Tehdy, 4. ledna 2014, na tréninku došlápla a ozvalo se prasknutí. Zlomenina zánártní kůstky si žádala operaci – a také tříměsíční rekonvalescenci. Jenže chronický zánět v přetížené patě vše protáhl.
Letní pokus o návrat opět rychle ukončila, bolest neodcházela. Až drsná léčba telecími aminokyselinami u mnichovského experta Müllera-Wohlfahrta zabrala.
Kdysi jste mi vyprávěla, že se staráte o své tělo víc než mnozí jiní atleti. Neříkala jste si potom, že vás tělo, kterému jste toho tolik dala, vlastně zradilo?
Ani ne. Snažila jsem se to brát tak, že všechno zlé je i pro něco dobré.
Co bylo tím dobrým?
Že si mé tělo odpočinulo.
A teď je celé natěšené závodit?
No... Musím se to zase naučit.
Naučit?
Ano. Jak mě celý rok pořád něco bolelo, ztratila jsem navyklý závodní rytmus a s ním spojené nabuzení do závodů. Musím si to vše zase připomenout. Ale to přijde s praxí.
Jak se v minulosti takové nabuzení projevovalo?
Tím, že jsem přesně věděla, co během závodního dne chci a mám dělat. Teď jsem naopak přišla na první závody a připadala si jako Alenka v říši divů. Vyšla jsem z toho.
Změnil vás ten dlouhý rok v atletickém „ofsajdu“?
Hmm... Jsem trpělivější. A nekladu si na sebe velké cíle.
4 dny do startuHME začíná ve čtvrtek Praha letos hostí atletické halové mistrovství Evropy od čtvrtka 5. do neděle 8. března. Zpravodajství, program či videa najdete ve zvláštní příloze zde. |
To je vzhledem k vaší soutěživé povaze těžko představitelné.
Beru teď atletiku tak, že se mám sportem bavit a že pro mě není otázkou života a smrti.
Ovšem minimálně do roku 2013 jste ji takhle nebrala...
Ne. Ale to právě bylo spíš na škodu věci. Můj současný přístup je lepší.
Vraťme se ještě do chvil, kdy jste se loni v lednu dozvěděla o zlomenině. Tehdy jste rozhodně neočekávala, že by návrat na scénu mohl trvat tak dlouho.
Kdepak. Ale nebýt následného zranění a zánětu paty, nebylo by to s mým nártem zase tak hrozné.
Ale ta zranění spolu souvisí, že?
Určitě. Pata mě už v předchozím roce bolela, a jak jsem jí ulevovala, přetížila jsem si právě ten nárt. Všichni si mysleli, že se to potom zahojí současně, jenže to se nestalo.
Přitom do té doby byla vaše kariéra takřka prosta zranění.
Jen v roce 2005 jsem měla výron v kotníku. Ale ten byl jen pět týdnů oteklý a byla jsem zase v pohodě.
Takže vaše hlava ani nemohla být připravena, že může nastat tak závažný problém?
Na to se asi nedá připravit, přijde to ze dne na den. Neměla jsem představu, jak dlouho se mé zranění může táhnout. Naštěstí jsem o tom ani nemohla moc přemýšlet, pořád jsem běhala po rehabilitacích a po doktorech a snažila se zároveň udržet fyzicky na výši zbytek těla. Takže i když jsem netrénovala, měla jsem zápřah skoro každý den.
Soutěž o lístkyChcete být u toho? Zapojte se a získejte dvě vstupenky. Vědomostní otázky najdete zde. Soutěž trvá do pondělní půlnoci. |
Kdy vám bylo nejhůř?
Když se zdálo, že se všechno konečně zahojilo, nic mě už nebolelo, začala jsem znovu trénovat a najednou se zase ozvala ta pata. Tehdy jsem chvíli měla pocit, že si s mojí nohou nikdo neví rady, že je vše ztracené a nikdo mi nepomůže.
Myslela jste si: Mám po kariéře?
Takhle jsem si to ani sama sobě nikdy neřekla. Pořád jsem se snažila věřit, že se najde někdo, kdo mě dá dohromady.
A na podzim se našel doktor Müller-Wohlfahrt v Mnichově.
Bez něj si vůbec neumím představit, jak bych pokračovala. Vždyť i po měsíci volna, které jsem v září měla, mě pata pořád bolela. Na dovolené jsem třeba jen chvilku chodila a bylo zle. Věděla jsem: S tím nemůžeš začít trénovat. Obstřiky mi pomáhaly jen krátkodobě, bylo zapotřebí udělat něco zásadního.
Což provedl právě mnichovský lékař. Kdy jste pak poprvé uvěřila, že jste konečně úplně zdravá a můžete trénovat naplno?
Postupně bolest ustupovala a já si přidávala na zátěži, ale jen pomalu, opatrně. Odrazy jsem skoro vůbec nedělala, až později při soustředění v Africe. Musela jsem nejdřív té noze zase začít důvěřovat.
Budete teď na své tělo při tréninku přece jen opatrnější, i když třeba jen podvědomě?
Spíš ho víc poslouchám. Když mě občas něco zabolí, neřeknu si: To bude zase dobré. Raději to zkonzultuju a zajdu na prohlídku. Ze zátěže, v jaké se připravujeme, vás pořád něco bolí. Dřív jsem to nikdy okamžitě neřešila, teď už bolístkám věnuju mnohem víc pozornosti.
Krátce poté, co jste si nohu zlomila, jste přemýšlela, zda nemohla být přetrénovaná. Provedli jste v přípravě změny?
Netrénujeme sice míň, ale jinak, v menší intenzitě. Neděláme už tolik těžkých tréninků za sebou.
Byla pro vás vidina evropského halového mistrovství v Praze velkou motivací? Říkala jste si: I když v Praze nepoběžím o medaili, chci tam být?
Tak to mám pořád. Kdyby nebyla Evropa doma, tak halu vůbec nepůjdu, protože po takovém zranění jsem měla hrozně málo času, abych se na ni připravila. Ale na šampionát doma se moc těším. Proběhnu se ve skvělé atmosféře. Nekladu si však cíle, že chci medaili. Hala je pro mě doplňkem a zpestřením.
VZPOMÍNKA NA MOSKVU. Zuzana Hejnová po vítězství na MS 2013 v závodě na 400 metrů překážek.
Loni vás zranění „zachránilo“ od splnění sázky s trenérem Daliborem Kupkou. Ten od vás vyžadoval, že když zhubne, tak vy na oplátku zkusíte v hale obávanou osmistovku. Ale nyní je právě osmistovka pro vás velmi aktuální.
Dála chce, abych ji zkoušela. Tvrdí mi: Na osmistovce není až taková konkurence a ty máš na ni potenciál. Já se jí dlouho bála, ale zároveň mě zajímalo, jak ji zvládnu. A běžela se mi napoprvé dobře, proto pro mě není uzavřenou kapitolou. Třeba v budoucnu budu v hale běhat osmistovku a venku překážky.
RozhodnutíOsmistovka a štafeta Mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek Zuzana Hejnová poběží za týden na halovém mistrovství Evropy v Praze osmistovku a čtvrtkařskou štafetu. Více zde. |
Zkuste porovnat stav, v jakém se ocitá vaše tělo před cílem čtvrtky a před cílem osmistovky.
Posledních 50 metrů už nemůžete ani na jedné trati, dál je to jen o vůli. Osmistovka je pochopitelně zpočátku volnější, nevyčerpáte se najednou, ale pozvolna. Její konec pak bolí zhruba od 150 metrů před cílem. Na čtvrtce je o vůli právě až ta poslední padesátka.
Současně je osmistovka mnohem víc záležitostí taktiky, že?
Určitě. S tím také nemám skoro žádné zkušenosti. Ani halovou čtvrtku jsem neměla ráda kvůli strkanicím, při kterých si nemůžete běžet to svoje. Ale při osmistovce se toho dá víc vymyslet, i když jsem třeba ze začátku vzadu.
Budete ji běhat také venku?
Zatím není důvod. V hale nemám překážky, proto ji tu zkouším.
Jak si vůbec momentálně s překážkami rozumíte?
Zkoušela jsem je už při soustředění v Africe, pár přeběhů na rovince. Nejdříve to vypadalo dost rozpačité, ale potom mi i Dála říkal: Vypadá to, že už jsi je někdy dělala.
Videa k HMENejen kvíz pro fandy Podívejte se na speciální videa k HME: na krátké spoty s herci Vetchým či Liškou nebo na kvíz pro fanoušky. Najdete je zde. |
Připadá vám nyní rok 2013 se 13 výhrami v řadě jako nádherný, ale přece jen už vzdálený sen?
Zase tak dávno to nebylo. Spíš mi ta série přijde neuvěřitelná. Po všem, co se pak stalo, si jí vážím ještě víc. A na letní mistrovství světa do Pekingu pojedu jako obhájkyně! Na to se taky moc těším.
Jak by tedy mohl vypadat happy end vašeho bolavého příběhu?
Obhájit v Pekingu titul. Z Prahy bych se k němu teď mohla rozběhnout. Finále by v Praze bylo super.
Video se Zuzanou Hejnovou, které propaguje HME
5. listopadu 2014 |
