Co pro vás bylo impulzem přihlásit se na Fakultu tělesné výchovy a sportu na obor trenérství? Pobyt mezi dětmi na snowboardingových kempech?
Asi jo. Pamatuju si, že jsem jednou jela autem a říkala jsem si: Půjdu na FTVS, najednou mi to došlo. Člověk po gymplu moc nemůže vědět, co chce. Aspoň já jsem byla úplně mimo. Ale kempy mi pomohly. Zjistila jsem, že mě děti zas tak neštvou.
Jak to budete zvládat skloubit se sportovní kariérou?
Studuju dálkově, takže tam mám pár dat, kdy bych měla ve škole být. Už to mám na celý rok dopředu dané, takže občas se dá trénink podle toho nastavit. Zároveň mám individuální plán, takže se díky tomu můžu dohadovat s učiteli a doufám, že na mě budou hodní.
Jste studijní typ?
Měla jsem pocit, že mě to baví, ale před pár dny jsem si uvědomila, že se budu muset učit, tak jsem z toho trochu vyděšená. Uvidíme, jak to proběhne. Ale těším se na to. Mám pocit, že začnu studovat něco, co mě baví a co budu třeba moct dělat do budoucna.
Samková se v přípravě učila běhat: Vypadám jako Bolt |
Už tušíte, jak bude studium vypadat?
Moc ne. Vím jen to, že budu muset dělat to, co po mně chtějí. Na gymplu mi to šlo, ale to byly tak tři až čtyři roky zpátky, tak uvidíme.
Jak často budete do školy chodit?
Nepravidelně; je to pár víkendů a asi dva týdny v kuse. Ale myslím, že to snad nějak zvládnu. Zimní semestr je vždycky těžší, protože jsem pryč, ale myslím, že to nějak dám.
Po necelém roce se chystáte vrátit k závodům. Jak probíhala příprava?
Měla jsem suché tréninky, dělala atletiku, chodila do posilovny. V létě trochu jezdila na koních. Jezdila jsem každé ráno na kole z Vrchlabí na Strážné. Na začátku srpna jsem odletěla na Nový Zéland. Mám za sebou měsíc klidnějšího ježdění, skákání. Už mám za sebou i obě soustředění tady v Evropě, v Itálii i ve Švýcarsku, zatím jsem spokojená.
V sezoně nebude mistrovství světa ani olympiáda. Vrcholem tedy budou lednové X-Games?
Asi jo. Jako jednotlivý závod určitě. Celkově mi půjde o umístění ve Světovém poháru. Zároveň bych se chtěla zúčastnit i českých závodů, republikového mistrovství, dětských závodů... Uvidíme.
Jaké máte cíle?
Ve svěťáku bych chtěla být celkově mezi nejlepší trojkou, protože to odpovídá dobré výkonnosti v průběhu roku a ukazuje to na stabilní výsledky. To je pro mě nejvíc. X-Games jsou svátkem extrémních sportů, je to tam úžasné, skvělá trať, v tom je ten závod úplně jiný. Tam je cíl asi být první, druhá už jsem byla.
Není problém s motivací na sezonu bez těch největších vrcholů?
Já to mám asi jinak. I pro mě jsou důležité výsledky, ale když mě sport baví, tak je víceméně jedno, jestli je mistrovství světa, nebo není.
Pomáhá k motivaci i to, že jste byla tak dlouho bez závodů?
Já doufám, že jo. V Montafonu (místě konání prvního Světového poháru) jsem naposledy byla, když jsem tam vyhrála. Mám to tam ráda. Ta hora celkově je opravdu ráj snowboardkrosařů. Člověk tam jede normální cestou a přijde si, jako když je na trati. Jsem natěšená, baví mě to, nepřemýšlím, kdy skončí trénink. Většinou už je konec a já si toho ani nevšimnu.
Říkala jste, že po olympiádě vás unavovalo množství sponzorských či mediálních povinností. Už jste si na to zvykla?
Myslím, že se člověk tomu trochu přizpůsobí a zároveň si najde cestičky, jak víc odpočívat, jak si udělat volno pro sebe. Kluci (noví členové týmu Tomáš Kraus a Jiří Tichý) mi s tím samozřejmě pomáhají, protože se snaží rozdělovat spravedlivě čas mezi moje volna a sponzorské povinnosti. Ale asi už jsem si na to tak nějak zvykla. Po olympiádě to bylo úplně šílené, teď už je toho mnohem méně, ale člověk se s tím nějak naučí fungovat.
Povedlo se vám si odpočinout tím, že jste ukončila sezonu dříve?
Určitě. Skončila jsem v lednu. A v únoru, březnu jsem nic nedělala. Doléčovala jsem do toho ještě kotník, snažila jsem se ho co nejvíc natrénovat. Myslím, že jsem si odpočinula. Tři týdny na Srí Lance byly taky super, ale zároveň jsem neměla ten sníh, tak jsem se začala těšit i na něj.
V CIVILU A NA TRATI. Eva Samková musela po olympiádě absolvovat i řadu nesportovních povinností.
Kdy vám začal chybět?
Když jsem se rozhodla, že pojedu na Zéland, takže někdy na jaře. To už jsem se těšila - a pak na Zélandu už jsem byla nadšená. Chodili jsme na sníh, i když bylo hnusně.
Navštívila jste i Srí Lanku a Bali. Jaké máte zážitky?
Mám asi pořád radši hory. Byla jsem nadšená, zasurfovala jsem si. Ale když jsme byli na pět dní na cestě v horách, tak to bylo nejvíc. Když člověk projíždí čajovými plantážemi po Cejlonu vlakem, tak to je neskutečné. Můžete sedět ve dveřích, tam to nikdo neřeší a člověk jen pět hodin čumí do lesa.
Máte nové sponzory. V čem vám mohou pomoci?
Doufám, že nám to pomůže celkově v rozvoji sportu. Že se podaří mě zabezpečit snadněji, rychleji a potom se budeme moct soustředit na tým. Kluci jsou tady od toho, aby zastupovali Czech Snowboardcross Team, aby zastupovali obecně ten sport. Chceme vytvářet disciplínu, shánět lidi, aby mohli trénovat děti. Svaz lyžařů má historii, my to musíme vybudovat. Aby se pořádaly dětské závody i dospělácký Český pohár.
