Nejdříve dostal do malíčku na ruce při bloku. Pak se stejným prstem zavadil o tričko a nakonec ho měl vyvrácený. Prasklo mu pouzdro. Ale sezonu neukončil.
"Bolí to, hlavně ráno," vyprávěl. Dál vede svůj tým v play-off. Už ve finále, kde se hrál v Ostravě včera třetí zápas a dnes je v televizi od 15 hodin čtvrtý. Rozhovor vznikl před nimi.
Doma jste proti Ostravě vyhráli snadněji druhý zápas. Čím to bylo?
Ten první zápas v sérii, to je trochu více nervozity. Musíme vyhrát, je plná hala, všichni čekají, jak soupeře rozneseme. To samé bylo i v semifinále proti Příbrami. Prohrávali jsme nula dva, a pak jsme taky vyhráli tři dva. To je play-off, nervozita.
Pak jsme se od toho oprostili. Oba tie-breaky (poslední, pátý set) jsme pak vyhráli patnáct třináct.
Druhý zápas doma jste vyhráli tři jedna a dva nula jste vedli.
Ten druhý zápas už se dá hrát líp. Už jsme jedna nula vedli, jsme přece jen klidnější. Lidi byli fantastický. Byl to zápas na tři nula, ale ten třetí set jsme si pokazili.
Co říkáte zápasům v Ostravě?
Můžeme to tam jet zkusit. Přistoupíme k zápasům zodpovědně a uvidíme. Doufám, že alespoň jeden zápas nám tam vyjde.
Už jste počítal, kolikrát za zápas odehrajete balon?
Těch je. Každý druhý míč z rozehry je můj. Když se například nepokazí servis, vemte si, že se hraje do pětadvaceti. Za zápas to může být tak sto, sto padesát nahrávek. Nahrávač je nejnevděčnější post. Vlastně tvoří hru. Všichni vidí jen tu smeč a tleskají. Jak to tam hráč zabil, jak uhrál bod. Odborníci to vidí. Jak je nahráno. Laik moc ne.
A váš zraněný malíček?
Nahrává se mi hůř, protože bolí. Ale jsem režisér hry a musím to zvládnout.
Chodíte i na blok.
Musím. Nejdřív jsme se bavili o tom, jak se mi to stalo v sobotu a v pondělí jsme hráli proti Příbrami, že tam nebudu chodit. Ale nejde to. Systém už je tak zažitý, že za dva dny nejde převorat. Že bych ustupoval. Blokaři by to nestíhali bránit. Byl by v tom šílený nepořádek. Řekl jsem si, že to skousnu.
Bolí vás to hodně, že?
Když do ruky dostanu, tak pět šest míčů to bolí a pak bolest ustoupí. Je to už klasická bolest, na kterou jsem si zvyknul.Na tu bolest si musíte zvyknout. Jinak to nejde. Pokud se oprostíte od bolesti, můžete se na zápas soustředit.
Co když se nesoustředíte?
Stalo se mi to ve dvou zápasech v Příbrami. Tam jsem tu bolest vnímal a byl to špatný výkon. Myslel jsem na to a bolelo to víc. Teď to neřeším. S bolestí se dokážu sžít.
Nepřipomíná vám něco zraněný malíček?
(zasmál se) Už mi to pár lidí říkalo. Jarda Jágr. Nevím už, který rok to bylo, ale je to úplně něco jiného. (Bylo to v Rakousku v roce 2005). Jarda Jágr má hokejku, má rukavici. Možná to bolelo ještě víc. To neposoudím, hokej nehraju. Mě každý kontakt s míčem, každý blok, bolí.
Kdy vás bolí ruka nejvíce?
Nejhorší jsou rána. Když se bolest rozleží a ráno to na tréninku musím rozhejbat. To pak bolí hodně. Pak si dám nějaký prášek proti bolesti a je to lepší.
Když jste říkal, že máte tolik nahrávat za zápas, kolik máte na nahrávce variant?
To je šílené množství. Záleží na tom, jak se přihraje. Které hráče mám na síti, které mám vzadu. Ta hra může vypadat strašně stereotypně, ale všechno záleží od toho, jak přihráváme. Teď má Ostrava výborný servis a přihrávka není tak luxusní. Když jsme tehdy vyhráli tři tituly v řadě, bylo to trochu lepší. Teď to trošku naháníme. Ale je pravda, že je to mladé a šikovné libero Juračka. Všechno má svůj čas. Jsem tam od toho, abych to napravil a situaci vyřešil.
Můžete říct více o tom, jak je to s těmi variantami?
Musím jich mít v hlavě milion. Nějak je musím používat. Rozhodnu se v daný moment, jak se rozhodnu.
Když nahraju na trojblok, je to moje chyba. Když je to na jedny ruce, je to moje výhra. Buď obranu ošálím, nebo obrana ošálí mě. Je to souboj s obranou. Jak to zvládnu, podle toho hrajeme.
Ve kterém okamžiku se rozhodujete pro některou variantu?
Už když běžím pro míč, honí se mi hlavou šíleně moc věcí. Podívám se předtím, kdo je na síti u nich, kdo je v útoku na síti u nás. Je v tom i rutina. O nahrávačích se říká, že zrají jako víno. Čím jsou starší, tím jsou lepší. Ale musí se přemýšlet o tom, kdo skládá míče (boduje), kdo hraje dobře na síti. Kdo tam momentálně je.
Změníte někdy na poslední chvíli své rozhodnutí, komu budete nahrávat?
V dané situaci můžete změnit tak deset procent toho, co mám předem připravené.Mám předem připravené tři varianty. Útočí tři čtyři hráči. A je na mně, komu nahraju. Podle toho, jak je přihráno, se rozhodnu, komu pošlu tu nahrávku.
Takže v momentě, kdy je příjem, určíte, kam míč pošlete?
V momentě, jak je přihráno a kam je přihráno, se rozhodnu, kdo bude smečovat. Záleží jen na mně, jak se rozhodnu. Jak vnímám obranu a co se děje na druhé straně sítě. Jak to periferně vidím. Někdy je vidět, že je krásně přihráno, jindy ne. Pak je to o tom ošálení.
Jednou jste měl ve druhém zápase doma nedorozumění s Michálkem. On odehrál míč za vás.
Řval jsem si, ale bylo strašně špatně slyšet. Ale každý druhý míč u nás mám. Říkám to spoluhráčům na tréninku. Jsem malý hráč a jsem rychlý hráč. Každý druhý míč, pokud můžu, doběhnu.
Nebo to nestihnete.
Beru to všechno na sebe. Pokud to nenahraju, je to moje chyba.U Michálka to byla přemíra snahy, že to chtěl odehrát. Zařval jsem si, ale nepustil mě k tomu. Pak jsme to pokazili. Ale to se stává. Je to prostě finále play-off, nervozita tam je. Ale říkám, každý druhý míč je můj.
To byste nahrával asi bagrem.
Ne, ne, ne. Bylo to krásně od Juračky přihrané a šel bych do toho prstama. Ale stává se to. Je to finále a patří to k tomu. Hlavní je celkový výsledek a tam byl pro nás, takže v pořádku.
