„Trenére, bolí mě zuby a otekly mi tváře. Ale určitě to přestane, necháme to až po halové sezoně.“
Josef Karas, bývalý vícebojař, který se před lety kvůli atletice vrátil z Kanady do vlasti, už se svými svěřenci v pražském Olympu řešil různé patálie, ale zuby ještě ne. A zvlášť ne zuby moudrosti, protože o ty v případě dálkaře Jušky šlo. „Lepší bude vyřešit to hned, abys nepřišel o zbytek sezony.“ A tak dálkaři v pondělí v Brně vytrhli dvě osmičky, na každé straně jednu.
„Beru antibiotika, na radu paní doktorky polehávám a nedělám nic, aby se rány neotevřely nebo aby nepopraskaly stehy. Jíst můžu jen polévky a kašovitou stravu, a všechno jen vlažné,“ hlásí z rodných Staroviček u Hustopečí dvaadvacetiletý atlet, který si loni v Innsbrucku vytvořil osobní rekord 815 centimetrů a na mistrovství světa v Pekingu postoupil do finále.
Jak moc vás mrzí neúčast ve Stockholmu?
Dost, protože tam budou skákat kvalitní soupeři. Kromě medailistů z pražského mistrovství Evropy ještě Australan Lapierre a Číňan Wang Jianan, kteří na šampionátu v Pekingu získali stříbro a bronz. Beru to ale tak, že zdraví je přednější.
Radek Juška ve finále dálkařů na MS v Pekingu.
Měl jste v plánu i sobotní mítink v Glasgowě. O ten také přijdete?
Uvidíme, jak na tom budu. V pátek bych odletěl a zkusil tam něco zaskákat.
Kdy doberete antibiotika?
V neděli. To je pravda, ani s Glasgowem to bohužel asi nevyjde. Ale lepší je oželet tyhle dva mítinky a dát se dohromady, než přijít kvůli zubům o olympijské hry nebo o červencové mistrovství Evropy v Amsterdamu.
Když porovnáte svoji formu s tou loňskou, kdy jste pokusem 810 centimetrů získal v O2 areně senzační stříbro, jak jste na tom byl?
Trenér říká, že podstatně líp, a já mu věřím. Taky proto, že jsem se na loňskou halovou sezonu začal pořádně připravovat až v prosinci 2014, do té doby jsem si doléčoval břišní svaly poraněné v létě. Teď jsem se cítil hodně dobře, po slibném výkonu 793 při přeboru Prahy jsme čekali, že osmička padne právě ve Stockholmu, kde je dobrý sektor. Holt se to odkládá, třeba se z týdenní nečinnosti nesesypu.
Vrcholem halové sezony bude březnové mistrovství světa v americkém Portlandu, které někteří atleti kvůli pozdnímu termínu vynechávají. Jak k tomu přistupujete vy?
Kdyby se mi povedl limit, rád bych tam jel, byla by to další zkušenost.
Limit mezinárodní federace IAAF je ale 818 centimetrů...
To je pravda, ale myslím, že by mi mohlo stačit osm metrů. V Portlandu má skákat šestnáct dálkařů a tolik jich 818 s velkou pravděpodobností neskočí. Potom by se dobíralo a to by byla moje šance - musím to zvládnout buď za deset dní na halovém mistrovství republiky v Ostravě, anebo o týden později na Jablonecké hale.
Jak se ještě dálkař Radek Juška změnil oproti tomu loňskému?
Určitě jsem zkušenější. Na větších závodech už se soupeřů nebojím, jdu do toho s čistou hlavou. Respekt je menší a menší, vím, že když dobře trefím odraz, můžu konkurovat. Osmičku jsem loni skočil několikrát.
Zmínil jste olympijské hry a mistrovství Evropy - jak to máte s limity?
Na olympiádu mám splněné „áčko“ z loňska, to je právě těch 815 centimetrů. Letos mi stačí potvrdit to B-limitem 795, což je i limit pro Evropu v Amsterdamu. Věřím ale, že skočím víc.
Předloni jste začal studovat Vysokou školu ekonomickou, a studium je jedna z „podmínek“ pro atlety ze skupiny trenéra Karase. Jak pokračujete?
Nijak, ukončil jsem to, ta škola mě nebavila.
Co na to trenér?
Probírali jsme to a došli k závěru, že dělat něco, co vás nebaví, není ideální volba. Takže to skousnul a čeká, kam po olympiádě nastoupím. Už hledám, nejradši bych se věnoval fyzioterapii.
