Nový majitel rodinného domu z roku 1936 si přál vrátit dnes již prostorově i technicky zastaralé stavbě charakter moderní vily. Léta se na stavu domu podepsala: okna byla nahrazena hnědými s jiným dělením, na střeše bývalé garáže (která z důvodu velkého sklonu nájezdu sloužila jen jako sklad) vznikla ošklivá prosklená veranda napojená na obývací pokoj.
Z vnějšku dům vzbuzoval spíše negativní emoce a ani vnitřní dispozice na tom nebyla po všech přestavbách nejlépe. Majitel se obrátil na architekta Jana Línka, který mu již navrhoval předchozí bydlení ve stejné oblasti, aby dům upravil pro jeho rodiny.
Léta se na stavu domu z roku 1936 podepsala. Okna byla nahrazena hnědými s jiným dělením, na terase vedle obývacího pokoje byla vybudována ošklivá prosklená veranda.
Přestavba měla především zajistit dostatečně dimenzovanou vstupní halu s návazností na hlavní společenský prostor s krbem.
Tento obytný prostor je nově otevřený ve východní a jižní straně velkoplošnými skleněnými posuvnými stěnami na terasu, která vznikla (a byla ještě zvětšena) po odstranění verandy.
Díky tomu se hlavní obytná část příjemně opticky rozšířila. Ochranu proti slunci zajišťují posuvné venkovní dřevěné žaluzie a stejný typ žaluzií terasu odstiňuje i při pohledu z ulice.
Poměrně významný interiérový prvek, který sjednocuje jednotlivé prostory přízemí s různou výškou po zbourání dělicích stěn, představuje zvlněný dýhovaný podhled. Terasa je propojena schodištěm se zahradou v místě stávajícího venkovního bazénu.
Dost místa pro všechny
Suterénní část domu byla upravena tak, aby vyhovovala potřebám rodiny. Je zde pracovna, pokoj hosta, prádelna, zázemí bazénu a skladové prostory. V patře byla umístěna ložnice rodičů s přímou vazbou na koupelnu a šatnu a dva dětské pokoje s vlastním hygienickým zázemím na mezipodestě schodů do podkroví.
Podkroví patří dětské herně propojené speciálním prvkem, lodním zvukovodem, s přízemím. Všemi podlažími probíhá šachta shozu na prádlo, ukončená v suterénu v prádelně. Střecha se využila pro sluneční kolektory.
Dominantou společného obývacího prostoru se stalo krbové těleso.
Takto rozvržené prostorové schéma, vyplývající z požadavků investorů, se nedalo realizovat na původním půdorysu. Nedostatek ploch (pro vstupní halu, rozšíření hygienického zázemí ložnice, úpravu schodů do podkroví a podobně) vyřešil architekt rozšířením objektu severním směrem jednoduchým dvoupodlažním modulem.
Ten jasně odděluje novou výstavbu od staré a svou jednoduchostí neruší v uliční frontě, kde jsou sousední domy doplněny směrem k ulici množstvím různorodých přístaveb.
Změny na zahradě
Vybudování zahradní terasy vyřešilo chybějící propojení domu se zahradou a stávajícím zahradním bazénem, který s výjimkou okolních pochozích ploch nebyl nijak upravován.
V severním rohu zahrady, přímo na hranici se sousedními parcelami, stojí samostatná garáž. Ta dostala nové vstupní dveře a vjezdová vrata s automatickým pohonem a vyšší o 300 mm i novou povrchovou úpravu fasády.
I v tomto domě se projektanti museli vyrovnat s problémem vlhkosti. V suterénu navrhli odstranění omítek do výše 1,5 m nad podlahu, někde až do stropu, vyškrábání malty ze spár a očištění zdiva od solných výkvětů.
Moderně zařízená kuchyň je oddělená od obývacího prostoru, ale zároveň průhledem propojená s jídelnou.
Zvlněný strop vyrovnává výšky podlaží,staré části a přístavby a současně je sjednocuje.
Podlahy byly navrženy s důrazem na sanaci vlhkosti jako dutinové, použily se proto tvarované desky Desan s větracími otvory do fasády a odtahem vyvedeným nad střechu. Sanaci vlhkosti suterénu pomáhají i další opatření: venkovní izolace pod přístavbou (nopové desky s odvětráním), obvodová drenáž svedená do vsakovacího příkopu v zahradě a injektáž paty stěn v kombinaci se sanační omítkou.
Technické údajeDispozice: 6 + 1 |
Podkroví slouží jako dětská herna, s přízemím je propojena zajímavým prvkem – lodním zvukovodem.
AutorIng. arch., Jan Línek (1943) |
