, natož se dvěma,“ popisuje Ledecká, která tak zvolila něco hodně odlišného: „Marketingová větev, reklama, podpora prodeje, PR. Člověk se dozví spousta nových věcí. Tento obor mi připadal nejblíž tomu, co dělám. A nejvíc obecně využitelný.“
O zájmu o fyziku ostatně Ledecká nedávno vyprávěla i pro Magazín DNES. „Bavila mě obecná fyzika; dozvídat se to, jak věci fungují. Teď čtu Stručnou teorii téměř všeho od Billa Brysona, moc zajímavé. Rozečtenou mám i Stručnou historii času od Stephena Hawkinga. Ta je těžší, takže mě nutí víc přemýšlet. Člověk se pak na svět dívá z jiné perspektivy. Pro mě je to uklidňující,“ popisovala pro sportovce ne úplně tradiční hobby.
Trochu netradiční je i to, že po sezoně dochází právě na školní povinnosti.
„Většinu zkoušek jsem si musela přeložit na jaro, trochu doháním celý rok. Zatím to sviští,“ říká Ledecká o dokončení prvního semestru: „Čas mám až do srpna, mohla bych to stihnout. Jsem ráda, že mi vychází ve škole vstříc, musím všechno regulovat podle tréninků.“
Jednou z odměn byla „princeznovská“ večeře v Bormiu. I jako vzpomínka na mladíka, který až do osudové chvíle kráčel podobnou cestou.
