Trochu to připomíná film Ať žijí duchové, ve kterém parta dětí zachraňuje zříceninu rytíře Brtníka. Pár rozdílů by se tedy našlo: Ve středočeském Kácově nejde o hrad, ale o zámek. S chátrající památkou nepomáhají žádní caparti, nýbrž odrostlí vysokoškoláci. A nepotřebují k tomu ani duchy v čele s posmutnělou Leontýnkou, ani trpaslíky. Přestože zrovna tihle kmitající úderníci by se jistě taky hodili.
Barokní stavba z městysu známého skvělým pivem chátrá už nějakou dobu, ublížilo jí hlavně barbarství komunistického režimu. Komnaty, ve kterých se před staletími procházely urozené kněžny, se v 50. letech proměnily v kanceláře úředníků státního lesnického podniku.
Jejich šéf takhle jednou nakráčel do zámecké kaple a rozhodl: „Tady chci byt!“ Nařídil dělníkům odstranit oltář, vybourat okno s vitráží, přepažit místnost zvláštním stropem, zničit štukovou výzdobu, andělíčky, zkrátka všechno.
Někteří z dělníků prý odmítli. Vzal tedy krumpáč do ruky a postaral se o demolici sám.
Muzeum rádií a motocyklů
Tak chmurné to bylo s Kácovem dlouhé roky, zkraje 21. století navíc poškodil horní část zámku požár. Když objekt roku 2008 přebírala obec, byl navzdory průběžným rekonstrukcím ve smutném stavu. Fasáda nekvalitně opravovaná v 80. letech se sype. Zámek ze 17. století má velký problém s vlhkostí, svody a žlaby se bortí, zlobí děravá střecha, krovy i trámy.
„Některé věci opravit dokážeme, ale třeba na poškozenou římsu se vám nedostane ani šikovný pokrývač. Leda s jeřábem nebo lešením, ale to už znamená obrovské výdaje,“ tvrdí kácovská starostka Soňa Křenová.
Když mě zámkem provádí, pochvaluje si soudržnost místních i návštěvníků, kteří si ke Kácovu vytvořili silný vztah. Díky dobrovolnické dřině tu vznikla čistá galerie, vyrostlo muzeum starých rozhlasových přijímačů, historických motocyklů a archivních posázavských fotografií, chodby se nazdobily obrazy a darovaným nábytkem, otevřela se kavárnička.
Se zámkem v Kácově to bylo špatné dlouhé roky, zkraje 21. století navíc poškodil horní část zámku požár.
Nařídil dělníkům odstranit oltář, vybourat okno s vitráží, přepažit místnost zvláštním stropem, zničit štukovou výzdobu, andělíčky, zkrátka všechno.
„Má to tady atmosféru, neříkejte, že ne,“ usmívá se mladá maminka Alena Konvalinová, další z mých průvodkyň, jen co v kočárku uklidní dovádějícího synka Péťu.
Patří k těm, kteří si místo nad splavem museli sami objevit. Do Kácova se s rodinou přistěhovala před rokem a půl. Jakmile poprvé vstoupila do zámku, bylo jí to najednou hrozně líto. Že někdejší tvrz zvenku vypadá tak bídně. Že návštěvníka nedalekého pivovaru nebo vodáka na Sázavě možná ani nenapadne zámek navštívit, když budova vypadá na první pohled tak sešle.
A pak si uvědomila, že by s tím něco šlo udělat. Už v minulosti se v rámci marketingu cestovního ruchu podílela na projektu, u kterého spolupracovala se studenty. Proč to nezkusit i tady? „Studenti jsou přece zároveň levná pracovní síla, ale i studnice neotřelých nápadů.“
Po stopách Anny Marie Toskánské
Starostce se Alenin nápad zalíbil, hned přislíbila pomoc. Však si taky Konvalinová pochvaluje: „Kdyby byl každý druhý starosta jako Soňa, vypadá tahle země úplně jinak.“ Oslovily rychle několik odborných škol s jasným zadáním: Vymyslete takový projekt, aby se podařilo přilákat k nám víc turistů i peněz na opravy.
Do akce „Aby se Kácov neskácel“ se přihlásilo 10 tříčlenných týmů, na koumání měly měsíc. Z nich se posléze vybrala finálová pětice, jejíž návrhy přímo v Kácově koncem listopadu posuzovala porota složená z expertů na marketing a PR.
Díky dobrovolnické dřině tu vznikla čistá galerie, vyrostlo muzeum starých rozhlasových přijímačů, historických motocyklů a archivních posázavských fotografií.
Komnaty, ve kterých se před staletími procházely urozené kněžny, se v 50. letech proměnily v kanceláře úředníků státního lesnického podniku.
Byla to pestrá nabídka. Vyhraje putování po stopách skřítka Kácováčka? Kácovské hry bez hranic? Pohled do života služebnictva? Všechno pěkné, ale stojí to víc peněz, než je předepsáno rozpočtem.
Nejlepší je nakonec vize studentek zlínské univerzity pojmenovaná Po stopách Anny Marie Toskánské - opírá se o barokní šlechtičnu, která kdysi nechala kácovský zámek přestavět do reprezentativní podoby. Studenti plánují posílit spolupráci mezi stavbami, které jsou s Annou Marií spjaty - vedle Kácova i se zámky v Zákupech, Ploskovicemi a pražským Toskánským palácem.
Pro každého návštěvníka zámku navíc hodlají připravit tematickou soutěž, díky níž by mohl zúročit nasbírané žetony třeba v blízkém pivovaru. A taky postavit na nádvoří letní kino. „Teď na to musíme sehnat peníze. Je mi jasné, že jsme na úplném začátku,“ říká Konvalinová.
Už teď prý ví, že to mělo smysl. Po Kácovu chce prostřednictvím své akce Studenti oživují památky stejným způsobem pomoci i jinde. Pokud se jí to povede, může i mocný rytíř Brtník závidět.
