Sobota 8. ledna je na nejnáročnějším motoristickém podniku světa jediným dnem volna. Nastal čas důkladných technických prověrek, počítání ztrát, chvilkového pookřání fyzických schránek, ale i telefonických hovorů do vlasti ve středu Evropy a krátkého zhodnocení dosavadního účinkování na Dakaru.
Lopraisova Tatra se startovním číslem 504 zatím drží úžasné třetí místo. Dva kamazy před ní, dva za ní. Na trati nedá Čaginovi a Kabirovovi ani chvíli klidu. Tým s bezedným rozpočtem nesmí udělat jedinou chybu. Vědí, že stačí menší zaváhání a už se kolem nich prožene žlutá tatrovka Aleše Lopraise.
Přesně tak tomu bylo v pátek večer v Arice, kde Loprais slavil první české vítězství v dakarské etapě po pěti letech. Naposledy vyhrál také on, ale to bylo ještě v africké Tambacoundě.
Jste po polovině Rallye Dakar tam, kde jste plánovali? Pátečním triumfem jste po 24 etapách přerušili vítěznou šňůru Kamazu...
Musíme být spokojeni. Pro mnohé je k neuvěření, co s tak malým týmem předvádíme. Kamaz má převahu úplně ve všem, od technického zajištění, po lidské a finanční možnosti. A my mu stále dýcháme na záda.
Dakar je proslulý výbornými vztahy mezi závodníky, fandí vám posádky jiných týmů?
Je to až neuvěřitelné, jak moc. Máme tady jeden z nejmenších rozpočtů, takže pro mnohé jsou naše časy nepochopitelné. Zrovna za mnou byl manažer MANu a gratuloval nám. Dokonce nabízel, že nám pomohou, kdyby byla potřeba. Ale není sám, chodí sem Holanďani a i další. Ptají se, jestli něco nepotřebujeme. Kamaz vyhrává už dlouho, všichni přejí nám.
Jak se projevuje přímo na trati, že Kamaz má mnohem širší zázemí?
My si musíme všechno opravit sami, máme malý tým. Zatímco když má problém Čagin nebo Kabirov, další kamazy Nikolajeva a Mardějeva u nich hned zastavují.
Lopraisův mechanik Radim Pustějovský při údržbě kamionu Tatra po 2. etapě Rallye Dakar 2011.
Jedenašedesátiletý Josef Kalina už Dakar čtyřikrát vyhrál. Jako navigátor Alešova strýce Karla.
Kamaz může jet vabank
Dvě etapy zpátky jste měli defekt vy i Čagin, jsou i při jeho opravě vidět širší možnosti Kamazu?
Samozřejmě. Oni mají na autě elektrický zvedák, my ho taháme nahoru ručně. Výměna nám trvala osmnáct minut, Čagin to umí za deset. Ale největší rozdíl je v tom, že mají tolik aut. Mohou si dovolit riskovat. Jet vabank.
Liší se i jejich práce na autě v bivaku?
Hodně. Před každou etapou mění například přední nápravy. My s sebou ani nemáme náhradní. S našimi šesti mechaniky bychom ji nestihli za noc namontovat.
Kromě defektu jste v páté etapě ztratili dalších přibližně dvanáct minut, co se stalo?
Zabloudili jsme. Chvíli jsme se tam motali. V té pasáži okolo čtvrtého kontrolního bodu bylo hodně prachu, nic nebylo vidět a trvalo nám, než jsme se opět chytli trasy.
Jedete letos v nervydrásajícím souboji s kamazy zcela naplno?
Vždy tam musí být rezerva. Kdo jede Dakar naplno, cíle se většinou nedočká.
Na místě navigátora došlo letos ve vašem týmu ke změně. Získali jste čtyřnásobného vítěze Dakaru Josefa Kalinu, který má už přes šedesát let. Jak on zvládá náročný závod?
Má bolesti krční páteře, ale jinak se drží. Je to profík. Určitě je velkou pomocí. Má moře zkušeností, kdyby se tak každý uměl orientovat v dunách jako on...
"Pořadatelé přitvrdili," říká o nejnáročnějším Dakaru v historii Aleš Loprai.
Trpíme jako koně
V letošním Dakaru musíte mít poprvé tzv. HANS, zařízení na ochranu krční páteře, jak se s ním jezdí?
Trpíme jako koně. Je to šílený, v kamionech to nemá co dělat. Je to nesmysl. Některé posádky si to nezapínají, jiné to s sebou ani nevozí. Pořadatelé to tolerují, bezpečnostní přínos je alespoň v naší kategorii hodně diskutabilní.
Je třetí jihoamerický Dakar něčím výjimečný?
Pořadatelé přitvrdili. Zatím zkoušeli, co si mohou dovolit, teď už jsou některá místa velmi náročná. Chtějí si za každou cenu udržet status nejtěžšího závodu na světě. Tempo je vražedné. Ačkoliv jezdíme maximálně stopadesát a osobáky mají neomezenou rychlost, hodně jich předjedeme a dojíždíme mezi nimi tak kolem desátého místa.
Organizátoři letos slibovali více písku a pouště...
Duny jsou obrovské, ty atacamské jsou největší na světě. Mám z nich obrovský respekt, ale podle časů nám to v nich zatím jde. Je v nich o to zvolit ideální stopu. Pokud najedete špatně, můžete ztratit hodiny. Mnoho osobáků s tím má obrovské problémy.
Jaké si dáváte cíle před druhou polovinou závodu?
Dál šlapat na paty kamazům. Párkrát jsme je porazili, může to přijít znovu.
Plánujete nějakou strategii?
Nebudeme útočit. K tomu nemáme zázemí. Klíčové bude, jestli někdo z první trojice odstoupí, nebo hodně ztratí. Musíme udělat vše pro to, abychom to nebyli my.
