"V původním návrhu byla budova o několik metrů vyšší, měla 45 metrů, a na stranách byly zvenku dva kruhovité otvory. Hned se proto objevila ta přezdívka 'pračka', která jí zůstala dodneška, i když je nakonec nižší a po stranách má jen takové půlkruhy," vysvětlil urbanista Christian Hajer původ nezvyklé přezdívky.
Osmipatrová stavba na břehu řeky Sprévy, za jejímiž zdmi často padají rozhodnutí ovlivňující vývoj v celé Evropské unii, ve finále vyrostla do výšky 36 metrů a 36 centimetrů. Dvě dlouhá postranní křídla jsou přesně poloviční. Svou velikostí se řadí mezi největší vládní centrály na světě.
Berlínské kancléřství |
Uvnitř pracuje 500 lidí. Kromě tří stovek kanceláří úředníků se v útrobách skrývá velký konferenční sál, tělocvična, osm zimních zahrad, kuchyně s osobním kuchařem kancléřky, sál pro bankety, zasedací místnost vlády a samozřejmě pracovna jejího šéfa, v současnosti tedy šéfky Angely Merkelové.
Zlí jazykové tvrdí, že berlínské kancléřství je tak velké proto, aby se do něj vešel mohutný Helmut Kohl, za jehož éry se začalo stavět. "S jeho tělesnými rozměry nemá velikost této budovy nic společného, i když pan Kohl v době, kdy stál v čele vlády, uplatňoval velký vliv na to, jak bude stavba vypadat, hlavně co se týče výšky," vyvrací tuto pověru Hajer.
Kohl podle něj prosazoval, aby kancléřství bylo vyšší než ostatní úřední budovy v okolí. "Říkal, že každý, kdo sem přijde, musí hned poznat, že jsou tu dvě důležité instituce: německý Spolkový sněm s kopulí, a tím druhým musí být spolkové kancléřství. Nikdo neměl hádat, která z těchto budov je kancléřství. Chtěl, aby to bylo na první pohled jasné," uvedl Hajer.
Zlí jazykové tvrdí, že berlínské kancléřství je tak velké proto, aby se do něj vešel mohutný Helmut Kohl, za jehož éry se začalo stavět.
To projekt architektů Axela Schultese a Charlotte Frankové za 480 milionů marek (dnes asi 6,3 miliardy korun) splnil, i když "kancléř sjednotitel" se do něj už nestihl nastěhovat a úřadovat v něm v roce 2001 začal až jeho nástupce Gerhard Schröder. Budova kancléřství se od té doby stala téměř povinnou zastávkou turistů při poznávání Berlína a před jejím průčelím se každý den fotí stovky návštěvníků stejně jako před nedalekým historickým Říšským sněmem, kde sídlí dolní komora parlamentu.
Ne každého však tato moderní stavba oslovuje, jak dokládá i přetrvávající přirovnávání k pračce. "Většině návštěvníků se líbí, i když spíš vevnitř. Pro mnoho lidí je zvenku příliš hranatá a monstrózní, zato uvnitř je podle nich pěkná se všemi těmi kulatými rohy, velkými schodišti a vystaveným uměním," přiblížila názory návštěvníků průvodkyně Sabine Slaninová. Do pracovny Merkelové turisty sice nevodí, ale sama tam prý jednou byla.
Berlínské kancléřství je projekt architektů Axela Schultese a Charlotte Frankové. Cena se vyšplhala na 480 milionů marek.
Jinak se však účastníci prohlídek podívají do většiny reprezentačních prostor i na místa, kam nemají přístup ani někteří zaměstnanci úřadu, například do jednací místnosti vlády nebo na venkovní terasu poblíž kanceláře šéfky kabinetu s výhledem na centrum Berlína a záplavu střešních solárních panelů, které zásobují tento kolos elektřinou.
"Máme tu 1 400 metrů čtverečních solárních ploch a každý metr čtvereční dává 117 kilowattů proudu," odpovídá Slaninová i na ty nejzvídavější otázky návštěvníků. Mnohem raději než o fotovoltaice ale vypráví o sbírkách moderního umění v kancléřství, které začal systematicky budovat v 70. letech tehdy ještě západoněmecký kancléř Helmut Schmidt v Bonnu.
Z jeho podnětu také vznikla takzvaná galerie kancléřů - série portrétů všech hlav vlád Spolkové republiky vystavená v prvním patře. Úřadující tam ale svůj obraz smí zařadit vždy až po odchodu z funkce. Merkelová si tak na vlastní portrét musí ještě počkat.
