Krásky na Dakaru |
Poslední kapkou v řece dohadů je informace nizozemské agentury Omroep Brabant. Podle ní je návrat do Afriky už téměř hotovou věcí. A Nizozemci mají k oficiálnímu zdroji velice blízko. Když byl zrušen Dakar 2008, byli to právě oni, kdo přišli se zaručenou zprávou o Jižní Americe, kterou brali dosud všichni s rezervou.
Dodejme tedy, že zpráva hovoří také o zamýšlené trase – upřímně, nyní asi jediné myslitelné, a sice v Tunisku, Libyi a Egyptě, zhruba mezi Tunisem a Káhirou.
Po podobné trase jel už ročník 2003 a nabídl skutečně nádhernou trať s cílem v sinajském letovisku Šarm aš-Šajch, s evropským úvodem, což je prvek, který letošnímu i loňskému ročníku zákonitě chyběl. Pak se závod vrátil k Růžovému jezeru.
|
Jiří Vintr (32) je spolupracovníkem Loprais Tatra Teamu. Jako navigátor press caru řízeného Karlem Lopraisem se zúčastnil Dakaru 2007-2009, Středoevropské rallye 2008 a Hungarian Baja 2008. Jako akreditovaný novinář absolvoval evropskou část Dakaru 2004 a 2006. Tematice Dakaru se jako publicista věnuje přes deset let a podílel se jako spoluautor na třech knihách o dakarské rallye, toto téma zpracovává posledních pět let i pro odborný časopis Trucker. |
Do Dakaru se největší světová rallye asi hned tak nedostane, bezpečnostní riziko v Mali i Mauretánii trvá. Ale návrat do saharských dun by mohl být ze závodnického hlediska přijatelnou variantou. "Libyjské duny jsou nádherné, hrají všemi barvami a jsou gigantické, obrovské," říká Karel Loprais, jenž právě zmiňovaný ročník 2003 ukončil havárií v etapě do Ghatu. Libyjskou pouští však projížděl v letech 1990-92, stejně tak zavítal do Egypta i při Dakaru 2000. Známá je i tuniská dunová oblast u Gsar Ghilane.
Ba co víc, o tom, že Dakar se už v Argentině nepojede, hovoří jako o hotové věci sami Argentinci. Záležitost je v zemi, kde motoristický sport milují, široce diskutována a zdá se, že i na tomhle poli je jasno. Podobně jasno měli vloni i informovaní chilští fanoušci, když nám u trati zvěstovali, že pro rok 2010 Chile požaduje prodloužení závodu na sever k oblasti Antofagasty a že Chile navýší sponzorský vklad ze státního rozpočtu. Vše se vyplnilo.
Přitom ale, co pořadatele z Argentiny a Chile vyhání? Vůbec nic. Místní přijali soutěž nejlepším možným způsobem. Dakar nabídl enormně náročné terény, průjezd pouští Atacama podle pamětníků v náročnosti mauretánskou Saharu jasně předčil. A ročník 2010 se jako celek velmi povedl.
Trať se velmi líbila, byla náročná, přitom ale dostatečně dimenzovaná na to, aby závodníci stíhali projet celou trasu včas a nebylo nutné přistupovat ke zkracování nebo rušení etap. Mimochodem, po mnoha letech nezaznamenal Dakar ani jednu zrušenou speciálku, jen jedno zkrácení u Copiapó a jedno minimální v první etapě. Co by za to závodníci v roce 2009 dali! Soutěž neztratila spád a dramatičnost a po stránce nabídky terénů přinesla úžasnou variabilitu. U televizních obrazovek diváci jásali nadšením nad krásou záběrů pořadatelské televize.
První Dakar v Jižní Americe byl poznamenám řadou problémů a nekonečným krácením etap.
Fanoušci v obou zemích soutěži neskutečně fandili a podporovali závodníky na trati i poté, co někdo ze soutěže vypadl. Kdepak by se tohohle někdo nadál v Africe. Logistika přesunu doprovodů přes Andy nezklamala, původně nevítaná překážka se stala vítanou výzvou i mediálním trhákem a rájem pro fotografy. Atacama se stala výzvou a mýtem k pokoření podobně jako kdysi Alžírsko nebo Tenéré. Jen se přes ni nejelo tolikrát, aby se stala legendární.
Peníze hrají roli
Rozhodnutí pořadatelské ASO byla ale vždy motivována finanční stránkou věci. Obě země vysázely na dřevo jako sponzorský vklad částku zhruba 22 milionů dolarů. Naopak africkým zemím bylo za průjezd rallye a domnělou bezpečnost nutné platit nemalé prostředky, které byly součástí startovného. Pořadatelé také nabrali zajímavý kmen jihoamerických závodníků a s nimi i titulárního sponzora, argentinského mobilního probivedra Personal. O ty všechny by možná v Africe přišli.
Co by získali? Staromilců, kteří místo Dakaru dali přednost "konkurenčnímu" závodu Africa Race Reného Metge, se ukázala být troška, do dvacítky motocyklistů a automobilů, k tomu čtyři kamiony. To vše v podniku, který má asi jen o čtvrtinu nižší startovné a nenabízí ani zlomek mediální a marketingové hodnoty Dakaru. "Skutečný závod dělá věhlas a konkurence. V Africe se závodí hezky, ale pokud je na startu pět kamionů a nikdo ji nesleduje, neláká mě to," říká Aleš Loprais.
Pokud pořadatelé zaznamenali úbytek startujících, potom předvším díky ekonomické situaci u jednotlivých týmů, do Afriky jim tedy mnoho bývalých zákazníků neuteklo. Naopak celou spoustu kvalitních borců ASO na poslední chvíli z afrického podniku stáhla do Jižní Ameriky.
Přesto zprávy o návratu do Afriky, alespoň na střídačku s Jižní Amerikou, sílí. Možná jsou všechny ty zvěsti jen mediální bublinou. Pořadatelé organizují Dakar tam, kde je bezpečí a je to pro ně ekonomicky výhodnější, přesto musejí dát najevo, že africké základy Dakaru ctí a na Afriku nezapomněli.
Druhý Dakar v Jižní Americe byl vydařený ve všech směrech, přesto je pravděpodobné, že se soutěž vrátí do Afriky, i když kvůli bezpečnostním rizikům by se do Dakaru opět nejelo.
Nevěříte? Vzpomeňte na letošní cyklistickou Tour de France, mimochodem organizovanou toutéž ASO. Tématem číslo jedna byl návrat Lance Armstronga. Dlouho byla jeho účast nejistá, nebylo jasné, zda jej pořadatelé vůbec pustí do závodu, ale vše byla jen mediální hra. Museli dát najevo, že nepřipouští návrat starých časů cyklistiky, kterou měl právě Armstrong domněle reprezentovat. Přitom si ale mnuli ruce, a oprávněně. Lance přitáhl k trati dvakrát tolik fanoušků a jen u výjezdu na Mont Ventoux jich stálo tři čtvrtě milionu.
Možná tedy organizátoři hrají na notu zvažovaného návratu do Afriky, aby obě hostitelské země přisypaly ještě trochu ze svého měšce, protože letos pořadatelé šetřili a poznali to všichni na mnohých detailech, byť rallye jako taková se jim povedla.
Nezapomínejme, že Dakar musí být především výdělečným podnikem. Návrat do Afriky se pořadatelům musí vyplatit, takže pokud k němu dojde, je možné očekávat, že za ním stojí tučné sponzorské peníze. Dakar jako soutěž i jako světově známá značka totiž cestuje právě za nimi. Musí vydělávat.
Přesto myslím, že má Dakar nakročeno do Afriky alespoň na rok. Těch zpráv už je příliš. A oříšek se rozlouskne možná už v únoru. Tak či onak, letošní Dakar si v Jižní Americe opravil renomé po loňské nefunkční, dýchavičné bublině. Byl v každém ohledu tím, čím být měl: nejtěžším závodem světa. A dostál své pověsti důstojně.
