Vítězkou jste posedmé. A už jste dohonila i trenéra Železného.
To je krásné. Ale nemám ráda srovnávání, protože je to jiná jiná doba a já jsem žena a trenér chlap. Rozhodně jsem si loni nepředstavovala, že tady budu stát v této pozici. Loni měla drtivou převahu Zuzka Hejnová, Pavel Maslák měl šíleně našlápnuto, tak jsem si říkala, že to budu mít těžké. A zase jsem z toho vybruslila nejlíp. Je to zvláštní.
Ale o něčem to svědčí, ne?
Že se mi sezona povedla a že jsem to s Jankem zvládla. Má rodina má na tom velký podíl, to je pro mě důležité. Bez mamky a bez Lukáše bych byla úplně out. Každý, kdo má malé dítě, tak ví, že sportovat na maximum s ním nejde. Jejich podpora byla strašně důležitá, takže to zlato z Curychu patří i jim.
Jste vlastně královna matka. Vůbec první matka, která je i českým atletem roku.
Jo, je to s Janečkem jiné. Hrozně ráda bych to teď dotáhla až do Ria, snad ještě nějakou dobu vydržím.
Už jste se naučila, jak se synem atletiku logisticky provozovat?
S dětmi se to naučit nedá, každý den je jiný. Loni jsem v tréninkovém tunelu dala Janečka coby malé miminko na deku na břicho a on se za čtvrt hodiny odplazil maximálně tak o deset metrů. Ale letos, když ho někam vypustím, tak může být za čtvrt hodiny bez dozoru o 500 metrů dál. Je neskutečně rychlý. Teď to s ním asi bude náročnější, i pro mou mámu, která má, chudák, artrózu třetího stupně v kyčli - a má lítat za Janečkem.
Přijde vám rychlost, s jakou jste se vrátila na vrchol, až neskutečná?
Po porodu jsem byla okamžitě na své váze, fyzičku jsem si udržela i díky tomu, že bydlíme v Brdech a jsem zvyklá vyběhnout tam s kočárkem. To udělalo hodně. Někdo dokonce říká, že jsem i štíhlejší. Ale když jde člověk na oběd s Janečkem, tak dvacetkrát vstane, navíc on mi toho půlku sní, protože už jí docela dost. Je to teď o dost akčnější.
Co bylo letos nejkrásnější?
Že se to s Janečkem dá zvládat a že skvěle prospívá. To je to nejkrásnější. A že už taky krásně hází a krásně kope do balonu, je na něm prostě ta genetika vidět. Brzo třeba tady bude taky další sportovec.
Atlet?
A nebo fotbalista, to se ještě uvidí. To jsou kolikrát hrozné rány, když kope do balonu. Opravdu neuvěřitelné. On se takhle našteluje... Opravdu zajímavé, jsem z toho sama překvapená.
Sezona 2014 je za vámi. Jak na tu další?
Před Vánocemi pojedu na Lanzarote, pak na hory do Jablonce, ještě se necítím na to následovat skupinu, takže do Afriky nepojedu. A samozřejmě mě bude čekat Nymburk.
Trenér je s plánem přípravy ztotožněný?
Je ztotožněný s tím, že letošek asi opravdu nepojedu do té Afriky a že hlavní cíl je olympiáda v Riu. Domluvili jsme, že nebude mít nic proto, když příští rok budu mít volnější.
