Dám závodění sbohem v březnu 2015. Tak zněl plán.
„A kdybych dál dojížděla mezi pátým a desátým místem, opravdu bych po minulé sezoně skončila. Podobných umístění už jsem měla okolo šedesáti,“ připomíná. Jenže v únoru se jí blyštěl na hrudi bronz z mistrovství světa ve Vailu. Takový „amulet“ vlévá nové síly do těla i mysli.
Příští týden tudíž při slalomu v Levi vyrazí do další sezony. Své čtrnácté ve Světovém poháru.
Žen, s nimiž závodila po celou tu dobu, už kolem sebe moc nenapočítá. „Pořád je tu pár stálic jako Michaela Kirchgasserová, Veronika Velez-Zuzulová nebo Chiara Costazzaová. Ale je jich čím dál míň. Patřím k nejstarším,“ uvědomuje si.
Mohla by si říci: Mám v kariéře splněno, mám medaile i vítězství, teď si budu závody hlavně užívat.
Pochopitelně, že to neudělá.
„Už medaile z Vailu je nadstandardem, který vůbec nemusel přijít,“ připomíná. „Ale jsem sportovec, mám srdce rváče. A nade mnou, i když hodně vysoko, pořád visí malý křišťálový glóbus.“
Trofeji pro nejlepší slalomářku sezony se ocitla nejblíže v roce 2009, kdy byla ve slalomu celkově druhá. Naposledy skončila v tomto pohárovém hodnocení čtvrtá.
Z pěti elitních slalomářek minulé pohárové zimy nyní ukončila kariéru Rakušanka Zettelová a roční pauzu si naordinovala Slovinka Mazeová. Strachová říká: „Ten glóbus je pro mě víc sen než cíl, ale takové výzvy mám ráda.“
Za měřítko všech věcí platila mezi slalomovými tyčemi v uplynulých sezonách dvacetiletá Američanka Mikaela Shiffrinová, aktuální olympijská vítězka, mistryně světa a majitelka posledních tří malých glóbů.
„Mikaela je mladá a regeneruje rychle. Přesto i ona má své slabiny. Letos se navíc chce víc soustředit i na super-G a kombinaci, bude mít hodně velký výdej energie,“ říká o deset let starší Češka, která se naopak zaměřuje už pouze na slalom.
Aby sama vydržela se silami do konce zimy, angažovala Strachová do týmu kondičního kouče Tomáše Jánského, k němuž už dříve chodila na boxerské tréninky. „Chtěla jsem zlepšit dynamiku a sílu, abych si nepřipadala už v půli sezony unavená.“
Aplikovala na sobě také metodu DNS (dynamická neuromuskulární stabilizace) fyzioterapeuta Pavla Koláře. „Mé tělo je teď na lyžích stabilnější a rychlejší,“ pochvalovala si nejen po letním soustředění v Ushuhaie. Ačkoliv s teplotním šokem, který tehdy utrpěla při přechodu z českých plus 35 do argentinských minus 5 stupňů, se nějaký čas vyrovnávala.
Stále častěji zařazuje do přípravy thajský box. „Občas boxujeme i po lyžování, aby se nohy uvolnily a z těla se mi odplavila únava,“ líčí. Cítí, že právě takové tréninkové novinky a změny ve svém věku potřebuje, aby ji vrcholové lyžování dál bavilo.
Kariéru si zatím prodloužila o dva roky, tedy do mistrovství světa 2017 ve Svatém Mořici. Pak už bude zbývat jen rok do další olympiády v Koreji. „A po ní rok do dalšího mistrovství v Aare,“ směje se. „Pořád bude něco. Ale teď to vidím takhle: dva roky a konec.“
V Praze potkává Ondřeje Banka a říká o něm: „Obdivuju, jak vždy po zranění najde energii k návratu. Musí lyžování opravdu milovat.“
To samé se dá říci i o ní.
