„Ale na druhou stranu musím říct, že Hahnenkamm už prostě takový je,“ přemítal.
Před rokem se v Kitzbühelu blýskl třetím místem v kombinaci, přičemž ve sjezdu i v super-G se vešel do nejlepší dvacítky. Letos se ale nestačil dát po zranění kotníku dohromady. Pocítil možná úlevu, že nebyl mezi startujícími?
„Věděl jsem, že jsem prostě jet nemohl, ani kdyby to tak drsné nebylo. V žádném případě nešlo o nějaké hezké pokoukání, jenže Hahnenkamm už prostě takový je – sjezdovka je zrádná a může se na ní stát cokoli a kdykoli.“
S pády má svoje zkušenosti a přiznal, že se na ně dívá nerad. „Opakovačky radši nesleduju a nesledoval jsem je ani teď, vím, jaké to je, když člověk vletí do sítě. Nikdy nevíte, co se může stát – lyže se snadno zahákne, přitom má i dva metry dvacet. To si říkáte: Vypnou mu lyže, nebo ne? Nemusí se stát nic, ale taky to může dopadnout hodně špatně. Ale teď to dopadlo relativně dobře,“ mínil i přesto, že třeba lídr Světového poháru Svindal má kvůli utrženému vazu a přetrženému menisku po sezoně.
„Jasně, minimálně na devět měsíců je mimo, ale i tak to mohlo dopadnout mnohem hůř,“ pravil, přičemž skutečnost, že právě Svindal vypadal po pádu nejvíc v pořádku, vstal a odešel po svých, jej nezarazila.
„To jsou ty vyplavené endorfiny. V těle funguje jakási chemie, z jízdy a taky z toho pádu, to znám. Tělo se brání bolesti a člověk až potom zjišťuje, co všechno si natáhl nebo přetrhl.“
Na rok 2008, kdy si právě v Kitzbühelu zlomil nohu a téměř dva roky byl mimo sjezdařskou hru, si prý nevzpomněl. „To bylo na jiném místě, nenapadlo mě to. Ale místo, kde spadli Streitberger, Reichelt a Svindal, prudká zatáčka na traverz, je extrémně nebezpečné, vždycky jsem z něho měl respekt. Přesně tu chybičku, co udělal Svindal, jsem tam jednou udělal taky a říkal jsem si, že jsem idiot. Jenže tam se to skoro nedá ovlivnit, nohy si dělají, co chtějí, a pak to vypadá takhle.“
Závod na náročné sjezdovce, který navíc ovlivnila špatná viditelnost i stav trati, byl ukončen po odjetí první třicítky a hodně se potom diskutovalo, jestli k tomu nemělo dojít už dřív.
„Jsem samozřejmě rád, že měli odvahu ukončit závod kvůli bezpečnosti lyžařů, tak často se to zase neděje. Ale už jsem zažil i mnohem horší závody, kde se stávaly horší věci, a nikdo to neřešil. Teď to bylo vyhrocené, protože spadli tři Rakušáci, ten první, Otmar Striedinger, tedy až v cíli, tomu se nic nestalo. Ale když pak přišel Hannes Reichelt a ještě k tomu Aksel Lund Svindal, všechny to vyděsilo. Možná kdybych se tam vysekal já a třeba nějaký Ital, řeklo by se: no co, udělali chybu... Tihle tři měli hlavně smůlu, ale ona tam vždycky nějaká drobná chybička je. Třeba Svindal tam malilinko přibrzdil, jenže v tom místě byla díra, a už letěl. Blbý moment.“
Pomohl Reicheltovi airbag?
Pro Streitbergera a Reichelta letěl vrtulník, přičemž druhému z nich prý hodně pomohla letošní novinka, airbag. Jinak by praštil hlavou o zem.
„Testuje se to za pochodu. Někdy to určitě může pomoci, jindy je to sporné. Třeba po pádu olympijského vítěze Matthiase Mayera ve Val Gardeně, kde si nalomil obratel, se dost mluvilo o tom, jestli mu airbag náhodou trošku nepřihoršil. U Hannese Reichelta ok, vybuchl mu airbag, super. Ale jestli mu to opravdu pomohlo? Viděl jsem, že mu hlava docela hodně škubala. Ono když je airbag nafouknutý, občas dochází k tomu, že páka na hlavu je větší, než když ho člověk nemá. Fakt těžko říct,“ kroutil hlavou Bank.
A kdy se sám vrátí na sjezdovky? „Teď se snažím dát dohromady, dva týdny budu jen rehabilitovat kotník,“ přiblížil s tím, že by se chtěl vrátit k závodům 19. února při kombinaci v Chamonix. „Budu se snažit, aby to tam k něčemu vypadalo.“
