Nyní se pětadvacetiletá levačka ocitla ve 3. kole, tedy ve velmi nebezpečné zóně. Na šesti z posledních deseti grandslamů totiž ztroskotala právě ve třetím utkání. V sobotu ji prověří Slovenka Anna Karolína Schmiedlová, 32.nasazená.
Cítíte se po druhém triumfu na Flushing Meadows zase o něco jistější?
Trochu jo. Gibbsovou jsem potkala před třemi lety v New Havenu. Tušila jsem, jak bude zápas vypadat. Opravdu se dobře hýbala a já jsem ráda, že jsem to moc neuspěchala a počkala si na příležitost, která přišla. Je super, že jdu dál.
Nastoupila jste se zavázanou nohou. Proč?
Je to spíš preventivní opatření. Trošku cítím sval z minulého týdne, ale není to nic vážného.
Musela si kvůli tomu upravit trénink?
Stejně moc netrénuju. Takže mě to zbytečně nerozhazuje.
Stejně jako při úterní Night Session jste dala přednost černým šatům před červenými. Jsou vítězné?
Měla jsem pochybnosti, jestli si nemám obléct červené. Už se ale blížil večer a končily jsme ve tmě, takže jsem zvolila dobře.
Příští soupeřkou vám bude dvacetiletá Schmiedlová. Co o ní víte?
Nikdy jsem s ní nehrála. Znám ji jen od vidění v šatně.
Jak snášíte fakt, že se na WTA Tour objevuje čím dál víc mladých, vám neznámých děvčat?
Přibývá jich... Už prostě nejsem nejmladší. Už jsem na túře nějakých pár let. A budu ráda, když ještě pár dalších vydržím. Věřím, že naše generace udělá všechno, aby ty mladé holky nahoru nepustila.
Je pro vás podstatné, aby vás tenis bavil a nestal se rutinou?
Myslím, že to je jedna z nejdůležitějších věcí. Letos jsem si zažila dobu, kdy mě to moc nebavilo. Tenis jsem brala jen jako povinnost a denní chleba. Moc jsem si ho neužívala. Vzala jsem si pauzu a problém zmizel. I když třeba prohrávám, baví mě to. Jsem moc ráda.
Co vás vlastně vedlo k rozchodu s psychologem Michalem Šafářem?
Byli jsme spolu pět let a Míša mi hrozně pomohl. Udělali jsme spoustu práce. Ale v mentální oblasti jsem trošičku stagnovala a rozhodla jsem se pro změnu.
Prospívá vám oddělení soukromí od povolání? Naberete sílu mezi nejbližšími?
Je to tak. Když přijedu domů, jsem ráda tetou. Děti jsou velká radost, snažím se jim hodně věnovat. Bohužel s nimi nejsem tak často. Ale zase je to silnější, když je vidím jenom občas. Podobně to mám s rodiči, bratry a přítelem.
Jste ráda, že nemusíte s partnerem rozebírat tenis?
Naštěstí to ani nezkouší. Já mu zase nemluvím do hokeje, protože tomu taky prd rozumím. Na druhou stranu je fajn, když jako sportovec chápe, že jsem někdy unavená nebo nervózní. Nějak extra to pak neřeší.
