„Jenže já si nemyslím, že bych byl nějaký extra krasavec, holky se za mnou nehrnou,“ usmívá se jedenadvacetiletý plavec před sobotním odletem.
Neříkáte to schválně?
Tak to cítím, opravdu si nemyslím, že bych v tomto pohledu nějak vynikal. Ale třeba jsem to schválně řekl, aby se to změnilo. I negativní reklama je přece reklama. (směje se)
Otázka byla míněna tak, jestli to neříkáte kvůli stávající partnerce...
Noooo... Já nemám moc volného času. Plavu, chodím do školy, a ještě mít plnou hlavu starostí se vztahem... Ale třeba se něco vyvrbí, třeba najdu takovou, že se budeme moci opřít jeden o druhého.
V Londýně, kde vás teď čeká mistrovství Evropy, vás prý kolegyně z týmu při olympiádě před čtyřmi lety využívaly jako poradce při nákupech oblečení. Jak k tomu došlo?
Říkaly, abych jim šel do obchoďáku radit, co jim sluší a co ne. Bylo mi sedmnáct, ale snad jsem nic nepokazil.
Myslíte, že vás takto budou využívat i v příštím týdnu?
Ten obchodní dům je sice hned u hotelu i bazénu, ale nejsem si jistý. Plavecký program mám skoro každý den a nevím, jestli to budu stíhat. A když mám volno, radši odpočívám na pokoji. Ale uvidíme.
S čím byste byl na šampionátu spokojený?
Když si na všech svých tratích, 400, 800 a 1500 metrů, doplavu pro nové osobní a tudíž i české rekordy.
Počátkem jara jste se tři týdny připravovali v Thajsku. Jaké to bylo?
Moc nadšený jsem nebyl. Mám sice rád teplo, ale když teploměr ve tři ráno ukazuje třicet stupňů, tak je to docela rána. Únavu jsem cítil ještě nedávno - na závody v Bratislavě jsem se těšil, hlavně na patnáctku, ale byl to propadák. Druhý den na čtyřstovce to byl ještě větší propadák, takový, že mě trenérka poslala domů. Jel jsem na chatu, tam si odpočinul, stavěli jsme májku, trošku popíjeli, a myslím, že jsem se dostal do pohody.
Takže se můžeme těšit na nové rekordy?
To slíbit nemůžu, ale začátkem tohoto týdne jsem se začal rozjíždět. Možná to přichází.
Máte splněný limit pro účast na olympijských hrách v Rio de Janeiru. Dají se myšlenky na hry vytěsnit a soustředit se na mistrovství Evropy?
Určitě, olympiáda je ještě daleko, to by se člověk zbytečně trápil. Nejbližším závodem je Evropa.
Copak se nevkrádají myšlenky na olympiádu ani v souvislosti s tím, že zatím nejste tak rychlý, jak byste si představoval?
Říkám si, že forma přijde. Čas do olympiády rychle uteče, ale taky je to až za dlouho. Dřív, když mi to nešlo, jsem se trápil, chodil za paní trenérkou, kamarády a ostatními plavci a prosil je o radu. Všichni se vždycky shodli na tom, že nejlepší je dát si volno, vzít třeba kolo a někam vyrazit. Pomáhalo to, takže věřím, že mi ten pobyt na chatě pomůže i teď.
Vaší nejsilnější disciplínou bude patnáctistovka?
Nejspíš ano, i když před dvěma lety na poslední Evropě v Berlíně jsem dosáhl nejlepšího výsledku pátým místem v závodě na osm set metrů. Osmistovka je ale neolympijská, takže se víc soustředím na delší trať.
Víte, kdy se v Londýně poplave finále patnáctistovky?
Ve středu večer, vím to už asi rok. Od té doby, co vešel ve známost program šampionátu. Vím ale jen o svých disciplínách, ostatními se nezatěžuju.
Tři disciplíny, to je solidní zápřah. Těšíte se?
Moc, po dlouhé době mě čekají pořádné závody. Důležité je, že se do toho začínám dostávat.
