Máte za sebou první dva turnaje v nejtěžší kategorii. Co vám ukázaly?
Prvním opravdovým testem bude až mistrovství Evropy, tam se uvidí, jak na tom jsem. V Düsseldorfu (skončil pátý) bylo taky spousta kvalitní judistů, včetně Daniela Natea (světová dvojka), kterého se mi povedlo porazit a celkově to byly mnohem těžší zápasy než teď v Antalyi (kde Krpálek vyhrál). Tam bylo hodně nepříjemné až finále s Jurijem Krakoveckým. Na to, jak je mladý a kolik má kilo, předváděl nádherné judo. Měl jsem co dělat, abych to ustál.
Vyhrát turnaj před mistrovstvím Evropy ale určitě není z hlediska psychiky na škodu.
To ne, ale jsem zvědavý, jaké to bude na mistrovství Evropy. Pořád to beru hlavně jako začátek přípravy směrem k další olympijské kvalifikaci, která bude příští rok. A letos je pro mě mnohem větším vrcholem mistrovství světa, na které se chci maximálně připravit. I teď do toho ale samozřejmě dám maximum.
Před měsícem jste plánoval, jak byste rád přibral ještě pět kilogramů. Povedlo se?
Pořád mám kolem 115 kilogramů, takže jsem nic nenabral. Ono to ani během tréninku úplně nejde, aby šla kila rychle nahoru. A já zase nepotřebuju, aby přibíral rychle, potřebuju všechna kila udýchat, musí to být čistá svalová hmota. Mám v plánu mít do olympijské kvalifikace 120 kilo, takže mám spoustu času. Mohlo by to vyjít.
Existuje v nejtěžší váhové kategorii nějaká ideální váha?
Asi ne. Těžký judista má více síly, těžko se hází. Ten lehký zase déle vydrží a dobře se hází. Optimálních je podle mě 115-125 kilo. Ale každá váha má něco.
Vás teď ale může těšit, že nemusíte před každým závodem razantně shazovat.
To jsem to užíval právě v Antalyi. Kluci vedle mě běhali na páse v neoprenu a já vedle nich v kraťasech s vychlazenou vodou. Často jsem běhal tak maximálně na jídlo. (směje se) To bylo samozřejmě super, oni mě takhle taky kdysi provokovali, tak jim to vracím.
Je pro vás lepší prát se s těžším, nebo s lehčím soupeřem?
Pro mě je těžší prát se s menšími a těžkými, nevím, co na ně vymyslet. Hodit takovouhle kouličku není úplně jednoduché a když vím, že jdu do zápasu s takovým člověkem, bojím se toho.
Přesto vás to očividně v nové kategorii baví.
Je to pro mě něco nového, velká výzva. Soupeři mě úplně neznají, jsem tam nový a platí na ně víc věcí, než platilo na lidi v předchozí kategorii. Zatím je to fajn, snad mě ještě dlouho neokoukají. Ze sedmi vyhraných zápasů jsem sedm vyhrál na zemi. Zatím mi to takhle funguje, ale i to možná jednou přestane fungovat. V lehčí kategorii jsem navíc dokázal úplně všechno. Tady je Teddy Riner, který už sedm let neprohrál. I on je ohromnou výzvou, i když vím, že šance porazit ho jsou hodně malé.
Rinera o víkendu ve Varšavě ještě nepotkáte, mistrovství Evropy vynechává.
Teď je to jenom dobře. Nemyslím si, že jsem na tom aktuálně tak dobře, abych se mohl utkat s takovou hvězdou. Čím později to bude, tím líp pro mě. Ale na ten zápas se samozřejmě těším.
Koho považujete na mistrovství Evropy za největšího favorita?
Asi není jen jeden. Přijede spousta judistů, kteří mají na titul mistra Evropy. Ukrajinec Jakiv Chamo mi přijde hodně šikovný a předvádí krásné judo. Pak jsou tam Gruzínci Adam Okruašvili, Guram Tušišvili nebo Levani Matišvili, Rumun Daniel Natea či Izraelec Or Sasson, ale ten nevím, jestli bude startovat. Adeptů na vítězství bude víc.
Vy se mezi ně nepočítáte?
Zatím ne, ale dám do toho maximum, abych mezi nimi byl.
Na závody vás poprvé pojede podpořit i devítiměsíční syn Antonín.
Za to jsem rád. Tonda pojede na své první závody, manželka se zase vrátí do fandících časů, kdy se mnou jezdila. Jsem rád, že tam se mnou pojedou a že mi pomůžou. Bude fajn mít takový fanklub.
