"Myslím, že bych mohla hodit ještě dál, ale samozřejmě si nestěžuju; vyhrála jsem Diamantovou ligu, což jsem si na začátku sezony ani nedávala za největší cíl, protože jsem nevěděla, co od sebe čekat," přiznala dnes po příletu z Bruselu novinářům. "Jsem ale moc ráda, že jsem to dotáhla do vítězného konce," dodala třiatřicetiletá atletka.
Návrat po mateřské pauze zvládla možná až nad očekávání. "Určitě jsem čekala, že návrat po mateřské pauze bude náročnější," připustila. "Sezona je úplně nádherná, lepší bych si ji ani nedovedla představit," pochvalovala si Špotáková.
I přes dobrý výkon věří, že v jejích silách je i delší hod. "Určitě tam rezervy jsou," netají Špotáková, jež potřebovala na mítinku v Bruselu svůj celkový triumf potvrdit, k čemuž by jí případně stačilo i druhé místo. Poté, co se dvěma pokusy "zastřelovala" na 60 metrech, přišel hod přes 66 metrů. Už ten by byl vítězný, ale Špotáková se stihla zlepšit ještě na 67,99.
"To už jsem byla klidná. Po třetím ještě ne, pak už ano, jen jsem si to chtěla ještě vylepšit. Začala jsem na to běhat docela rychle, jen škoda, že jsem se nechytla hned od začátku, to bych mohla hodit ještě dál. V Bruselu ráda závodím, stadion tam mám ráda. Ale jinak ideální scénář - vítězství v Diamantové lize v nejlepším světovém výkonu, to jsem si na konec sezony vzala zpátky k sobě," radovala se Špotáková.
K sobě si vzala navíc i rekord mítinku, který měla 14 let v držení Norka Trine Hattestadová. "Tak to ani nevím, to je paráda! Protože nevím, jestli se do Bruselu ještě podívám, příští rok bude asi finále v Curychu," podotkla Špotáková.
Do sbírky přidala už třetí trofej s velkým diamantem. "Vypadají i váží stejně. Naštěstí byly paní na letišti shovívavé," řekla Špotáková s úsměvem. "Trofej váží sedm kilo, takže jsem si včera docela zaposilovala, jak jsme jezdili okolo autem a zvedali je. Byla hezká atmosféra: divákům dali svítící tyčky, celý stadion svítí, lidi vám mávají, hraje taková dojemná skladba... Člověk si řekne, že takových okamžiků moc nezažije." Svou trofej navíc uděluje i Memoriál Iva van Dammeho. "Tu naštěstí zlehčili, to bych měla ten kufr asi třicetikilovej. Jsou to takové nádherné sošky," dodala Špotáková.
V belgické metropoli však nebylo úplně vše ideální, dvojnásobnou olympijskou vítězku z Pekingu a Londýna zamrzely podmínky, za nichž oštěpařky svou soutěž absolvovaly. "To umístění ženského oštěpu do předprogramu bylo trošku nešťastné... Trochu trvalo, než se oštěp dostal do tempa a mně osobně to vadilo hodně," popsala Špotáková.
"Nejsem ta, která by operovala svými tituly, ale ani nás nepředstavili. Aby diváci nevěděli, že někde na ploše závodí světová rekordmanka a dvojnásobná olympijská vítězka v té disciplíně, to je škoda i pro diváky. Místo toho tam představovali dětské štafety," podivovala se Špotáková.
Když nic jiného, alespoň si po své soutěži mohla užít zbytek mítinku a viděla spoustu skvělých výkonů. "Zrovna jsem byla u výšky, přála jsem si být u 'svěťáku'. Sledovala jsem to zblízka a Barším měl skvělou formu, věřila jsem mu hodně, bylo to jen o milimetry," připomněla Katařanovy nadějné pokusy o světový rekord na 246 centimetrech.
Připouští, že závodit jako matka malého Janka je jiné. "I když jsem třeba hodila daleko, často mi scházela ta absolutní koncentrace. Jak mám dítě, pořád jsem v realitě a sleduju okolí a na ten špičkový výkon se člověk musí ponořit do nějaké alfa hladiny, což mi moc nejde," přiznala Špotáková.
Když se ale oštěp nedaří podle představ, neznamená to, že na něj teď o to rychleji dokáže zapomenout. "Já to vždycky brala jako svoji profesi, chci to dělat na maximum, takže mě to štve stejně jako předtím. Janeček je něco jiného," ujistila Špotáková.
Přes pobolívající achilovku se chystá v závěru sezony ještě na Kontinentální pohár do Marrákeše a pak ji zakončí 19. září na domácím mítinku v Domažlicích. "Věřím, že v Marrákeši budou aktivnější diváci, bude to živelnější než v Evropě. Když bude fajn stadion, dobré podmínky, určitě bych chtěla přidat nějaké metry," uzavřela Špotáková.
