Desetitisícům českých fanoušků dokázaly tyto čtyři ženy zpříjemnit dny.
A občas také zahrát na nervy.
Jako když Gabriela Soukalová a Jitka Landová při poryvech v Anterselvě cvičily na střelnici dřepy a Eva Puskarčíková, pozorující je zpovzdálí, potom vyprávěla: „To ale byly infarktové stavy.“
Třikrát si pak Veronika Vítková v roli finišmanky užívala triumfální průjezd cílem. Poprvé, v Oberhofu, byli snad všichni z českého vítězství ještě tak opaření, že marně těkala očima: „Kde je nějaká vlajka?“
Příště, při galapředstavení v Ruhpoldingu, už na ni vlajka čekala a Soukalová užasle ukazovala: „Holky, vidíte tu cílovou rovinku? On tam furt nikdo další není.“
Jaký příběh asi napíší tentokrát, v Kontiolahti? Jejich parádní disciplína přijde na řadu až příští týden.
Ale už nyní jsme jim nezávisle na sobě předložili před šampionátem s letopočtem 2015 dotazník s 15 otázkami.
Aneb o biatlonu vážně i nevážně.
1. Jakou nejneobvyklejší věc mám s sebou v kufru?
Eva Puskarčíková: Boty na podpatkách. Ty jinak rozhodně netahám. Až teď zažijí premiéru.
Gabriela Soukalová: Já vezu jen to, co vždycky. I nějaký ten společenský úbor. A taky čtečku. Začala jsem číst Inferno, do té tmy se bude hodit. Depresi z něj snad nedostanu, proti depresi mám Jitku.
Jitka Landová: Přibalila jsem kozí kefír. Měla jsem ho doma a nestihla ho vypít. Ale on se bude hodit.
Veronika Vítková: Mám žehličku na vlasy. A dokonce i řasenku. Pro výjimečné příležitosti. (V Chanty Mansijsku, kam se přesunou přímo z Kontiolahti, by měly na galavečeru po finále SP přebírat malý glóbus pro nejlepší štafetu zimy.)
2. Co prvního mě napadá po probuzení v den závodu?
Puskarčíková: Pomyslím si: A je to tady, už zase závody! Vždycky se na ně těším, ale když ten den potom opravdu nadejde, nejradši bych ho odsunula.
Soukalová: Ráno? To jsem úplně v klídku. Dojdu si v pohodě na snídani a užiju si ji. Nejvíc mě potěší, když závodíme až pozdě večer. Potom si snídani vychutnávám.
Landová: Nechce se mi z postele a namlouvám si, že mám ještě čas. Neřeším, jestli je den D. Ale občas se mi přihodí, že se probudím a dopředu vím: Dneska mi to půjde. A většinou to pak funguje.
Vítková: Na pokoji nejdřív kouknu na Evču (Puskarčíkovou) a zjistím, jak moc je nervózní. Podle toho si vyhodnotím, jak to dneska dopadne. Čím víc je totiž Evča nervózní, tím to pak bývá lepší.
3. Jak likviduju nervozitu?
MS v biatlonu 2015Program, 1. část Čtvrtek: Sobota, 7. března: Neděle, 8. března: |
Puskarčíková: Snažím se nepřipouštět si ji k tělu. I když před štafetou bývám nekomunikativní. Uzavřu se do sebe a nic neříkám.
Soukalová: Většinou dobrým jídlem. Nebo si kreslím. Nebo čtu.
Landová: Pobíhám sem tam a zpívám si, co jsem naposledy zaslechla. Ale já moc nervózní nebývám.
Vítková: Hudbou do sluchátek. Mám ráda českou: Kryštof, Divokej Bill, Tomáš Klus.
4. Proč (ne)závodím s make-upem?
Puskarčíková: Jsem na to dost zevlák. Dám si jen řasenku, tužku a jedu. Je to tak pohodlnější.
Soukalová: Já jedině s make-upem. Stal se už mou součástí. Kompenzuji si tím, že děláme ne úplně ženský sport. Žena by měla vypadat dobře v jakékoliv situaci.
Landová: Zásadně bez make-upu. Ucpává póry.
Vítková: Nepoužívám ho v běžném životě, tak proč bych měla na trati? Nebaví mě patlat si to na sebe. A všechno je pak od něj špinavé, i límce od bundy.
5. Co si říkám, když netrefím poslední terč v závodě?
Puskarčíková: To byste museli celé vypípat.
Soukalová: Vzpomenu si na trenéra, který mi tvrdil: Poslední ránu nedává jen pitomec. První a poslední rána jsou vždycky nejhorší.
Landová: Já jsem docela mírumilovný člověk, ale občas mi tam nějaké to sprosté slovo ulítne. A pak mi říkají: Cos to zase řekla! Dokážou mi u televize odezírat ze rtů.
Vítková: Bavíme se o štafetě? Tak tam jsem v klidu, když mám ještě tři rány na dobití. A pokud nejde oštafetu... Jo, to si dost nadávám.
6. Kdy mi naposledy trenér vynadal?
Puskarčíková: Bleky, tedy Zdeněk Vítek, nám nenadává. On si vždycky sám pro sebe napočítá do deseti a drží se. (Vítek: Někdy i do dvaceti. A někdy počítám dvacet dní.)
Soukalová: Ondra Rybář po svěťáku v Novém Městě. Ten mi nadává furt. Dokonce i Zdenda Vítek občas. A oprávněně. Třeba když jsem v noci pořád nemohla spát a on po mně chtěl, abych šla ráno na střelecký trénink. Musela jsem mu tedy vysvětlit, ať se mnou nepočítá, že půjdu až odpoledne.
Landová: Zdenda Vítek není právě vznětlivej typ. Je na nás hodnej! (Vítek: Ony mají totiž v popisu práce, že nesmí říct, když jim vyčiním.)
Vítková: Letos mi nikdo nenadává. A dál do minulosti se vracet nebudeme.
ŽENSKÁ ŠTAFETA V CIVILU. Zleva Gabriela Soukalová, Veronika Vítková, Eva Puskarčíková a Jitka Landová.
7. První věc, kterou mám chuť udělat za cílem závodu?
Puskarčíková: Lehnout si na sníh a o ničem nepřemýšlet.
Soukalová: Lehnout si do postele.
Landová: Padnout na kolena a zabořit hlavu do sněhu.
Vítková: Políbit drahou polovičku. Tedy když je ten závod povedený.
8. Co bych trefila mimo střelnici?
Puskarčíková: Občas to zkouším na pouti. Dám tři z pěti a dokupuju. I na šišky jsem střílela. A padaly.
Soukalová: Někdy možná svého partnera. Ale ne, vždyť on je docela zlatíčko. Zkusila jsem taky tu pouťovou střelnici, ale neměla jsem to nastřelené, nedařilo se mi.
Landová: Živý terč určitě ne. Kdysi jsem střílela ze vzduchovky do plechovek. Stály ode mne asi metr, to pak nebylo těžké dát pět z pěti.
Vítková: Nic. Nejspíš bych ani nevystřelila. Žádný myslivec nebudu. Mimo střelnici jsem nikdy nestřílela a ani se nechystám.
9. Se kterým biatlonistou bych šla na pivo?
Puskarčíková: Jasně, že s těma našima. Klidně se všema najednou.
Soukalová: S Michalem Šlesingrem. Je vtipnej, chytrej, má dobrý hlášky a sedí mi jako kamarád.
Landová: S nikým, pivo nepiju!
Vítková: Kdyby mělo jít o běžce na lyžích, tak samozřejmě s mým Tomášem (přítel). Ale když to má být biatlonista, tak s Ondrou Moravcem. Celkem jsme si sedli.
10. Čím se rozmazluju?
Puskarčíková: Čokoládou. A pouštěním seriálů - Ulicí a Ordinací. Děláme si z toho srandu, ale stejně na ně koukáme.
Soukalová: Dobrým jídlem. I ten steak si klidně v Kontiolahti dám.
Landová: Jídlem! Od masa po dobrou vařenou zeleninku. Ale i hezkýma chvilkama s přítelem, rodinou a pejskem.
Vítková: Mě rozmazluje přítel. Případně spořádám něco sladkého.
11. Kdy jsem naposledy držela dietu?
MS v biatlonu 2015Program, 2. část Středa, 11. března: Čtvrtek, 12. března: Pátek, 13. března: Sobota, 14. března: Neděle, 15. března: |
Puskarčíková: Slíbila jsem si, že už nebudu jíst čokoládu. Bohužel mi předsevzetí vydrželo asi jen týden. Taky jsem jednou omezila mlíko, měla jsem malinkou intoleranci na laktózu.
Soukalová: Zrovna teď jsem si naordinovala částečně bezlepkovou dietu a cítím se líp. I když myslím, že lepší otázka by byla: Kdy jsem naposledy nedržela dietu? To bych spíš uměla odpovědět.
Landová: Nikdy žádnou! Vlastně jednu jo. Loni mi našli intoleranci na mléčné kravské bílkoviny. Tak jsem dva měsíce chodila kolem krávy obloukem. Ale už se to srovnalo.
Vítková: Dietu? Já? Vůbec. Možná jen při střevních potížích. To jsem potom jedla suché rohlíky.
12. Kdo mě zaručeně dokáže rozesmát?
Puskarčíková: Rozesmíváme se navzájem. Někdo na tiskovce shodí lahev, Jíťa a Gabča se šíleně rozchechtají a já se směju tomu, jak se smějou ty dvě.
Soukalová: Jíťa a Michal Šlesingr.
Landová: Stačí, abych viděla, jak se někomu něco vtipného stane. Ale ne že bych byla nepřející. Zaručeně mě rozesmějí Gábininy příhody. Ačkoliv v jejím případě se potom někdy spíš popadám za hlavu.
Vítková: Evik. To je tutovka.
13. Co se chci v nejbližší době naučit?
Puskarčíková: Státnice jsou můj hlavní cíl jara. Chodím na Masarykovu univerzitu, obor speciální edukace bezpečnostních složek.
Soukalová: Toho by bylo. Asi bych měla víc věřit lidem. S důvěrou mám docela problémy.
Landová: Spoustu věcí na státnice. Bojové umění, sportovní příprava a tak. (Studuje stejný obor jako Puskarčíková.) Zloději pak kolem mě budou chodit obloukem.
Vítková: Ráda bych uměla víc vařit. A ještě bych asi mohla být doma pořádnější. (Přítel Tomáš: Tak tohle ti zvětším a vyvěsím, až to vyjde.)
14. Proč jsme letos ve štafetě tak dobré?
Puskarčíková: Trénink. Zdraví. Dobrá nálada.
Soukalová: Tvrdá práce a víra.
Landová: Jsme sehrané. Obětujeme biatlonu všechno a ono to potom nese ovoce. Už bylo načase po těch létech dřiny, ne?
Vítková: Všechny čtyři táhneme za jeden provaz. Ta dobrá parta je moc důležitá.
15. Co ukážeme v Kontiolahti?
Puskarčíková: No to jsem taky zvědavá!
Soukalová: Jak komu, že jo... O medaili bych radši nemluvila. Ale minimálně ukážeme strhující výkony.
Landová: Soupeřkám záda, ne? Anebo kudy prdí koza, jak říká trenér Jirka Holubec.
Vítková: Ukážeme, že naše výsledky během sezony nebyly náhoda.
