Žlutý Chris Froome pořádá o volném dni tiskovou konferenci na verandě hotelu a snaží se zavřít ústa spekulantům tím, že zveřejní svá data z klíčové, 10. etapy.
Nemocný Peter Kennaugh naopak vychází ze dveří s kufrem, loučí se a opouští Tour.
Leopold König se projde s přítelkyní, odešle ji na výlet a potom se rozhovoří o závodě, který je pro něj úplně novou zkušeností.
Co vás zatím naučila letošní Tour?
Ukázala mi úplně jiný pohled na cyklistiku ze strany pomocníka někoho, kdo má šanci celou Tour vyhrát. Nových věcí, které tu denně vstřebávám, je tolik.
Například?
Že je velký rozdíl pomáhat jezdci, který jede o titul, a někomu, kdo bojuje o Top 5. Kandidát titulu potřebuje mnohem víc pomoci od ostatních z týmu. My jsme byli za celou Tour v 95 procentech času v první třicítce balíku, což stojí strašně sil. V etapách, jako byla ta kostková, jsme spurtovali před každou zatáčkou, abychom se drželi v popředí, kdyby to náhodou spadlo. A to samé při výjezdech z měst, kdyby tam byl náhodou boční vítr.
Složitě jste přepínal v hlavě? Čtyři roky jste byl neustále lídrem, také loni na Tour a nakonec i letos na Giru. Ale tady ne.
Je to pro mě složité. Jinak hledáte motivaci. Předtím přicházela automaticky, coby lídr jsem vždy věděl, že musím být vepředu, neměl jsem na výběr. Jako pomocník vím, že musím odvést nějakou práci, ale pak můžu etapu v klidu dojet a šetřit se na další den. Navíc vím, že ta práce se může rozmělnit i mezi ostatní členy týmu. Kolikrát mi takové vědomí spíš ubližuje, že pak nemám motivaci až tak silnou, abych v kopci vydržel třeba o kousíček déle. Ale už se přece jen dokážu zmáčknout víc než na začátku.
Říkáte si: Tým mi to v budoucnu zase vrátí?
Přesně tak. Ve Sky není jednoduché prosadit se do pozice lídra. Musíte předtím odvést i nějakou práci.
Zaráží vás, že někteří čeští fanoušci to nechápou a kritizují?
Napadlo mě, že pokud by Chris vyhrál, přivezu pak ten žlutý dres do Moravské Třebové a udělám tam stejnou slávu jako loni, když jsem skončil sedmý. Jako když někdo vyhraje Stanley Cup a doveze ho do rodného města. Třeba si pak ti lidé řeknou: Aha, on opravdu na tom měl asi i nějakou zásluhu, byla to jeho práce a je jedno, jestli sám dojel desátý, nebo stopadesátý.
Ocení Chris Froome, co pro něj děláte? Zajímá se, co vás bolí?
Chris má vysoké sociální cítění. Ale je i uzavřenější. V jeho pozici je to nutné. Občas musí vypnout a zavřít se do sebe. Sám to znám, někdy jsem coby lídr před etapou neřekl ani slovo a nedokázal se soustředit na ostatní kluky. Ale Chris zatím vše zvládá bravurně.
U večeře potom udělá i vtip?
Na to máme Wouta Poelse, ten je týmovým šaškem. Wout je asi jediný z týmu, kdo teď nemá přítelkyni. Tráví nejvíc času na aplikaci, která je seznamkou, a vypráví nám o tom spoustu srandovních historek.
Little ride with the boys! pic.twitter.com/1AjcJXzp8U
A kdo je Poelsův opak? Takový ten seriózní organizátor týmu?
Rozhodně Nico Roche. Je z nás nejzkušenější a nejklidnější.
V úterý za vámi dorazila vaše přítelkyně. Musíte si u týmu takové návštěvy nechat schválit?
Naopak, sami se nás ptali, čí přítelkyně a manželky přijedou, aby mohli zorganizovat pokoje a jídlo. Snaží se nám volný den zpříjemnit, ať psychicky zrelaxujeme. Vědí, že nejsme žádní malí kluci, abychom dělali nějaké nesmysly.
Je tříminutový náskok Chrise Frooma hodně, nebo málo?
Obojí. Z výkonnostního hlediska je to hodně. Nevidím možnost, že by Quintana na něj najel tři minuty, když mu Chris dal na prvním horském dojezdu minutu. Ale je to zároveň pořád málo, pokud se něco nečekaného stane.
Čeho se v Alpách nejvíc bojíte?
Etap, které startují hned do kopce. V nich může nastat situace, že ostatní týmy na nás hned zaútočí, speciálně ty, které mají dva silné lidi, jako Movistar Quintanu a Valverdeho. Pokud by tam Chris zůstal vepředu proti nim jen s Geraintem Thomasem nebo nedejbože sám, měl by to složité. Ale my se snažíme i za kritických situací být co nejvíce pohromadě. A takticky Tour zatím zvládáme na jedničku.
Well that's the rest day almost over. Five stages to go at #TDF2015. These boys look ready! #AllezTeamSky pic.twitter.com/Hsm3DUNpVs
Vůbec poprvé jedete za sezonu dva závody Grand Tour. Jaké to je?
Chtěl jsem si to zkusit, abych měl představu. A nejen já, ale i všichni další teď říkáme, že Giro - Tour je ta nejbrutálnější kombinace, která v podstatě ani není možná. Je to vidět nejen na mně, ale i na Contadorovi a dalších klucích, co jeli Giro, když se podíváme třeba na Romana Kreuzigera, Hesjedala, Kruisjwijka. Je to smrtící kombinace.
Co vás právě teď nejvíc bolí?
Asi pocit, že jsem bojoval o Top 5 na Giru, a pak přijedu sem a nejsem schopný vyjet kopec pomalu ani se čtyřiceti nejlepšími vrchaři. Jedu tu zhruba o 30 nebo 40 wattů míň, což jsou dvě úrovně. To je rozdíl mezi 10. a 50. místem.
Pocit v mysli tedy bolí víc než samotné tělo?
Rozhodně.
Zato vidina přibližující se Paříže do vás vhání energii?
To ano. Už je to hrozně blízko. Soustředit se na ty zbylé etapy nebude tak těžké, jako když stojíte na startu v Utrechtu a máte jich před sebou jedenadvacet.
