Jeho prací je fotit. A fotil i tentokrát, když zhruba po minutě dorazil přímo do zatáčky, odkud se záchranáři snažili vyprostit bezvládného Julese Bianchiho. Jenže tyto fotografie Vladimíra Ryse nikdy neuvidíte. Nevydá je ani neprodá. „Z lásky k tomuto sportu i z respektu k jezdci bych to nikdy neudělal.“
Poskytl je pouze Mezinárodní automobilové federaci FIA, která i na jejich základě bude děsivou nehodu vyšetřovat.
Kde jste během karambolu byl?
Jen 200 metrů od něj. Nejdřív jsem viděl havárii Adriana Sutila, ale té jsem nevěnoval pozornost. Pak začalo pršet a já viděl Bianchiho, jak vyjíždí do zatáčky a ztrácí kontrolu. Měl jsem částečně zakrytý výhled bariérou z gum, přesto jsem viděl, jak narazil do jeřábu, který nadskočil. To musela být rána jako z děla. Běžel jsem tam a tři maršálové mu už dávali první pomoc.
JEDEN ZE SNÍMKŮ, KTERÉ SE OBJEVILY. Jules Bianchi po nehodě v kokpitu svého vozu. Okamžitě poté byl převezen do nemocnice.
Hned jste věděl, že je zle?
Ano. Hlavu měl bezvládně opřenou o kokpit a bylo mi jasné, že je to špatné, když ještě nevylezl z auta. To bylo úplně zdemolované. Opodál stál Sutil, tak jsem se ho zeptal, co se stalo, a on mi všechno vyprávěl. Byl rozhořčený, že za takových podmínek nevyjelo safety car. Poté dorazili záchranáři a snažili se Bianchiho dostat z auta, což nebyl hezký pohled. Pak vystavěli bariéry, aby nikdo nic neviděl, a to už bylo jasné, že je zle.
Fotil jste?
Když jsem viděl, že už dostává první pomoc, tak mi první instinkt zavelel zdokumentovat to. Udělal jsem pár fotek. Když přijeli doktoři, přestal jsem. Při cestě zpět do padoku jsem si to ujasnil v hlavě a rozhodl se, že žádnou z těch fotek nevydám. Jen FIA mě požádala, že by je kvůli dokumentaci potřebovala pro Charlieho Whitinga (ředitele závodu).
Přesto se fotografie z místa havárie na veřejnosti objevily.
Byl tam se mnou ještě jeden japonský fotograf a pak ke konci přiběhl i jeden anglický. Ten je prodal jedné agentuře. Pak jsme se bavili v tiskovém středisku a někteří z fotografů na mě koukali jako na E. T., že je nechci zpeněžit. Pokud nevím, zda Jules tu nehodu vůbec přežije, nechci na nich vydělávat.
Jaké byly na okruhu podmínky?
Od začátku jsme věděli, že ten závod bude těžký. Pršelo, přišel tajfun. Půl až tři čtvrtě hodiny po startu bylo vše v pořádku, pak začalo poprchávat a třeba v té zatáčce, kde jsem stál, pár jezdců ztrácelo kontrolu nad vozem. Podmínky byly pro piloty těžké, ale závodit se dalo. Ovšem ve chvíli, kdy se stala havárie, to bylo přesně na hraně, jestli se má vypustit safety car, nebo ne. Ta osudná zatáčka je však docela rychlá a Bianchi v ní ztratil kontrolu, pak už byl jen pasažér, který nemohl nic dělat. A bohužel měl smůlu, že tam zrovna odtahovali Sutilovo auto...
Jak po závodě reagovali jezdci?
Moc jsem s nimi nemluvil. Ale Sutil byl v šoku, chytal se za hlavu, nevěděl, co dělat. Cítil vztek, rozhořčení. Jsou to sice kluci, kteří závodí odmalička a vědí, že je to nebezpečné, ale když se něco stane, je to šok pro všechny. A v šoku jsem byl i já. Dvě hodiny jsem se nemohl soustředit na práci, nemohl jsem editovat fotky. Bylo to vystupňované i tím, že jsem byl přímo u toho.
Máte informace o jeho stavu?
Ne. Mluvil jsem se zástupci FIA, kterým jsem poskytoval fotografie, a také nevěděli nic víc (později FIA oznámila, že stav jezdce je stále kritický, ale stabilizovaný). Ale bylo tam těžké poranění hlavy, takže asi něco podobného jako u Michaela Schumachera.
Hlava asi dostala pořádnou ránu.
Já viditelná poničení na helmě neviděl. Nedokážu si představit, co to způsobilo. Možná tlak toho nárazu. Tak snad se z toho ten kluk dostane.
