V případě muže vysokého 211 centimetrů, který nastupuje na křídelní pozici, se takovým slovům nelze divit. Je rychlý, s přímým tahem na koš. A přidejte i jeho skokanské kvality, pro které byl bývalým koučem české reprezentace Michalem Ježdíkem označen za "nejperspektivnější pohybový talent v Evropě".
A bývalý reprezentant Jaroslav Kovář dodává: "Honza Veselý má mimořádné fyzické předpoklady z hlediska tělesné konstelace. Tím, jak má dlouhé ruce, jak má dlouhé nohy a jak to všechno dokáže propojit v pohybu, je jedinečný."
Ale to byly domácí lichotky. Ty světové se skrývají za minutovými ovacemi, které sklidil ve "svém" Partizanu Bělehrad při rozlučce se Srbskem. Za přezdívkami "Smečující ninja" a "Evropský Blake Griffin". Za desítkami videosestřihů jeho smečí a bloků, kolujících po internetu.
Zrození supertalentu
Už dosavadní kariéra Jana Veselého byla mezi českými basketbalisty jedinečná. K velkým věcem ho předurčovaly geny, jeho otec hrával nejvyšší basketbalovou ligu, matka byla volejbalistkou. Dlouho to však byly jenom ty geny.
"Oba dva jsme si Honzu brali na tréninky. On různě pobíhal s balonem, takže u sportu byl od mládí, ale s basketem jako takovým začínal až ve dvanácti, a to je opravdu pozdě," ví i Jan Veselý starší.
Ostrava se však neobroušenému dlouhánovi stala brzy malá a při občasném hýření českých klubů se svými talenty se Veselí rozhodli pro odchod svého syna do zahraničí. Jejich šestnáctiletý syn zamířil do Slovanu Lublaň.
Tuhle cestu schvaluje i Jaroslav Kovář: "Myslím si, že nabídka ze Slovinska přišla v pravou chvíli. Jemu pomohlo, že odešel pryč. Oni jsou totiž schopni hráče opravdu udělat."
Ale dlouho se zdálo, že to nemusel být dobrý nápad. "Honza byl v podstatě první hráč, který šel ven takhle mladý. A my narazili na tehdejší vedení České basketbalové federace v čele se Zdeňkem Zajíčkem a Jiřím Hamzou. V podstatě ho nepustili na celou sezonu," vybavuje si hráčův otec. "Honza jenom trénoval, pak měl asi čtyři měsíce něco se zádama."
Šanci dostal ve druhé sezoně. "V juniorce už hrál, mezi muži se trochu trápil, ale naštěstí ho viděl Duško Vujoševič," dostává se Veselý senior ke klíčové kapitole v životopisu svého syna. Před třemi lety totiž přišel osudový přestup.
Osudový přestup
"Český Honza" se od zkušeného kouče Vujoševiče dočkal v Partizanu životní příležitosti. Dnes už víme, že ji zužitkoval. Sezonu od sezony se zlepšoval. V té první byl rvavým talentem dodávajícím týmu energii z lavičky, ve druhé obranářem ze základní pětky, ve třetí už osobnost.
Ve všech funkcích se osvědčil, i když nejlépe mu šla ta druhá. To dokazují výsledky z Euroligy. V roce 2010 pomohl Veselý podceňovanému Partizanu do Final Four a ze zadní pozice vyletěl mezi hvězdy víkendu. Ale po odchodu několika opor roli hvězdy přebíral váhavě. I proto se Partizan letos v euroligovém play-off neobjevil.
Jan Veselý ještě není komplexním basketbalistou. Na vrchol v hierarchii NBA mu schází síla, přesnější ruka, odhodlání rozhodovat zápasy... Ale to hlavní, sebevědomí a cílevědomost, nepostrádá. "Mým vzorem je Dirk Nowitzki," prohlašuje. A pevně věří, že jednoho dne udělá stejnou díru do světa jako nejlepší hráč nejlepšího týmu NBA.
