"Ukazuje to, že volba španělské cesty byla správná. Je to odměna za mou práci," uvedl odchovanec USK Praha, jenž na zahraniční angažmá odešel už v sedmnácti letech. "Nominace na tohle ocenění pro mě znamená také zodpovědnost a závazek do budoucna. Musím stále tvrdě makat."
Ve Španělsku už jste jednu cenu získal. Pro nejlepšího smečaře při loňské exhibici ligových hvězd. Chystáte se na obhajobu?
Ve Španělsku je tradice, že vítěz loňského ročníku je pozván i na ten další, takže doufám, že se zúčastním. Nějaké triky, co ještě nikdo neviděl, v záloze mám. Zatím je ale netrénuju. S tím začnu, až budu mít potvrzenou účast.
O víkendu vám uteklo celkové vítězství v Eurocupu. Je zklamání z porážky ve finále s Kazaní velké?
Byli jsme blízko úspěchu, takže zklamání teď určitě převládá. Už postup do Final Four je ovšem pro Sevillu úspěch. Ale když jste tak blízko Eurolize (postupuje do ní jen vítěz Eurocupu), tak prohra mrzí. Pro Sevillu by výhra v Eurocupu znamenala první trofej z evropských soutěží. Euroligu už sice klub hrál, ale pro současné hráče by start v ní byl velikou motivací.
Tomáš SatoranskýOd dětských let nastupoval za USK Praha, brzy se o něm vědělo jako o obrovském talentu, který posbíral plno mládežnických titulů. Do mužské Mattoni NBL naskočil jako nejmladší hráč v historii, stejný primát mu patří už jen v případě české reprezentace, jejíž hru z postu rozehrávače řídil už v šestnácti letech. V roce 2009 se domluvil na přestupu se španělským Cajasolem Sevilla, kde se setkal s uznávaným koučem Joanem Plazou. V úvodní sezoně se ve Španělsku především rozkoukával, na začátku té letošní už však své jméno pořádně proslavil. V rámci španělského Superpoháru se stal vítězem soutěže ve smečování, když za sebou nechal věhlasnější konkurenty, Koroljova a Van Lackeho. Možná i to mu pak v klubu pomohlo k nečekanému vytížení, Satoranský letos sbíral plno minut ve španělské ACB lize i Eurocupu. V něm ve dvou zápasech narazil i na český Nymburk a se Sevillou se probojoval až do finále. |
Při cestě do Final Four jste se v průběhu sezony dvakrát utkali i s českým mistrem. Co ještě podle vás Nymburku chybí, aby na postup do závěrečné fáze Eurocupu mohl pomýšlet taky?
Těžká otázka. Doma jsme s nimi prohráli o 22 bodů. Myslím však, že to byl pro nás budíček a takový zlomový bod v eurocupové sezoně. Po tomto zápase jsme se probrali a začali hrát dobře. Myslím, že Nymburku chybí ve srovnání s top týmy soutěže větší rotace hráčů. Základní pětka hrála na vysoké úrovni, ale v pokročilé sezoně už byli hráči, kteří hráli 30 minut na zápas, unavení. Možná, že chybí i trochu větší agresivita v obraně. Ale celkově si myslím, že Nymburk letos prokázal, že patří mezi evropskou elitu.
Ve finále proti Kazani vás trenér nechal na palubovce 23 minut. To pro vás musela být velká zkušenost.
Obrovská. Final Four Eurocupu je druhým nejvýznamnějším turnajem. Sám jsem před víkendem nečekal tolik prostoru na hřišti. Ale kvůli zranění našeho prvního rozehrávače jsem měl k dispozici velký počet minut.
Kdyby vám někdo řekl na začátku sezony, že v takovém utkání odehrajete více než půl zápasu, asi byste po loňské mnohem menší vytíženosti nevěřil.
Překvapil by mě už jenom fakt, že by někdo řekl, že budeme hrát finále Eurocupu. Navíc po začátku sezony bych takový herní čas naprosto nečekal. Myslím, že věci nabraly od začátku ročníku docela rychlý spád.
Španělská liga bývá dost zahleděná do sebe a ani fanoušky mnohdy Eurocup příliš nebere. Jak byla vaše účast na finálovém turnaji vnímána?
To mě celkem mile zaskočilo. Už na čtvrtfinále s námi vyjel i předseda španělské federace. Final Four pak byla věnována velká pozornost a federace nás jako tým za postup do finále ocenila. V soutěži startovalo dost španělských celků, my jsme to jako jediní dokázali.
Je pro vás tato sezona basketbalově přelomovým rokem?
Zatím se tak dá určitě nazvat. První rok jsem se ve Španělsku rozkoukával. Dostal jsem se na pozici rozehrávače. Měl jsem sice dost natrénováno, ale nedostával jsem potřebné minuty. Teď se situace vylepšila. Přichází s tím ale také zodpovědnost. Doufám, že v této cestě budu pokračovat i v příštím ročníku.
Tomáš Satoranský (vpravo) ze Sevilly nahání v semifinále Eurocupu Štefana Markoviče z Trevisa.
Čím to, že v Evropě zapisujete do klubové kroniky mimořádný úspěch, ale v lize se vám až tolik nedaří?
Naše výkony jsou jako dny a noci. V Eurocupu jsme hráli výborně. Měli jsme i slušnou sérii výher v lize. Pak se však přestalo dařit a propadli jsme se tabulkou až na 12. místo. Teď už je jasné, že do play-off nepostoupíme. Z posledních pěti zápasů jich přesto chceme co nejvíce vyhrát, abychom si vylepšili sebevědomí.
Váš reprezentační kolega Jan Veselý míří z Partizanu Bělehrad do NBA. Vy na draft zatím nepomýšlíte?
Kdyby byla skvělá sezona a byl by o mě zájem, tak bych to zkusil už letos. Já ale vím, že v Seville je ještě velký potenciál, který se budu snažit využít. O NBA začnu přemýšlet až příští rok.
