Architekt Toyo Ito vyhrál konkurz na budovu v 90. letech minulého století (stavba proběhla v letech 1997 až 2001). Mediatéka v Sendai měla v sobě spojit funkci knihovny a výstavní galerie, ale také umožnit volný přístup na internet, půjčování a prohlížení DVD.
Budova udivuje transparentností své skleněné fasády i základní koncepcí: místo klasických nosných sloupů použil Ito celkem třináct sloupů z trubek, jež jsou všemožné zkroucené a nakloněné. Čtyři nejširší "sloupy" jsou v rozích. Procházejí jimi výtahy a schodiště, ale také světlo.
Třináct sloupů nese jednotlivé plošiny.
SendaiHlavní město japonské prefektury Mijagi založil v roce 1600 daimjó (šlechtic) Date Masamune. Přezdívá se mu také Město stromů. Žije v něm více než jeden milion obyvatel. |
Na tyto trubky umístil architekt plošiny s tloušťkou 80 cm, stavba má sedm nadzemních podlaží. Vzdálenost plošin není stejná, záleží na účelu, k němuž má podlaží sloužit.
Mediatéce v Sendai je věnován další díl francouzského seriálu Architektura (ČT2 v sobotu 5. května ve 14:00). Při pohledu na subtilní stavbu je neuvěřitelné, že přežila zemětřesení o síle 9,0 stupně Richterovy škály a následné tsunami o výšce až 38 metrů, které 11. března 2011 zasáhly pobřeží Japonska.
Krychle uprostřed města
Mediatéka zabírá pozemek o ploše 50 × 50 metrů. Každá stěny její fasády je jiná: na jihu skleněná, na západě jednotný plášť narušují pouze únikové východy.
Severní a východní strany tvoří různě vysoké vrstvy skla, polykarbonátu, pískovaného skla (které funguje jako slunolamy). Pro každé patro zvolil architekt jiný typ materiálu. Dvojitá skleněná stěna fasády pak budovu tepelně izoluje.
"Chtěl jsem, aby těch sedm podlaží bylo jen tak naskládaných jedno na druhé, mělo to být jako sedm budov propojených dohromady, chtěl jsem vytvořit hypermarket médií," vysvětluje v dokumentu architekt Toyo Ito.
To se mu podařilo, vytvořil však také stavbu, která odolala i loňskému děsivému zemětřesení. Jak to v mediatéce vypadalo během něj, můžete vidět v následujícím videu.
4. května 2012 |
V přízemí stavby (má výšku sedm metrů) najdete recepci, kavárnu a obchod, v prvním poschodí knihovnu pro děti, čítárnu tisku, administrativu a prostor pro internet. Druhé a třetí podlaží patří ukázkové literatuře, knihovně s výpůjčkami a čítárně.
Čítárna, v pozadí jsou vidět trubkové "sloupy".
Recepce v sedm metrů vysokém přízemí
Galerie pro tvorbu obyvatel Sendai je ve čtvrtém podlaží, v pátém už vystavují profesionální umělci, šesté nabízí kinosál, konferenční sály, videokazety a DVD.
Téměř nikde pak nenajdete zdi, ty nahrazují pouze závěsy. Posuvné příčky v pátém podlaží dovolují připravit pár pohyby originální prostor pro každou novou výstavu.
Toyo Ito* 1941 v Soulu v Jižní Koreji, která byla v té době pod japonskou nadvládou. Vystudoval architekturu na univerzitě v Tokiu (1965). Nejdříve pracoval v ateliéru Kiyonori Kikutakeho, v roce 1971 zakládá vlastní studio Urban robot (urbot), od r. 1979 přejmenovaný na Toyo Ito & Associates Architects. Je proslulý používáním moderních materiálů, například vysokoúčinným betonem, perforovaným hliníkem, sklem a ocelí. Vedle rodinného bydlení (jeho domy White U v roce 1976 a Silver hut v roce 1984 vytvořily novou koncepci v pojetí rodinných domů) navrhuje také veřejné budovy, Je nositelem celé řady ocenění, včetně RIBA (2005). V roce 1991 se stal hostujícím profesorem na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, Pracovali u něho takové architektonické hvězdy jako jsou například Kazuyo Sejima (SANAA), Klein Dytham či Katsuya Fukushima. |
