1. Velký comeback Soukalové v Pokljuce
JÁ ZASE VYHRÁLA! Gabriela Soukalová projíždí cílem sprintu v Pokljuce. Stejně jako před dvěma lety je tu nejrychlejší ze všech.
62.-29.-21.-31.-18. Taková umístění dosáhla Gabriela Soukalová v úvodních pěti závodech zimy. Potom však přijela do své zamilované Pokljuky, kde předloni slavila první pohárové vítězství, odstřílela při sprintu položky vleže i vstoje čistě a... „Vůbec bych v tu chvíli nevsadila na své vítězství. Vždyť v předchozích závodech jsem v posledním kole tolikrát umírala,“ povídala. Jenže 300 metrů po stojce jí servisman hlásil: „Vedeš o 11 vteřin před Valjou (Semerenkovou).“ A brzy poté se z vysílačky ozývalo: „Gábina najíždí na Valju další čas.“ V cíli pohlédla na tabuli, zakroutila nevěřícně hlavou a zvedla ruce nad hlavu. Já zase vyhrála!
2. Ženská štafeta triumfuje znovu po 17 letech
HOLKY, JE TO NAŠE! Do cíle právě doběhla Veronika Vítková, naproti jí běží Puskarčíková, Landová a Soukalová.
Jitka Landová se na třetím úseku bravurně porvala s oberhofskou mlhou a ze druhé příčky vyslala k závěrečnému partu Veroniku Vítkovou. S Francouzkou Bescondovou přijela společně na poslední střelbu. A pak pálily jako přes kopírák. Když trefila jedna, zasáhla svůj terč i druhá. Když minula jedna, totéž provedla také druhá. Ale při posledním kole trenér Marek Lejsek na Vítkovou křičel: „Každým píchnutím jí odjíždíš.“ Česká ženská štafeta poprvé po 17 letech triumfovala ve Světovém poháru! Jen ta vlajka v cíli chyběla. Zatím...
3. Premiérové pohárové vítězství Vítkové
ŽIVOTNÍ JÍZDA. Dvě chyby na střelnici, zato skvostný běh. Veronika Vítková si jede pro první individuální vítězství ve Světovém poháru.
Vítr dul, pršelo, přišla mlha, dorazily větrné poryvy. Nevadí, Veronika Vítková má přece extrémy ráda, ne? Při sprintu dvakrát minula. Přesto na ni po stojce volali: „Jsi třetí!“ Nechtěla uvěřit. Cože? Se dvěma minelami jsem třetí? Jala se tedy nahánět italské duo Gontierová-Wiererová. V cíli mrkla na tabuli. Vedla o 8 vteřin! Zvedla ruce nad hlavu v gestu momentální radosti. Vyčerpané nohy se podlomily, klečela na sněhu a supěla jako parní lokomotiva. „Mám toho víc plné zuby než po štafetě,“ přiznávala, ale v duši byla přešťastná. Nikdo už ji nepředstihl. Vyhrála své první individuální pohárové klání v životě.
4. Češky vládly rozdílem třídy: štafeta v Ruhpoldingu
A ŠIROKO DALEKO NIKDO. Veronika Vítková (už i s vlajkou) v cíli štafety v Ruhpoldingu. Další štafeta dorazí až za minutu a čtvrt.
Už Eva Puskarčíková, Gabriela Soukalová a Jitka Landová ujely zbytku světa o parník. Následovala triumfální jízda Veroniky Vítkové za dalším štafetovým triumfem. Na vrcholu stoupání dorazila při posledním kole k trenérovi Jiřímu Holubcovi. „Řekl bych ti, jak daleko jsou ostatní za tebou, ale ještě dole ani nejedou. Nevidím je,“ hlásil. V duchu se smála a kroutila hlavou: Tak tohle se mi ještě nestalo. Před cílem zabočila k tribuně a od tatínka Jitky Landové dostala pořádně velkou vlajku. Češky ovládly štafetu v Ruhpoldingu o minutu a čtvrt. „Dobyli jsme Mekku biatlonu,“ zazářilo na svazovém webu.
5. Úžasná atmosféra na Vysočině a 2. místo mix štafety
FANTASTICKÉ KULISY. Česko versus Norsko v závodě smíšených štafet a moře vlajek v Novém Městě na Moravě.
Anders Besseberg, prezident biatlonové unie IBU, se rozhlédl po bouřícím kotli tribun a řekl: „To je lepší než bundesliga.“ V Novém Městě přišlo na smíšenou štafetu 32 tisíc diváků. A české kvarteto bojovalo o vítězství. Michal Šlesingr vyslal na poslední úsek Ondřeje Moravce z první pozice, těsně před Nory. Závěrečná stojka rozhodovala. „Ondrovi věřím. Stojku umí. Myslím, že to bude jeho,“ doufal Šlesingr. Jenže jedno dobíjení Moravce představovalo rozdíl mezi zlatem a stříbrem. Tarjei Boe byl čistý a první. V cíli však slavili také Češi. A vítězem se stali vlastně všichni. „Ta atmosféra byl masakr,“ nadšeně říkal Jiří Hamza, šéf organizátorů.
6. Hattrick ženské štafety aneb přes Oslo k malému glóbu
MY CHCEME MALÝ GLÓBUS. Třetí štafetové vítězství v sezoně pro Vítkovou, Landovou, Soukalovou a Puskarčíkovou.
Že by se zrodil hattrick? Jitka Landová na Holmenkollenu vytáhla českou štafetu na první příčku a Veronika Vítková potom nekompromisně ujížděla německo-italskému duu pronásledovatelek. Co na tom, že třikrát dobíjela, opět jednou na tuhle českou partu nikdo neměl. V cíli křičely radostí a vykládaly: „To snad není možný, my jsme zase první.“ Finišmanka Vítková přidávala: „Tohle se nikdy neomrzí. Jsou to úžasné pocity.“ Jejich náskok ve Světovém poháru narostl do takových rozměrů, že malý glóbus pro nejlepší štafetu zimy jim už v podstatě říkal pane.
7. Mistři světa! Smíšená štafeta ujela v Kontiolahti všem
ZLATÉ ÚSMĚVY. Kdo je nejlepší? No přece my! Šlesingr, Vítková, Soukalová a Moravec, mistři světa ve smíšené štafetě.
Zahajovací závod mistrovství světa v Kontiolahti, smíšená štafeta. Český finišman Ondřej Moravec na stojce jednou dobil, trefil terč a mířil na trať. Za ním se hnali honicí psi Martin Fourcade a Tarjei Boe. „Máš na ně 15 vteřin. Jeď,“ kříčel Hamza. Nor odpadl, Francouz to ještě zkoušel. Jenže na střeše celé trati se zlomil i on. „Fourcade už to vzdal!“ jásal kouč Zdeněk Vítek. Moravec si vzal českou vlajku a proťal s ní cíl. „Na tenhle pohled asi nikdo z nás v životě nezapomene,“ říkala Gabriela Soukalová, v jednom kuse s mobilem u ucha.
8. Stříbro s cenou zlata: Soukalová ve vytrvalostním závodě
NA POKRAJI SIL. Vyčerpaná Gabriela Soukalová v cíli vytrvalostního závodu v Kontiolahti. Medaile to bude!
Posledních sto metrů do cíle vytrvalostního závodu žen. Jsem prošitá, bliklo v mysli Gabriely Soukalové. Kam mám vlastně teď jet? Na střelnici? Rovně? Zahla naštěstí správně. Ještě dvacet metrů. Ještě pět. A byl tu cíl. „APPLAUS,“ vybízela tabule k potlesku pro vedoucí ženu. Padla na kolena, potom na břicho, zavírala na sněhu oči, na pokraji všech sil. Takřka minutu tak ležela. „Připadala jsem si v cíli, jako když někdo vyloví z vody hodně odkrveného a přidušeného plavce,“ povídala později. Mohl to být zlatý finiš. Ale podceňovaná Ruska Jurlovová ji o titul připravila. Přesto se Soukalová nepřestala usmívat. Stříbro pro ni mělo cenu zlata.
9. Bronzová honička Moravce ve vytrvalostním závodě
JO, PORAZIL JSEM SIMONA. Ondřej Moravec v cíli vytrvalostního závodu. S časem Simona Fourcada se vypořádal a řekl si o bronz.
Vyrazil po čtvrté položce ze střelnice průběžně čtvrtý, 14 vteřin za třetím Simonem Fourcadem. Ale na konci nejtěžšího stoupání už kouč Lejsek na Ondřeje Moravce volal: „Jsi devět desetin před Simonem!“ To ho nakoplo. Vyhrál svůj závod s časem, byl v cíli o pět vteřin před Francouzem, zapumpoval zaťatou pěstí. „Promiň,“ omluvil se pak Simonovi. Bratrům Fourcadům se nesplnil sen stanout jednou spolu na šampionátu na stupních vítězů. Ale jak říká bronzový Moravec: „Já jsem tu od toho, abych porazil co nejvíc lidí. A jestli je to Fourcade, nebo Pepa, je úplně jedno.“
10. Moravcova stříbrná tečka za mistrovstvím světa
ZLATÝ A STŘÍBRNÝ. Jakov Fak a Ondřej Moravec, dva nejlepší muži posledního závodu na šampionátu.
„Ondra za nula! Jedou ve čtyřech vepředu. Jeden z nich bude mít smůlu,“ zvyšoval hlas šéftrenér Ondřej Rybář po poslední položce hromadného závodu v Kontiolahti. Moravec se hnal k cíli se Slovincem Fakem a dvěma legendami: Björndalenem a Tarjei Boemem. V tu chvíli si pomyslel: Björndalena sfouknu, tu medaili mít budu. Táhl tempo, Norové ho kopírovali, Fak se skrýval - a pak Fak zaútočil. Moravec vyrazil za ním, Norové nestíhali. V cíli Slovinci slavili zlato a Češi stříbro, už čtvrtou medaili na šampionátu. Čeští trenéři na sebe radostí naskákali. „Bláznivej příběh,“ jásal Hamza.
Který úspěch českých biatlonistů byl pro vás nejemotivnější?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 29. března 2015. Anketa je uzavřena.
