Skóre se na ni mračilo, Japonka Doiová nad ní na pařížské antuce takřka neustále vedla.
Cetkovská na kurtu číslo 3 přesto nevypadala jako hromádka neštěstí. Chvílemi se zasmála, jednou rozpustile vyplázla jazyk.
Měla radost, že zase může hrát, aniž by trpěla. Na slavném turnaji. Ve městě, v němž našla druhý domov.
„Posledních pár měsíců bylo strašně těžkých, proto jsem šťastná, že jsem zápas zvládla jakž takž ve zdraví,“ řekla. „Z porážky jsem malinko smutná, ale nemůžu očekávat zázraky.“
V červnu 2012 se vyšvihla na 25. místo na žebříčku, nikdy předtím ani potom nebyla výš. Pak ji začaly stíhat úrazy.
Čím je starší, tím víc si tenis užívá
Na olympiádě v Londýně si vážně pochroumala kotník. Lékaři u ní zjistili otok kostní dřeně. Trýznila ji bolest chodidla, než se ukázalo, že v něm má únavovovou zlomeninu.
A od loňského července marodila s kyčlí. „Zrovna když se mi konečně docela dařilo,“ stýská si.
Poslouchala doktorské rady, nicméně potíže nemizely. Opustily ji snad až teď na jaře.
Přesnou diagnózu si nechává pro sebe: „Něco s chrupavkou a nějaké...“
Výrůstky? „Ne.“
Problémy se šířily do dalších částí těla, třeba do kolena. Často jí bylo do pláče, leckdy se mu neubránila.
Usilovně cvičila a přemýšlela: „Vždycky když je člověk zraněný, tak si uvědomí, jaké dělá na kurtu hlouposti. Čím jsem starší, tím víc si to dokážu užít a baví mě to.“
Úsměv je zase častější než slzy
Od loňského srpna nastoupila teprve ke třetímu utkání. Letos nezískala ani set. Přesto neklesá na mysli. Nehodlá se loučit s kariérou.
„Necítím se stará. Nechci skončit. Pokud mi zdraví nebude držet, nebudu to lámat přes koleno. Ale věřím, že to ještě půjde. Nejsem tak opotřebovaná. A mám nového trenéra.“
Ach ano, najala kouče, kterého si vlastně vyhlédla jako teenagerka.
„Od dubna spolupracuju s Čechem Martinem Fassatim,“ říká. „Konečně. Potkali jsme se ve fedcupovém týmu, když jsem do něj byla vybraná jako mladá naděje. Jako trenér se mi strašně líbil. Jsem ráda, že to teď vyšlo.“
Na žebříčku sice spadla až na 147. místo, z něhož by se na řadu větších podniků nedostala. Nicméně díky pravidlům WTA Tour po dlouhodobém zranění může dle svého uvážení naskočit do osmi turnajů, z toho dvou grandslamů.
Místenky si schovává na letní US Open a Australian Open 2016.
Po vypadnutí v Paříži se těší na trávu, jež by k její kyčli měla být šetrná. Ve Wimbledonu zkusí kvalifikaci.
„Nedávám si nějaké cíle, hlavně potřebuju být fit,“ tvrdí.
Zatímco v minulých letech měla sídlo ve francouzské metropoli, teď tráví hodně času taky v té české.
„Jestli jsem spíš Pařížanka, nebo Pražanka? Nevím, to je těžké říct. Jsem Češka,“ říká s úsměvem, který se jí v poslední době opět objevuje na tváři častěji než slzy.
