Už loni nám Jan Bárta během Tour vyprávěl, že kdykoliv se ráno rozhodne jít do úniku, hodí do sebe těsně před startem etapy kafe.
Zároveň však letos podotkl, že „tahat se v horských etapách do kopců s těmi patnácti kily, co mám oproti vrchařům navíc, není žádná výhra“.
Na startu 12. dějství Tour v Lannemezanu si kafe nedává. Snad i proto, že těch 37 stupňů na rtutích zdejších teploměrů by si žádalo přinejmenším kávu ledovou, a taková právě není v dosahu.
.@alejanvalverde @PuritoRodriguez & @NairoQuinCo posés au départ / chilling Before the Start pic.twitter.com/P9xKW3nHSv
Profil třetího a dle expertů zároveň nejobtížnějšího pyrenejského dne navíc v sobě obnáší čtyři špičaté jehly alias horské prémie, s vyčerpávajícím Plateau de Beille na samém konci. Tedy nic pro střední váhy, jakou Bárta je. Enrico Poitschke, sportovní ředitel jeho týmu Bora, vyhlašuje plán dne: „Dnes bychom měli jet spíše defenzivněji a pošetřit síly.“
Jenže Honza Bárta je zároveň svéráz. Jednou útočník, vždycky útočník. Čert vem patnáct kil navrch i to chybějící kafe, naskočí si do velké skupiny 22 uprchlíků a šlape. Kdo nic nezkusí, nic nemá. Mladý parťák z týmu Buchmann to přece ve středu zkusil a měl z toho pěkné třetí místo, že ano...
Pravda, našel by ve svém týmu také příklady, jak ani urputná snaha k přežití nestačí. Jejich lídr Dominik Nerz, marně bojující s žaludečními problémy, musel na Tourmaletu vzdát. A Zak Demster téhož dne trpěl natolik, že byl doslova zázrak, když se dostal do cíle.
Tentokrát už 27letý Australan svůj zoufalý boj vyhrát nedokáže, slézá při etapě z kola. „Už jsem se nedokázal vypořádat s bolestí a se zraněním a jet dost rychle. Brečel jsem před televizními kamerami,“ smutně hlásí.
Zato Bárta? Asi mě po téhle etapě pár dní budou bolet nohy, pomyslí si jen a jede usilovně dál. Dusno je přímo dávivé. Ještě horší než to, o němž Contador, Nibali i Rodríguez v minulých dnech unisono prohlašovali: „Nemohu v tom pořádně dýchat.“
Už jste zkoušeli šlapat na kole čtyři hodiny v sauně?
Tak asi tak jim teď je.
.@lieuwewestra, @romainbardet, @michalkwiatek, @LouisMeintjes sont dans le groupe de tête / in the leading group. pic.twitter.com/O55SgWVUws
Z etapy se přesto stane závod druhé šance pro muže, kteří původně náleželi mezi kandidáty předních příček celkové klasifikace, jenže při předchozí eliminační pyrenejské Tour selhali. Mezi uprchlíky nechybějí Rodríguez, Bardet či Fuglsang.
Skupina se drolí, dělí, Bárta odpadá, pak si zase docvakne muže před sebou a totéž ještě jednou. A jindy pro změnu sám útočí!
Zatímco se potí v popředí závodu, v prostoru cíle na Plateau de Beille nastává boží dopuštění. Dusno se mění v průtrž mračen, do stanu nad tiskovým střediskem bubnují tisíce krup, z okolních luk se stávají mokřady.
Teplota rázem klesá o 25 stupňů!
Kupodivu jezdcům tato proměna nebes, která je na trati dostihuje 50 kilometrů před cílem, zase až tolik nevadí. „Kroupy z nás spadnou, tak co,“ prohodí po etapě Bárta. A Roman Kreuziger se dokonce rozhovoří o příjemné změně počasí.
-@mickrogers and @Roman86_K cutting through the downpour on Plateau de Beille! #TDF2015 #TinkoffSaxo pic.twitter.com/qF3XTYXs7I
Na 15kilometrovém Plateau de Beille je hlava na hlavě (a kempr na kempru) a před fanoušky se někdejší čelní skupina mění na osamělé bojovníky. Michalu Kwiatkowskému, jenž jede v dresu mistra světa a zprvu šlape v čele, až příliš brzy dochází energie v nohách.
Zato Joaquim Rodríguez už může dýchat, uniká, v cíli rozpřáhne ruce a poví: „Jsem jako Atlético Madrid. Nikdy nevíte, co ode mě očekávat.“
Dvě ratolesti tady na něj čekají. Od časů, kdy je lídr Kaťuše vzal předloni na pódium Tour v Paříži, docela povyrostly. Tehdy dokončil Tour třetí. Letos mezi nejlepšími celkově nebude. „Ale dvě vyhrané etapy se taky počítají.“
Joachim Rodríguez vítězí ve 12. etapě Tour de France.
Jan Bárta se vydrápe do zóny stovek deštníků a pláštěnek na šestém místě, zařídí druhé nejlepší české umístění na této Tour, a než ho masér týmu Bora otře a obalí mu ručník kolem krku, stihne nasadit svůj věčný úsměv.
„Strašně těžká etapa. Já si to ale chtěl udělat hezké, tak jsem si to tím únikem udělal hezké,“ vypráví.
Jeho šéf Enrico Poitschke nachází jen slova chvály. Už si zvykl, že u Bárty jej nesmí nic překvapit, ale přesto: „Jan byl dnes schopný závodit se skupinou výborných vrchařů. Zajel velký závod. Šesté místo v takové etapě byste neočekávali od někoho, kdo nemá rád vysoké hory.“
Jan Bárta odpovídá v cíli dvanácté etapy Tour de France novinářům.
Top favorité Tour celé se otestují v jiné skupině, daleko za uprchlíky. Vyčerpáme žlutého Frooma? No prosím, jdeme do toho. Atakují Contador i Nibali, pak pro změnu Valverde a Quintana, ale obrana Sky je podobně neprůstřelná jako hradby impozantního středověkého hradu v nedalekém Foix. Na prvních příčkách celkového pořadí dál platí status quo.
Čímž letošní pyrenejské martýrium pomalu končí. Další a další jezdci se jako korálky trousí do cíle a snaží se tu zahřát a zateplit, jak to jen jde. Maséři Sky a AG2R objeví tunel vedoucí ke garážím pod místní restaurací, kam hned dirigují své cyklisty. Včetně Leopolda Königa, jenž si před úpatím Plateau de Beille odpracoval desítky kilometrů v čele pelotonu a při závěrečném stoupání pak šetřil síly.
„Vzhledem k tomu, že všichni jsme se na startu oblékli na 37 stupňů, tak mi ke konci byla docela zima, když už jsem nejel úplně naplno,“ povídá. Po počáteční rovinářské práci dua Rowe, Stannard měli totiž König s Poelsem za úkol zredukovat peloton, což se jim docela povedlo.
Převlékárna v tunelu ke garáži aneb Leopold König (vpravo) a Wout Poels za cílem etapy.
„Neřekl bych, že jsem unavený. Jen mám pocit, že mě tělo vůbec nepustí do větších intenzit,“ hledá správná slova, jak popsat svůj momentální stav. „Proto jsem si dnes svoji práce oddělal brzy. Nenechali mě tahat v posledním kopci, abych se dal na další etapy trochu do kupy. Myslím, že se to začíná zlepšovat.“
Nasouká se do teplého oblečení týmu Sky a zase sedá na kolo. Sjezd z Plateau de Beille je automobily ucpaný, jezdci se tudíž kolem nich musí probít sami zpět do údolí, kde parkují jejich týmové autobusy. Ještě jednou patnáct chladných kilometrů.
Ne že by se jim chtělo...
„Při tom sjezdu asi zase trochu prochladnu,“ tuší König. „Ale dole mě snad čekají čaj a teplá sprcha.“
Na tu se těší každý.
Stef Clement z týmu IAM si v týmovém autě vyfotí svraštělé prsty na rukách a na Twitter k tomu snímku připíše: „Jeden z dnů na Tour, kdy se můžete proměnit z 32letého na 82letého za něco málo přes šest hodin.“
One of those days @letour where one can turn from 32 years old to 82 in a little over 6h. Not fresh enough today. pic.twitter.com/kR9s7RWhPf
