Končit zatím nehodlají, jenže kdo ví, co bude za dva roky.
Gabriela Koukalová pro změnu konec po olympijských hrách v Koreji plánuje, i když stále váhá.
Naštěstí zážitky z letošní novoměstké fanouškovské extáze jim nikdo nevezme.
Nejen příběh Koukalové, ale i ten Moravcův byl na Vysočině plný emocí.
Na posledních metrech nedělního hromadného závodu stíhal Rusa Babikova a rval se o třetí místo. Jenže cíl byl příliš blízko. Skončil čtvrtý.
„Ale ne! Tohle už jsem tu s ním zažil dvakrát,“ vzpomněl si hned šéftrenér Ondřej Rybář na mistrovství světa v Novém Městě 2013 a Moravcovy dvě „bramborové“ medaile.
I tentokrát jej tribuny hnaly a v cíli mu bouřlivě aplaudovaly.
Stejně jako o den dříve.
S tím rozdílem, že v sobotu projel cílem stíhačky až padesátý.
„Ten zážitek ze stíhačky byl pro mě dokonce ještě emotivnější,“ usoudil pak. „Že mě lidé ženou za medailí, jsem už párkrát zažil. Ale to, co se dělo v sobotu, ještě nikdy. A doufám, že už ani nezažiju. Bylo to paradoxní, neskutečné, šílené i krásné. Jel jsem na chvostu, a lidé přesto skandovali mé jméno.“
Ve stíhačce při sjezdu upadl. Poprvé za kariéru zlomil v závodě pažbu. S náhradní, která není stavěná na jeho parametry, při další položce pětkrát minul. Postupně se propadl ze šestého místa do šesté desítky.
Od Rybáře pak dostal svolení, že může vzdát a pošetřit síly na nedělní hromadný závod.
Ale neudělal to.
Pokračoval dál. Pro lidi. V Novém Městě se z boje neutíkalo. Ne před takovým publikem.
„Ondra ani nikdo z našeho týmu by tady nevzdal, kdyby neměl zlomenou ruku nebo nohu,“ říkal Michal Krčmář. „Zaprvé to nemáme v povaze, zadruhé jsme doma.“
Tisíce diváků pochopily a ocenily tu snahu. Kroužil mezi posledními po stadionu, a přesto tribuny skandovaly: „Ondra, Ondra, Ondra.“
Fanoušci ho dojali. Přesto mu v sobotním večeru nebylo vůbec do řeči. „Neměl jsem náladu absolutně na nic. Hrozně mě to mrzelo. Vybojoval jsem si nejlepší letošní startovní pozici do stíhačky, cítil jsem se dobře, střelecky jsem si věřil - a najednou se stalo tohle.“
Uklidňovala ho manželka. Od přátel, kteří mu přijeli fandit, dostával zprávy: „Obrečeli jsme to.“
Jak vyčistit hlavu? Ani neměl chuť zahrát si na oblíbené hrací konzoli. Probíral svůj stav s Rybářem a shodli se: „Musím ten závod hodit za hlavu a už se v něm nepitvat.“
Dobře, ale s jakou zbraní bude v neděli střílet?
Rybář organizoval záchrannou akci. Ze severočeského Budíkova narychlo povolal na Vysočinu svého švagra, truhláře Josefa Šenberka, jenž reprezentantům vyrábí pažby. Cestou v Jablonci vyzvedl i starší Moravcovu pažbu, kterou dříve používal. To kdyby se tu aktuální nepovedlo spravit.
Ale Šenberk je ve svém oboru machrem, vždyť jeho pažby si v minulosti vyžádali i Darja Domračevová, Italové nebo Slovinci.
Ondřej Moravec zdraví diváky po hromadném závodu v Novém Městě.
Ještě předtím, než Moravec v sobotu ulehl do postele, truhlář jej ve čtvrt na dvanáct ujistil: „Půjde to. Dáme ji dohromady.“
Tři rozlomené části slepil napoprvé. „Potom ještě musel některé části zakytovat. V půl druhé v noci bylo hotovo,“ vyprávěl Rybář.
V nedělním dopoledni pušku v buňce a při nástřelu doladili. „Je to výborně slepené,“ chválil Moravec a před startem hromadného závodu si připomínal: Jedeš zase od nuly. Nemáš co ztratit.
Jen Fourcade, Schempp a Babikov byli nad jeho síly. „Doufám, že to je dostatečná odměna pro všechny lidi, kteří při mně stáli při nepovedené stíhačce,“ řekl s čerstvě nabytým sebevědomím. „Pořád to ve mně je, pořád mohu jezdit do trojky!“
