Titul tedy váš život nezmění?
Z mého pohledu moc ne. Budu mít na ledu o kousek větší sebedůvěru, posunul jsem se dál oproti loňskému šampionátu. Tehdy říkal Brian Joubert, že měl obrovskou výhodu, protože na rozdíl ode mne už znal, jak se bojuje o titul. Já tím loni ve Varšavě prošel poprvé. Letos jsem už nějaké zkušenosti měl, i když pořád ještě jsem nebyl klidný a připravený, jak bych si představoval. Honila se mi hlavou spousta zbytečných věcí. Přesto jsem se nakonec dokázal soustředit na výkon, který stačil na titul. Toho si cením.
Měl jste v hale tolik fanoušků z různých koutů světa. Vnímal jste jejich hlasivky?
Určitě. Nechci přeceňovat svoji vlastní úlohu, protože i ti fanoušci pro mě znamenají moc. Jen chci uvést na pravou míru jednu věc, o které se diskutovalo na mých webových stránkách: Že si nevážím českých fanoušků a mám radši ty japonské. To je nesmysl! Vážím si každého člověka, který mi fandí, ať sedí doma u televize, je na stadionu nebo se prostě jen zajímá o tenhle sport. Není podstatné, jestli ti lidé jsou z Česka, Japonska nebo Ameriky. I když samozřejmě strašně rád vidím české vlajky.
Vy si pročítáte, jak o vás fanoušci na internetu diskutují?
Zase tolik ne. Když už, tak jen pročtu knihu návštěv na své webové stránce. Nedávno jsem tam odepisoval jedné slečně i osobně, protože vzkaz, který mi napsala, mě dojal.
Co napsala?
Že má psychické potíže i nějaké mentální vady. Ale že ve chvíli, kdy jsem jel, na všechny své potíže zapomněla a byla prostě jen šťastná, protože jí dělalo radost dívat se na mě. Když už pro nic jiného, tak pro tohle je nádherné ten sport dělat, ne?
Málem jste ho už nedělal. V roce 2005 jste byl zraněný, hrozil vám konec kariéry a na šampionátu v Moskvě jste vypadl v kvalifikaci. O krasobruslení se u nás tehdy říkalo, že je mrtvé. A tři roky poté jste mistrem Evropy. Obrovská změna, že?
Za šestnáct let, co bruslím, jsem prošel už spoustou zranění a komplikací, ale ta Moskva byla málem posledním hřebíčkem do rakve. Tam jsem si ale řekl: Dost! I když někteří lidé tvrdili, že se nevrátím, a doporučovali mi, abych skončil. Jenže já se chtěl vrátit. A jak se říká: Co tě nezabije, to tě posílí. Od té doby jsem zaplaťpánbůh neměl vážné zranění, které by mě zásadně odvedlo od tréninku. Trenéři mě přesvědčili: Když budeš ustavičně pracovat, výsledky se dostaví. A vidíte, vážně přicházejí. Posiluje to mou důvěru v to, že tvrdá práce bude odměněná.
Odměníte se i jinak? Získal jste šek na 20 tisíc dolarů.
Rád bych si koupil malou playstation, abych měl na cestách co dělat, protože v letadle se člověk někdy 10 hodin nudí. I když možná už ani tu playstation nepotřebuju... O Vánocích jsem se totiž změnil. Nikdy jsem nebyl velkým čtenářem, ale teď jsme s bráchou dostali od taťky zajímavou knihu. Vzal jsem si ji na exhibici do Litvy, a i když jsem tam měl nabitý plán, za tři dny jsem ji zhltnul – a strašně mě bavila.
Jaká knížka to byla?
Bohatý táta, chudý táta od multimiliardáře Kiyosakiho. Nepíše v ní, jak zbohatnout. Spíš o myšlení a o přístupu k událostem, které se dějou kolem nás.
Jste bohatý?
Rozhodně ne.
Co vyděláváte bruslením, nestačí na víc než pokrytí nákladů?
Letos mám prvním rokem smlouvu s marketingovou agenturou, která převzala iniciativu. Takže to břímě už konečně neleží na mé rodině. Možná si opravdu začnu bruslením i vydělávat. Ale teprve za rok budu moudřejší, pak se zeptejte.
Najednou budete žádaný organizátory exhibic i médii. Zvládnete při tom i vysokou školu?
Musím. Jsem sice mistrem Evropy, ale zároveň i normálním člověkem, který chce mít svůj obyčejný život. Hned po březnovém mistrovství světa v Göteborgu se na školu vrhnu. Rád bych dokončil ročník v řádném termínu, abych neztratil spolužáky, které tam kolem sebe mám.
Pro Göteborg nachystáte dva čtverné skoky?
Ty nemůžu teď slíbit. Jen to, že se ponořím zpátky do tréninku. Göteborg bude zase úplně jiný závod než Evropa.
Všichni budou na konci sezony unavenější...
To budou. Já taky. Ale já to na sobě nedám znát.
