Sotva dotrénoval, zastavil se u něj indický novinář. Poté se s ním chtěl vyfotit místní fanoušek. Snad i kvůli tomu, že Štěpánek vyhrál s Indem Leanderem Paesem dva grandslamy, je o českého veterána v Dillí zájem.
Sám Štěpánek byl přitom rád, že měl trénink v horku a mimořádné vlhkosti za sebou.
Jak se cítíte po hodině tréninku?
Jak u nás po třech. Podmínky jsou těžké, je tu obrovské vlhko. Dneska to ještě bylo jakž takž, není sluníčko. Navíc jsem během čtyř týdnů vystřídal tři kontinenty, byl to obrovský šok. Ale pořád tady ještě máme dva tři dny na to dát se dohromady, zvyknout si.
Co je na takových podmínkách nejhorší?
Potí se mi ruka, teče to po každé výměně. Doufám, že rozhodčí budou shovívaví k času, který nechají mezi body. Člověk si tady může měnit potítka, dělat co chce, ale nezabrání tomu, aby z něj teklo.
Dá se na to zvyknout za pár dnů?
Jo, dá. Na úplnou aklimatizaci potřebuje člověk samozřejmě více času, ale jsme na to zvyklí, každý týden jsme někde jinde. Myslím si, že jsme dost zkušení na to, abychom se připravili co nejlépe.
Umíte si představit, že byste v takových podmínkách hrál pět setů?
Bude to stát hodně sil, to je jasné. Ale hraje se tu na tři vítězné a myslím si, že to bude pro všechny stejné. Nevěřím tomu, že to nebude vadit ani jim. Bude to náročné.
Indii jste navštívil třikrát, jednou kvůli turnaji v Čennaí a jednou jste hrál challenger v Čandígarhu. Jak byste srovnal ty zkušenosti?
V Čennaí jsme jezdili jen mezi hotelem a kurty, tady je to podobné. Na challengeru to bylo něco trochu něco jiného. Tady máme v podstatě všechno, tam, dá se říct, nebylo nic. Podmínky tam byly setsakramentsky těžké.
V jakém ohledu?
Na challengeru v 2. kole jsem prohrál s Leanderem (Paesem). Ale tam bych nevyhrál, ani kdybych hrál jako první hráč světa. Tam jak čároví rozhodčí splývali (naráží na signál pro dobrý míč), to byl můj největší zážitek, co se tohoto týče. Na hotelu pálila i voda, jezdili jsme každý den do Pizza Hutu, pálivé já nemůžu. Před hotelem stával malý kluk, kterému jsme pokaždé jednu pizzu dovezli, on nám pořád chtěl nosit tašky. Bylo mi líto všech, co jsem viděl. Lidi, co si na něco stěžují, by se sem měli jet podívat, aby byli pokorní k tomu, co máme a v jakých žijeme podmínkách.
Kam byste tuto zkušenost zařadil?
Řekl bych, že je nejexotičtější, nejpoučnější a myslím, že co se týče počasí, tak i nejextrémnější, co jsem zatím byl. V Miami je sice v létě podobně, ale na hraní je to tady nejtěžší.
Jak tady funguje strava a hygiena?
Vodu nepoužíváme místní, jenom balenou, a to i k čištění zubů. Jinak jídlo máme na kurtech v pohodě, večeříme každý den na hotelu v restauraci, které jsou vyhlášené a riziko je minimální. Na oficiálním banketu jíst nebudu, přijdu najezený.
Jste fanoušek indické kuchyně?
Úplně ne. Ale jednou, když jsem hrál čtyřhru s Bhúpathím, tak mě vzal v Paříži do indické restaurace a musel jim osmkrát připomínat, aby to nebylo ostré. A bylo to fantastické. Tomáš Berdych říkal, že místní indická restaurace je obrovský zážitek. Tak tam půjdu před banketem.
