O jeho roli tahouna reprezentace již nikdo nepochybuje a i sám Koudelka si je víc jistý. V tom vidí nejvýraznější pokrok, s nímž jde do letošní sezony.
Zjistil, že nemusí tolik dřít v tréninku, ale o to víc by měl pracovat na psychice a regeneraci. "Začal jsem si věřit. Víc se o sebe starám, stres jsem nechal za sebou, víc chodím třeba do sauny a bazénu. Přišel jsem na to, že nejlepší je jít do každého skoku s chladnou hlavou. Ať ten předchozí dopadne jakkoliv," říká.
Na stupně vítězů útočil rodák z Lomnice nad Popelkou již ve finském Kuusamu. Tam mu chyběly dvě příčky.
"Ve Finsku jsem byl hodně spokojený. Moc jsem nečekal, ale vyšlo páté místo. Neřekl bych, že jsem skákal dokonale, ale skoky byly stabilní, vyrovnané," popisoval skokan.
Třetí místo! Radoval se Roman Koudelka před rokem v Harrachově.
V Lillehammeru pokazil v prvním kole na malém můstku dopad. Bez telemarku dostal nejnižší body z celé první desítky, to ho v důsledku stálo druhé umístění na stupních vítězů ve Světovém poháru v kariéře. Skončil čtvrtý.
Na velkém můstku si ve větrné loterii vylosoval dvanácté místo. Ale spokojenost byla téměř absolutní.
"Byl to pro mě nejlepší závod sezony. Neměl jsem štěstí na vítr a hlavně se mi na tomto můstku nikdy nedařilo, nikdy jsem tam nebodoval, takže maximální spokojenost."
Zatím to není ono, říká Janda
Zcela jinak viděl úvod sezony nejzkušenější člen reprezentačního A týmu Jakub Janda. Bývalý vítěz Světového poháru skončil nejlépe dvacátý.
"Zatím to není ono. Čekám, jestli vyjde pár skoků před Harrachovem. Ve Skandinávii jsem v podstatě neskákal ani jeden oficiální trénink. V Norsku se konal opravdu jen proto, aby se mohlo závodit. Jak říkal David Jiroutek, nebyly to skoky, ale přerušovaný sjezd."
Jakub Janda patří ve 33 letech k veteránům Světového poháru.
Bez tréninkových skoků neuspěje ani tak zkušený borec, jako je Jakub Janda. Je však přesvědčený, že v Harrachově může být někde jinde.
"Moje cíle byly úplně jiné. Bohužel se nic z nich nepovedlo naplnit," říká. "V Lillehammeru jsem se na malém můstku vyloženě trápil. Tam pro mě byl šok, že jsem s takovým výkonem šel do druhého kola. Na velkém můstku první skok hrůza. Ve druhém jsem moc chtěl a to se projevilo. Ale důležité je, že víme, kde je chyba a na čem je potřeba zapracovat."
Bylo to brutální, láteřil kouč Jiroutek
Trenér David Jiroutek byl s výsledky spokojený, ale s podmínkami už méně. V Lillehammeru se dříve skákalo v únoru, kdy panují na severu stabilní mrazivé podmínky. Rozmary podzimního počasí způsobily, že závody a vše kolem nich neodpovídalo standardu, na nějž jsou všichni ve Finsku a Norsku zvyklí.
"V Kuusamu jsme byli od úterý, ale skočil si pouze Roman Koudelka. Ostatní kluci v tréninku můstek spíš sjeli. Vzhledem k tomu, že jsme potřebovali otestovat nové lyže při skutečném skoku, to byla docela smůla."
Podmínky nebyly lepší ani v Lillehammeru. Spíš naopak. Oba závody byly loterií. O to jsou podle Jiroutka cennější skvělá umístění Koudelky a Hlavy.
David Jiroutek
V podstatě bez tréninku šli do závodů i soupeři Čechů. K vidění bylo hodně pádů. "Například Japonci na podmínky doplatili. Každý den se jeden zranil, takže tam byly vtipy, že kdyby se skákalo další dva dny, Japonci nebudou mít koho nasadit," usmíval se Jiroutek, který český skokanský tým povede třetí sezonu za sebou. Předtím ho trénoval již v letech 2000 - 2002.
Pořadatelé v Lillehammeru navyklí na jiný termín si s nevyzpytatelným větrem občas nedokázali poradit.
"Sdruženáři před námi jezdili z nájezdových rychlostí jako na mamutu v Planici, přitom nám ráno na poradě řekli, že bude protivítr," prozradil Jiroutek. "Pak se začal vítr točit. Bylo to brutální, ale neděláme halový sport, to k tomu patří."
