Kde by byly světová atletika a Jamajka bez Usaina Bolta? A kde by byl Usain Bolt bez svých rodičů?
Wellesleymu a Jennifer Boltovým se 21. srpna 1986 narodilo dítě, které výrazně změnilo naše představy o tom, jak bleskově se lidská bytost může pohybovat.
„Kdy jsme poznali, že z něj něco bude? Asi na juniorském mistrovství světa v roce 2002. Vyhrál v dobrém čase a my si řekli, že se náš kluk může jednou stát mistrem světa,“ říká otec Bolt. V dobrém čase? Rodičovskou skromnost stranou: budoucí král vyhrál dvoustovku v 15 letech za 20,61, jako nejmladší juniorský šampion vůbec.
Tehdy se už rýsovala cesta, kterou především paní Boltová mohla tušit doslova od kolébky.
„Byl strašně hyperaktivní dítě. Věděli jsme, že v něm něco je,“ líčí. „Vůbec jsme ho nemohli udržet v klidu, byl všude. Jak se pořád hemžil, ani nešlo poznat, kdy je nemocný. Někdy říkal: Mami, já nechci do školy, necítím se. Jenže jak si to ověřit, když věčně někde lítal?“
Tohle se odehrávalo v 80. a 90. letech minulého století v jamajském Trelawny, na severním pobřeží tropického ostrova v Karibiku.
A vida, čas oponou trhnul - a z nezvedného Usaina je fenomén, šestinásobný olympijský vítěz, držitel báječných světových rekordů.
Zatímco do té doby paní Jennifer nikdy Trelawny neopustila, díky synovu megaúspěchu viděli svět.
Nyní už i včetně Ostravy.
„Náš Usain je tu pro každého“
Boltovi rodiče přicestovali tam, kam jejich syn jezdí kvůli atletice spolu s Londýnem vůbec nejčastěji; v pátek se v Ostravě představil poosmé. Rodiče z Prahy dorazili vlakem a pak zkoumali město, které mají Usain a jeho štáb tak rádi.
„Koupila jsem pár hrníčků pro rodinu,“ zůstala Jennifer Boltová u dost skromných suvenýrů.
S manželem měli indicie, že z trojice potomků (mají ještě syna Sadikiho a dceru Sherine) vstoupí do historie právě Usain. „Ale nejlíp to poznávali jeho spolužáci, když si hráli venku nebo společně sportovali,“ říká máma. „Jeho bratr hraje kriket, sestra studuje. Usain není typem člověka, který by s nimi byl pořád v pravidelném kontaktu, ale my to chápeme. Když je pryč, má své starosti. Je hodně vytížený.“
„Také my se Usaina ptáme, co chce dělat po kariéře. Ale ani nám to neprozradí.“ |
Na člověka, jehož život už nyní shrnují knihy a zná jej téměř každý na planetě, jsou Boltovi nejbližší stále relativně v utajení - ať už sourozenci, nebo rodiče.
A sami oceňují, že ani nekončící setkávání se s bohatstvím a slávou jejich syna v ničem nemění.
„Když přijede domů, baví se s každým,“ říká Jennifer Boltová. „U něj nezáleželo na věku či proslulosti. Je tu pro všechny.“
ManU s tátou, kriket s mámou
Díky synovi viděli Japonsko i Čínu, navštěvovali s ním mítinky Diamantové ligy. Nyní poprvé zavítali také na akci série World Challenge - Bolt totiž do Ostravy jezdí i přesto, že je Zlatá tretra tabulkově níže než mnohé slavnější mítinky.
„Prostě to tu má rád, proto se pořád vrací,“ říká lakonicky Boltova máma. Když jsou zde poprvé i ona s Wellesleym, je čas se ptát.
Co Usain nemá rád?
„Zimu,“ vypálí otec a zase se halasně rozesměje. „Pořád si stěžuje na zimu, proto zůstává na Jamajce.“ Abychom měli správnou představu, co už pro muže z Karibiku zimou není, vysvětluje paní Jennifer: „Mělo by být přes třicet stupňů.“
Můžete vlastně svému dítěti, které dobylo tolik věhlasu a bohatství, ještě rodičovsky něco zatrhnout?
„To je těžké, Usain je přece dospělý člověk,“ říká sympaticky jeho otec. „Musí dělat to, co považuje za správné.“
Co bude dělat, až skončí jeho neotřesitelná vláda v atletice - neví-li to zatím nikdo, platí to vážně i pro rodiče? „No, ptáme se, dotíráme, ale odpověď jsme nedostali,“ přiznává Wellesley. „Snažíme se jej přemluvit, aby zůstal na dráze, ale odpovědí je NE. Takže nemáme tušení!“
Jak s chlapcem trávíte společný čas, když se vzácně naskytne?
„Když jsme spolu, koukáme na Manchester United,“ říká otec; podporou britského velkoklubu je Bolt proslulý. Ale muži jsou muži, že, paní Jennifer? „Já mám ráda kriket a Usain se občas podívá se mnou. O fotbalu nevím zhola nic.“ Dost bleskového dotazníku, dost vyzvídání. Letošek je přece rokem olympiády, rokem Ria.
A tak se bude v Trelawny i na zbytku ostrova fandit. A nejspíš to bude jako vždy divoké a veselé. „Doma se sejdeme před velkou televizí, a když to vyjde, je na ulicích spousta radosti,“ líčí Wellesley Bolt, jak sprinty jejich syna dokážou rozpohybovat valnou část Jamajky.
I letos? Probůh, co by to bylo za rodiče, kdyby nevěřili! „Doufám, že bude mít po Riu devět olympijských zlatých,“ neváhá otec. „Vede si dobře a držíme mu palce, co to jde. Vždyť je to náš kluk.“
Jak vzdálené se zdají časy, kdy čahouna s iniciálami UB svět neznal. Po prvním zlatém hattricku na hrách v Pekingu 2008 v Trelawny konečně zavedli tekoucí vodu. A paní Jennifer tehdy líčila, že další úspěchy snad zlepší i hrbolatou cestu z jamajské metropole Kingstonu.
„Spravili ji,“ popisuje, pan Wellesley se však po boltovsku opět zeširoka směje: „Jenže cesta je zase za ty roky rozbitá a my potřebujeme dokonalou. Ať přidají pár pruhů!“ Jamajka je vážně Boltův ostrov.
Ostrov plný hrdých krajanů.
A dvou nejhrdějších rodičů.
