Jako by liché roky byly pro Abrahama v Brně zakleté. I v roce 2011 tu byl v kvalifikaci poslední, o dva roky později pak předposlední.
Takže jaké je to „slušné“ hodnocení kvalifikace?
Není to nejlepší, jak se cítím. Odpoledne se oproti mému rannímu tréninku čas zpomalil, ale aspoň jsem se dostal pod dvě minuty, což je jediné pozitivní. Bude ale ohromně těžké objet s tou nohou celý závod. Noha bolí, navíc se během víkendu zhoršuje. Předpokládám, že jak ráno vstanu, bude noha zase napuchlejší.
Vydržíte vůbec celý závod?
Dám všechno do toho, aby se to podařilo. Bude to bolet, protože zatím jsem dal v kuse jen čtyři pět kol. Zato závod je pětkrát delší. Bude to nepříjemné.
Nelitujete toho, že jste do víkendu vůbec nastoupil?
Určitě ne, protože i kdybych rehabilitoval, tak za dva týdny jsou další závody. Co jsem se bavil s doktory, tak to bomba hned tak nebude, bude to trvat dobu. Lékař mi říkal, že měl něco podobného, že hraje fotbal a dva roky si nekopl do míče. Doufám, že to takový extrém nebude. Ale pár měsíců to o bolesti ještě bude.
Přitom se zpočátku zdálo, že jde o „banální“ záležitost, že?
Přesně! Já si myslel, že když je to vykloubené, tak to nahodí zpátky a bude klid. Zdaleka to tak není. Vykloubení je podle doktorů horší než zlomenina, která sroste. Tím vykloubením se mi natahaly a natrhaly šlachy. Myslel jsem si, že léčba bude rychlejší, ale nakonec jsem rád, že dokážu vůbec sedět na motorce.
Jaké to bude stát na startu poslední?
Na ho...
Tak a je to teď i v tom rádiu.
To vystřihnou. Pocit je to samozřejmě blbý a nepříjemný. Kdo by chtěl jet poslední. Bolí to, ale počítal jsem s tím. Já jsem rád, že to zvládám objet. Když dojedu do cíle, bude to obrovský úspěch.
