Statek postavený kolem roku 1880 měl typickou podobu české venkovské usedlosi: obdélníková budova se sedlovou střechou a štítem do ulice, velká dřevěná vrata vedoucí do dvora a proti obytné budově stodola, rovněž obdélníkového tvaru se sedlovou střechou. Další vrata vedla ze dvora dozadu na louku a do starého ovocného sadu.
Když mladí manželé tuto chaloupku objevili, byla už dlouho neobydlená a tomu odpovídal i její stav, vlhké zdivo, propadlé krovy, spadlý komín, opadané omítky, nepořádek nahromaděný za desítky let. Pohled na tyto trosky by běžného „smrtelníka“ určitě motivoval spíše k rychlému útěku, architektka a její manžel stavař si tu však díky svým profesionálním schopnostem a zkušenostem dokázali představit budoucí bydlení.
„Líbilo se nám klidné místo a velká zahrada, která končí až u potoka a u lesa,“ vysvětluje Blanka Tancerová, která je zároveň projektantkou a majitelkou domu.
„Proto jsme se rozhodli zbourat zeď a vrata na louku, otevřel se nám krásný výhled a jsme po celý rok v přírodě. Celkově jsme se snažili zachovat původní vzhled, především celkový tvar stavby a jižní průčelí vedoucí do ulice, včetně zaklenutých okének nahoře ve štítě.“
Bourání a budování
Rekonstrukce začala odkrytím „zdravého jádra“: základy domu byly obkopány, odvětrány a odizolovány proti vlhkosti, bylo nutné vykopat staré vlhké podlahy, odstranit omítky, spadlý komín, zbourat celé podkroví a na obvodovém zdivu vybetonovat ztužující železobetonový věnec.
Podařilo se zachovat původní cihelné klenby. Některá okna se zvětšila a proměnila ve francouzská, padly některé vnitřní nenosné stěny.
Obytné stavení mělo typické tradiční uspořádání: dovnitř se vstupovalo ze dvora z boku přes kamenné zápraží, do síňky, na kterou navazovala černá kuchyně. Směrem do ulice byla orientována obytná světnice, v zadní části byly sklípky a chlívky.
Nový vstup do domu vede rovněž z boku, z kamenného zápraží je dnes vyvýšená terasa. Předsíň rozděluje přízemí na ložnici (v zadní části na místě bývalého chléva) a společnou obývací část, spojenou v jeden prostor.
Klenutá kuchyň přechází do rovněž klenuté jídelny a dále do obývacího pokoje, který zaujímá místo původní světnice, má výhled do ulice a na kostel a přesahuje do podkroví.
Za novým krbovým tělesem bylo vybudováno otevřené schodiště na galerii, kde je dost místa i denního světla pro pracovnu majitelky. Zároveň galerie slouží jako hala, z níž se vchází do dětských pokojů a velké koupelny.
AutorkaIng. arch. Blanka Tancerová Vystudovala Fakultu architektury VUT Brno, v současné době vykonává vlastní architektonickou praxi. Zabývá se komplexní projektovou činností od návrhu až po realizaci. |
Podkroví zakončuje velká ložnice, z oken v severním štítu má krásný výhled na zahradu, potok a les. Slunce do obytných místností v přízemí přichází dopoledne okny směřujícími do dvora a přes poledne z jihu, ze západu stavení bezprostředně sousedí s domem na vedlejším pozemku, takže budovat okna by nemělo smysl.
V domě byly provedeny veškeré nové rozvody, vytápění zabezpečuje plynový kotel, podlahové konvektory a radiátory. „Původní zdivo jsme nezateplovali,“ vysvětluje architektka, „devadesát centimetrů silné kamenné a smíšené zdivo má odpovídající tepelněizolační vlastnosti. Vnější kontaktní zateplení má jen jižní část domu, která byla přistavěna později z plných cihel.“
Může se hoditTaké chcete bydlet podle svých snů a přání? Vyberte si své nové bydlení na Reality.iDNES.cz. Nabízíme domy, byty i pozemky po celé ČR. |
Pro rekonstrukci majitelé zvolili především tradiční přírodní materiály, dřevěná okna a podlahy, keramické dlažby a ocel. „Kde to bylo možné, zachovali jsme a odhalili vše původní,“ vysvětluje architektka. V kuchyni a v jídelně zůstaly staré cihelné klenby, po zbroušení a novém vyspárování vypadají jako nové.
Východní a severní fasáda se zvenku nezateplovaly, díky tomu po odstranění omítek vynikla struktura původního zdiva, stejně jako kamenná ostění a překlady nade dveřmi a okny.
Technické údajeZastavěná plocha: 140 m2 |