„Medaili bych si zasloužil,“ pronesl 27letý běžec po zdánlivě snadném triumfu v rozběhu, v němž dokázal ušetřit síly do hlavní bitvy. „Jako bych běžel rozběh na mistrovství republiky,“ srovnával. Strachoval se však o to, jaké tempo ve finále napálí „afričtí Evropané“.
V profilu na stránkách Evropské atletické federace o sobě Holuša říká: „Oproti dalším běžcům mám o něco mohutnější horní část těla a nemám strach ji používat.“
Několikrát se dostal do kolize se svými soupeři, s Němcem Tesfayem, který dřív závodil za Etiopii, se postrkoval snad nejvíc. Ale taktická vyspělost mu ve správný moment zavelela: teď musíš!
Mílař z Opavy, před třemi lety stříbrný na halovém MS v Istanbulu, vyběhl do druhé, nevýhodnější a delší dráhy, oběhl celý peloton a dál se blížil čelu.
Turek Özbilen, původně závodící za Keňu a pod jménem William Tanui, měl při náběhu do posledního okruhu náskok snad deset metrů právě nad českým esem. Bouřící publikum však Holušu hnalo, ten se postupně přibližoval prchajícímu lídrovi, na cílové rovince vyběhl do druhé dráhy a...
Zbývalo padesát metrů, třicet, dvacet a Holuša se blížil vysněnému vrcholu. Na cílové čáře se předklonil a věděl: Jsem mistr.
Spolu s titulem Holuša ustanovil nové české maximum, svůj vlastní dosavadní rekord vylepšil o sekundu a 11 setin. „Nevím, co říct,“ vydechoval pak u mikrofonu hlasatele a děkoval do ochozů: „Skvělí diváci.“
Halové mistrovství Evropy v atleticePraha Finále Ženy Kvalifikace a rozběhy |
