Soupeřky sedmadvacetiletá křídelnice ničila především svou univerzálností v útoku i v obraně. Když měla míč, nevěděly, zda vystřelí za dva body, nebo zakončí z vymezeného území. V obraně zvládala bránit perimetr i vyšší soupeřovy pivotky.
Kateřino, vzpomenete si na první myšlenky, když vás oslovila trenérka Michaela Uhrová, jestli byste nechtěla jet na mistrovství světa?
Jo, to bylo dobrý. Vždyť já občas hrála street, ale nikdy jsem nebyla ani na turnaji české Tour. Míša mi vysvětlila situaci, že je to načasované do října a všechny holky, které oslovila, už musí hrát v klubech. Tak jsem řekla, proč ne. Člověk se toho nemá bát. Byla jsem překvapená, to asi převládalo.
Jak rychle jste si zvykla na jinou basketbalovou disciplínu?
Je to trošku něco jiného, ale jde to. Když u toho člověk přemýšlí, tak si zvykne rychle. Ne že by u pětkového basketu chyby nebyly vidět, ale tím, jak je to čtyřicet minut, rozptýlí se to. U 3x3 máte deset minut a každá chyba je strašně vidět. Na to si člověk musel rychle zvyknout. Během těch pár zápasů jsem si na to zvykla a nakonec to dopadlo docela dobře (ukazuje na medaili).
Jakou roli vám trenérka a zároveň spoluhráčka Uhrová přisoudila?
Já vím, že jsem střelec. Míša po mně chtěla hlavně střelbu za dva body. Jela jsem tam jako druhá vysoká. Když jsem střídala za Terku Vorlovou, tak jsem bránila vysoké protihráčky... Dávala jsem si pozor taky na doskoky.
Měly jste od začátku signály, že byste z Číny mohly přivézt úspěch?
Už první zápas byl hrozně těžký. Říkala jsem si: Cookovy ostrovy, ty tam přijedou s kokosama místo podprsenek a v životě neviděly balón. Jenže pak se ukázalo, že to tak není. Hrály dobře a my jsme hlavně měly jet lag. Ráno jsme přišly na snídani a koukaly na sebe. Ani jedna jsme pořádně nespaly. V prodloužení jsem dala trojku a to byl asi můj nejdůležitější koš za celý turnaj, přitom v prvním zápase. Kdybychom ho prohrály, tak tady vůbec nejsme.
Pak ale přišla prohra s Francií...
Po první dnu to bylo 1-1 s tím, že to naše vítězství bylo takové pofidérní. Tehdy jsme v úspěch moc nevěřily. Pak jsme suprově porazily Číňanky a Rumunky. V tu chvíli jsme si řekly, že teď už chceme co nejvíc a půjdeme do toho naplno.
S jakými pocity vstupuje basketbalistka do utkání proti USA, navíc v semifinále mistrovství světa?
My jsme si řekly, že to musíme rozstřílet, protože nemáme moc na to je ubránit. Ony byly silové a my jsme věděly, že každý zápas dávají hodně bodů. Taktika byla jasná - dát dřív 21 bodů než ony. A to vyšlo. Pořád jsme střílely za dva body a to vycházelo. Často jsme se střídaly a držely zápas ve vysokém tempu.
A přesto vám zbyly síly i na finále...
Tak, tak. Zase ale musím říct, že Ukrajinky byly ještě línější než my. (smích) Při rozcvičování před zápasem zůstaly ležet déle než my... Vnímám, že semifinále bylo těžší. Čtyři minuty před koncem to zabalily. Už nás ani pořádně nebránily. Přišlo mi, že byly spokojené s finále. To my ne, zlato jsme chtěly přivézt.
České basketbalistky na MS 3x3: zleva Sára Krumpholcová, Michaela Uhrová, Kateřina Novotná a Tereza Vorlová.
Takže oslavy byly bujaré?
Byly, no. Šly jsme do hospody, našly jsme si, kde čepují normální pivo, šly do klubu... Měly jsme tam české fanoušky, takže to bylo fajn. Zapily jsme to, ale musím říct, že když by se bral český čas, tak do půlnoci jsme byly doma. (smích)
Kolik gratulací přijímá mistryně světa?
Dost. Bylo to hezké. My jsme si s holkama říkaly, kdo nám napsal na Facebooku neb přes WhatsApp zprávy. Je to i od lidí, které jsme dlouho neviděly a oni to zaslechnou v médiích, tak pošlou gratulaci. To bylo hezké. Bylo toho dost a asi ještě něco bude.
