Téměř dvě a půl hodiny se na kurtu Suzanne Lenglenové rvala s druhou tenistkou světa. Ač prohrávala 2:6 a 0:3, dokázala zápas zdramatizovat, vyhrála druhý set a trápila favoritku i v tom třetím.
Ale nakonec Strýcová podlehla: 2:6, 7:6, 2:6. „Dost mě to mrzí,“ vykládala třicetiletá tenistka.
Co nejvíc?
Myslím, že jsem v prvním setu vůbec nehrála to, co jsem měla. V podstatě jsem jí ho dala. Snažila jsem se s ní hrát rány, tlačit ji, přitom jsem se v podstatě vybouchala sama. Ještě jsem ji hned brejkla, měla jsem 30-0, do stavu 2:2 to bylo jakž takž dobrý. Ale pak jsem jí dala zbytečně těch pár gamů, což byla hrozná chyba. Za stavu 0:3 jsem musela něco změnit, protože se to valilo. Nějak jsem vybojovala druhý set s hrou, že jsem se nesnažila do toho až moc chodit. Ale snažila jsem se s ní udržet a hrát trochu pečlivý tenis, což fungovalo. Když ode mě neměla ránu, tak se jí hrálo hůř.
Váš zápas ale diváky bavil. Stihla jste si ho užít?
Atmosféra na kurtu byla neuvěřitelná. Druhý set mě měl nakopnout, ale ona začala hrát hodně aktivně. Tam jsem nezahrála nic špatně, prohrála jsem svůj servis dvakrát ze shody, což byla velká škoda. Potom jsem začala hrát aktivněji, což je dobře, ale ne pečlivě. Škoda. Nezůstala jsem u toho, jak to bylo ve druhém setu. A to byla chyba.
Co máte na mysli, když mluvíte o pečlivém tenisu?
Připravovat si výměny pomalinku. Nehrát hned, nechtít hned zabít balon, urvat ho, to není můj tenis. U ní je to zvláštní, nehraje zas tak rychle, to mě nutí do výměn pořád chodit. Ona pořád čeká na ránu, že to jen zblokuje a pak si s námi dělá, co chce.
Cítila jste, že je výhra na dosah? Že máte šanci?
Jo, hroznou. Bylo to 0:3 ve třetím, pak za stavu 1:3 jsem měla 30-0 na svém servisu. Zase jsem zbytečně spěchala. Tam byla velká šance, pak i za stavu 2:4. Dál už se to vezlo. Ale ve třetím byly šance pořád, jen jsem je nezvládla.
Najdete navzdory zklamání pozitiva?
Najdu. Třeba že jsem vyhrála set. Ale jinak jsem teď hodně zklamaná. Nevím, jestli jsem byla blízko, ale šlo to. Možná i třetí set šlo hrát trochu líp. Ale zase mám takové pozitivní věci, až s ní třeba budu hrát příště. Jak hrát a čeho se vyvarovat.
Co vám ukázal celý turnaj?
Ukázal mi, že můžu na antuce nějakým způsobem hrát. A že to je v podstatě jen o vůli a o bojovnosti. O tom, aby mě tenis bavil. Že to jde, pořád se můžu zlepšovat. A pořád na hře pracovat. Což je fajn vědět, protože v mém věku, když už není na čem pracovat, tak je to takové hloupé. Nechci říkat, že jsem s tímhle spokojená. Ale měla jsem tu bilanci 0:11, dvě kola pro mě jsou dobrá. Nevím, jakou budu mít náladu příště, ale budu vědět, že se tady dají vyhrát zápasy. Možná budu příště malinko víc sebevědomá.
