"Vyšlo mi to dokonale, ale přiznávám, že jsem tomu sám nevěřil," prohlásil otec nejlepšího českého tenisty.
Blaženě se usmíval, v ruce držel lahev šampaňského. Vedle něj stála jeho podobně šťastná manželka Hana. "Když lidi skandovali Tomášovo jméno, mrazilo mě všude po těle a měla jsem slzy v očích," líčila.
Jako diváci vypadají tak, jak se Tomáš Berdych chová na kurtu. Obvykle neskáčou, nešermují pěstmi, nekřičí. "Prostě neděláme divadýlko," říká otec Berdych. "Přitom to v nás pořádně vře." Sám je jen rekreační hráč, s tenisem začínal pozdě. Vybavuje si, jak před 32 lety doma v Ostrově nad Ohří viděl v televizi československý daviscupový triumf.
Na finále byli s manželkou už před třemi lety v Barceloně. Tam Španělé s Čechy zametli jednoznačně 5:0. Odveta v Praze byla o dost dramatičtější.
RODIČE. Hana (s vlaječkami na tvářích) a Martin Berdychovi v hledišti O2 areny při finále Davis Cupu.
Musí to být vskutku zvláštní pocit, když tisíce lidí v euforii skandují jméno vašeho dítěte. Především po páteční strhující bitvě proti Almagrovi publikum oslavovalo Berdycha jako hrdinu. A on předvedl neobyčejně vášnivá oslavná gesta. "Čím větší zápas, tím víc teď dává Tomáš najevo radost. Jde to z něj ven," říká táta Berdych.
Potomka během finále vídal jen na chvilku, třeba v sobotu ve dvě ráno v hotelu, když šli se ženou spát. "Tomáš měl před sebou ještě masáž, moc jsme ho nezdržovali. Jen maminka je lékařka, tak se ptala, jestli nemá nějaké problémy."
Po sobotní čtyřhře předvídal, že jeho vyčerpaný syn to bude mít v nedělní řeži s Ferrerem těžké: "Za dva dny strávil sedm a půl hodiny na kurtu, to je síla." Jeho tušení se potvrdilo, Berdych padl, jeho rodiče ovládl smutek. Báli se, že je finále ztraceno.
"Ale když jsme viděli, jak se Radkovi daří, zase nás to rychle vtáhlo," řekla Hana Berdychová. Její muž pečlivě dokumentuje Tomášovu kariéru, schovává mu články z novin. Tento archiv bude dnes zase o něco bohatší. O stránky s euforickými titulky, oslavnými texty i dojemnými fotografiemi radujících se šampionů.
