Důraz na sladění domu a terasy není náhodný. Ke staré roubence nepatří leštěná dlažba, ale u moderní stavby může vypadat skvěle. Pokud ovšem jde o terasu či lodžii u domu, kde nepočítáte se zastíněním, dlažbu i kámen si i u moderní stavby rozmyslete.
V horkém létě akumulují teplo, bosou nohou na ně raději nevstupujte, v noci teplo docela nepříjemně "vypouštějí" do interiéru a také notně ubírají vodu z keramických květníků, které na dlaždicích stojí. Tady bývá vhodným řešením dřevo nebo woodplastic, který se vyrábí z evropských dřevin a polymeru.
V případě dřeva je nutné počítat s každoroční údržbou, u materiálů z kompozitních materiálů zase pozor na napodobeniny. Zatímco originální woodplastic má poměr dřevité části a polymeru 60 % až 70 % ve prospěch dřeva a pouze 30 % až 40 % polymeru, u náhražek bývá poměr opačný.
K jihočeskému statku ladí pouze dřevěná terasa.
Krásu dřeva je třeba udržovat
U tuzemských dřevin je třeba počítat s opatrnosti vůči třískám a především s pravidelnou údržbou pomocí nátěrů a ochranných prostředků před vodou i UV zářením.
Tenkovrstvé lazury a oleje nechají vyniknout struktuře dřeva a nechávají je dýchat, nátěry je třeba pravidelně opakovat. Nekrytá terasa se bez důsledné ochrany neobejde, jinak brzy dojde nejen k šednutí dřeva, ale také k jeho kroucení a postupné degradaci. Krycí laky brzy praskají a odlupují se, ochrana dřeva tak mizí.
Dalším nebezpečím jsou škůdci z řad některých hub a plísní, jen některá dřeva obsahují třísloviny nebo terpentoidy, které omezují nebezpečí poškození houbami nebo hmyzem.
Nejčastěji se doporučuje tuzemský akát a dále pak exotické dřeviny typu bangkirai, ipe, jatoba, massaranduba, tatajuba, merbau či iroko. Jenže ani ty nemusí vždy odolat velkým výkyvům zimních a letních teplot, zatímco vlhko jim nevadí, teploty výrazně pod bodem mrazu jim nemusí svědčit.
Proto bývají lepší dřeviny zvyklé na drsné podmínky Sibiře či Kanady, například modříny a borovice. Některé firmy doporučují i cedrové dřevo, protože je pevné a odolné vůči houbám i hmyzu. Teak, oblíbený na zahradní nábytek, může být na terasu riskantní.
U exotických dřevin je totiž třeba také sledovat původ a tedy kvalitu, například kvalitní teak z Barmy je už téměř vytěžený, dováží se často náhražky z Indonésie, ovšem v nepoměrně horší kvalitě. Podobně je to i s ostatními exotickými dřevinami.
Woodplastic bez údržby
U kompozitního materiálu označovaného jako woodplastic, na který dává výrobce záruku 25 let, lze za hlavní výhodu označit téměř bezúdržbový provoz, většinou jej stačí pouze opláchnout vodou z hadice. Žádné natírání, žádná impregnace.
Milovníci grilování si musí dát ale pozor, omastek je třeba rychle vyčistit, takže pokud míváte pro gril přesně vymezené místo, bude lepší postavit jej přímo na trávu nebo použít pod gril slinutou dlažbu.
Woodplastic neklouže, proto je ideální u bazénů.
Nejen pro rodiče malých dětí či majitele bazénů má však tento materiál řadu dalších předností: je protiskluzný, nevadí mu chlór ani sůl (v zahraničí se proto často používá jako povrch přístavních mol), u plného profilu není ani třeba terasu spádovat, ani stojící voda mu neuškodí. U dutého, který je levnější, se spádování nevyhnete. Nehrozí zde ani nebezpečí třísek a terasa se na prudkém slunci příliš nezahřeje.
Optimální poměr dřevité části a polymeru se odráží i na vzhledu: čím více dřeva, tím je povrch pocitově i vzhledově příjemnější a naopak. Hlavní polymery, které se vyskytují ve WPC materiálech, jsou HDPE (vysokotlaký polyetylén) nebo PP (polypropylen). HDPE je mnohem odolnější vůči teplotním výkyvům, především mrazu, což má vliv na celkovou odolnost WPC materiálu. Setkáte se však i s používáním PVC. Hlavně však pozor na napodobeniny z Číny.
Montáž je poměrně rychlá (více zde), menší terasu lze zvládnout za jediný den.
Dlažba je praktická, vyžaduje však dokonalý podklad
Mezi velmi oblíbené materiály na terasy patří také dlažba nebo kámen. Dlažba z terasy může přecházet i do interiéru, což většinou vypadá velmi dobře. Dlažba musí být mrazuvzdorná a odpovídat normě ČSN EN 14411, prostiskluznost se člení do skupin R9 až R13. Čím vyšší hodnota, tím jsou dlaždice méně kluzké. I zde se začínají prosazovat větší formáty.
Přírodní kámen působí ve velké ploše mnohem lépe než dlažba
Před pokládkou je nutné zabezpečit kvalitní zhutněné podloží, vědět, co tvoří podloží, zda násyp, štěrkopísky či jíly. Doporučené skladby podkladu se liší podle toho, jak velkou zátěž předpokládáte.
Dlažbu lze klást na propustnou, nebo nepropustnou plochu. V prvním případě tvoří podklad vrstva hrubšího štěrku, dále vyrovnávací vrstva jemnějšího štěrku, na niž navazuje pískového lože. Do něj se klade dlažba.
Prosakující voda se odvádí drenáží nebo trativodem. Aby byla propustnost zachovaná, doporučují se speciální směsi: drenážní malty či betony a vodopropustné plastické spárovací hmoty.
Pro menší terasy se používá často nepropustný pevný betonový podklad do maltového lože, dlažba se lepí. To však zvyšuje nebezpečí poškození mrazem. Proto se někdy u pochozích teras dává přednost pokládce pomocí gumových či plastových vymezovacích terčů. Dlažba se nespáruje, voda odtéká pod dlaždicemi a po vyspádovaném pevném podkladu do odvodňovacích žlabů či prostě jen na trávník.
Velkoformátová dlažba ladí s moderním domem.
