Já tomu nerozumím do detailu, ale je to nějak tak: Jakmile se jim teplota vody a oleje dostane do kritických hodnot, elektronika přepne motor do nouzového provozu. Což je v podstatě havarijní mód, v kterém se nedá nic dělat. Takže hned po nastartování se agregát okamžitě sám vypíná. Motor se tím sám chrání před nevratným poškozením, ale se závoděním je konec.
Drsňák, co byl týden pozadu
Kolomý jel ve středu vpředu, téměř na úrovni kamazů, když zůstal stát na osmdesátém kilometru. Asistenční, nesoutěžní Tatra, ho odtáhla na tyči do bivaku, a nyní se bude Czech Dakar Team potýkat s tím, jak dál. Mají nepojízdné dva kamiony a jen jeden tažný. Ale nepochybuji, že se do Buenos Aires dostanou.
Deník Ivo Kaštana |
Je to vážně škoda, Kolomý se začal ukazovat ve velmi dobrém světle. Sice jsme si z něj dělali pořád legraci, že jede o týden pozadu, což byla v přepočtu jeho hodinové ztráty na Čagina v podstatě pravda, ale bylo to kvůli tomu, že se vracel, zastavoval a pomáhal ostatním členům týmu. Ten kluk je ale drsňák a správně se rozhodl, že si teď konečně zazávodí. Technika byla bohužel proti.
Momentálně to vypadá alespoň na historický úspěch Martina Macíka. Jede v pohodě na čtvrtém místě a kontroluje pozici. Co takhle vidím v bivaku, dělají na jeho autě jen běžné úpravy a opravy. Žádná zásadní závada se neobjevila. Měl by to dotáhnout až do cíle.
V kamionech je jinak rozhodnuto, kamazy už nikdo nemá šanci dostihnout.
Kolomý měl být ze všech českých kamionů ten nejpomalejší, nakonec se dostal nejdál.
Zafunguje týmová režie VW?
V kategorii automobilů uvidíme, zda-li zafunguje týmová režie. Sainzův náskok se zmenšuje a druhý Katařan Al-Attyah jede jako o život. Na první pohled je vidět, jak do toho jde po hlavě, jeho jízda je ve srovnání se Španělem mnohem agresivnější.
Podle mého skromného názoru ale Volswagen nechá vyhrát Sainze. Za ty roky smůly na Dakaru si to zaslouží. Carlos chce hodně a myslím, že tým bude stát za ním.
Al-Attyah je vůbec jedním z posledních, kdo jedou, co to dá. Druhá polovina Dakaru je hlavně o taktice. Nemá smysl se někam honit, hodinové ztráty se dohnat nedají. Důležitější je jet na jistotu, a bezpečně dostat stroj do cíle. Pořád někdo odstupuje, takže na tom můžete jen získat.
Češi kontra Svitko
Hodně se taktizuje i v motocyklech. Tam je rozhodnuto, Despres v čele má náskok 1,5 hodiny, pokud se mu něco nestane, je vítěz.
Z českých motorkářů je na tom nejlépe Pabiška. Motorka mu drží, fyzicky je na tom také výborně, takže to vypadá na úspěšný dojezd. Randýsek je sice víc vzadu, ale on jel na Dakar s jendoznačným cílem dojet do cíle, což se mu nedařilo. Pak na tom chce stavět.
Všiml jsem si, že hodně fyzicky fit je nováček Veselý. Je znát, že běhá Jizerské padesátky a jezdí maratony na kole. To je na Dakaru příprava k nezaplacení.
Lidi se mě ptají, proč je slovenský nováček Svitko, kterému pomáhám, tak vysoko v celkovém pořadí a Češi jsou daleko za ním. Na to je jednoduchá odpověď.
Štefan je profesionální závodník, on se tím živí. Je mistr Evropy v Enduru, takže se dá říct, že jeden z nejlepších evropských jezdců v terénu. Je na stejné úrovni, jako býval Katriňák v nejlepších letech. Tráví na motorce hodiny a hodiny denně, a to se musí projevit i na Dakaru.
Dalším jeho plusem je fyzička, nemá absolutně žádné problémy s únavou, které vás samozřejmě v důsledku zpomalují. Ten kluk toho naběhá za rok víc, než mě se povedlo za celý život. Navíc je v malém týmu, kde se vše točí jen kolem něj a ve srovnání s některými soupeři má klid.
Ne že by Češi byli špatní motorkáři, naopak, ale Svitko je prostě profesionál, který dává závodění sto procent svého času. Teď se výsledkově motá na hranici první desítky, což je na premiérový Dakar úžasné. V podstatě se učí a zkouší, co všechno si může dovolit. Nebyl bych překvapen, kdy další Dakary byl ještě o dost výš.
Štefan Svitko bojuje už při premiéře na Dakaru s nejlepšími.
Konvoj dakarské rallye se už přehoupl přes Andy
Máme před sebou závěrečné speciálky. Přejezd přes hory proběhl v pohodě, závodit se začalo až za Andami a byli jsme "jen" ve třech tisících metrech, takže nic obtížného.
Argentina je taková jedna velká placka, takže rychlostní zkoušky jsou tady rychlejší a zábavnější. Ve čtvrtek nás čeká poslední těžká etapa. Dokonce je vůbec nejdelší na celém Dakaru, ale hodně z toho jsou přejezdy. Měřený úsek je 476 km. To sice není nejvíce z celé rallye, ale celkově to bude dnes bez čtyřech 800 kilometrů, což je pro nohy, ruce i oči pořádná nálož.
První část se pojede po tvrdém terénu, po antuce, jak říkáme té červené udusané drti, pak přijdou žluté písky, kde se dají čekat dírky, hrboly a bude to takové hodně uskákané, což bude záběr hlavně pro motorkáře. Navíc se čeká skoro 40 ve stínu, což je další nápor na fyzičku.
Ještě, že tady jsou ty fanoušci. Je fantastické sledovat nadšené špalíry lidí kolem trati. Když se něco rozbije, hned se vám nabízí několik usměvavých dobrovolníků, že vám pomohou. Je to na jednu stranu jistota, i určitá psychická výhoda.
Jaký to rozdíl oproti Africe, kde se sice kolem vás také shromáždil dav lidí, také ochotných, ale něco vám ukrást. I po pádu jsem radši hned koukal, kde mám brejle nebo zda-li něco neodlétlo z motorky. Už bych se s tím nesetkal.
Ivo KaštanKouzlo dálkových rallye objevil po 15 letech závodění v motokrosu, enduru, kartingu a formuli 1600 při Master rallye Paříž - Peking 95. |
