Zde žil a odtud za svobodu českého národa na smrt odešel Jan Palach. Stručná věta na pamětní desce je dosud tím jediným, co na domě v obci na Mělnicku připomíná život dvacetiletého studenta, který se 16. ledna 1969 upálil na pražském Václavském náměstí, aby vyburcoval veřejnost po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Z nenápadného opuštěného domu ze 30. let minulého století by do tří let měl konečně vzniknout Palachův památník. Nyní se čeká na architektonickou soutěž, která mu dodá konkrétní podobu. MF DNES získala jako první bližší informace k projektu.
„Památník bude složen ze tří částí. Samotný dům se změní na místo, které by mělo v návštěvníkovi probudit emoce a filozofické myšlenky, a vedle něj vyroste subtilní přístavba s multimediální historickou expozicí. Zbytek zahrady bude využit jako prostor k rozjímání, kde si lidé mohou srovnat nabyté dojmy,“ přiblížil ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Palachův čin si připomněli studenti i politici |
Právě on je jedním ze členů poradní komise, která projekt připravuje. Zapojeni jsou do ní všichni, kteří mají s myšlenkou památníku a odkazem Jana Palacha co do činění - třeba osmadvacetiletý grafik Jan Poukar, jenž v roce 2011 založil projekt Národ pohasl s cílem vybudovat v Palachově rodném domě jeho muzeum.
Plány za tu dobu nabobtnaly. A to i finančně. „Jen za dům podle znaleckého posudku dáme něco přes 1,7 milionu korun. Zatím jsme se ale dohodli, že počkáme, co přinese architektonická soutěž. Z politické scény máme optimistické signály, že kdyby vznikl nějaký dražší smysluplný nápad, je šance rozpočet navýšit,“ říká Lukeš.
Vzpomínání ve VšetatechMaximálně sedm. Tolik všetatských obyvatel chodí podle odhadu Lumíra Horáka, předsedy Společnosti Jana Palacha, na každoroční pietní akt u příležitosti Palachova upálení. Hodně, nebo málo? U více než dvoutisícového městysu těžko soudit. „Je to tak, zájem mezi místními o to není. Proč? Na to se mě neptejte, do hlav lidí nevidím,“ sdělil starosta Všetat Miroslav Baloun. Proč na pietní akci nechodí, jsme se zeptali pětice náhodně vybraných obyvatel. Většina z nich odpověděla, že Palacha ani jeho rodinu osobně neznali, proto k tomu nemají důvod. Jsou ale i lidé, kterým se to příčí. „S tím, co udělal, zásadně nesouhlasím. Zdravý mladý člověk by si neměl brát život. Když chtěl bojovat, měl to dělat třeba jako Václav Havel,“ uvedla devětašedesátiletá žena, která Jana Palacha znala osobně. |
Do poradní komise jsou zapojeni i starosta Všetat Miroslav Baloun a osmdesátiletý předseda Společnosti Jana Palacha Lumír Horák, ale do rozhodování se příliš nemíchají. „Na nějaké konkrétní návrhy je ještě dost času. Stát dům ještě ani nekoupil,“ upozorňuje Baloun. Na výkup domu mělo Národní muzeum sice celý rok, ale jak potvrdil i Lukeš, stále není u konce.
Čeká se na soud
„Dlouho netrvalo jen jednání o výkupu, bylo nutné také udělat znalecké posudky. Dům navíc vlastní dva bratři, z nichž jeden je omezen na svých právech, je proto nutné i vyjádření soudu a tam je to, jak víte, na dlouho,“ vysvětlil Lukeš, který však doufá, že je to formalita.
První z bratrů, jenž je druhému opatrovníkem, s prodejem již souhlasil. Do konce února má být vyhlášena architektonická soutěž, s jejímž uzavřením se počítá na sklonku léta. „Pak již může následovat tendr na konkrétní projekt a potom na zhotovitele, který by se stavbou mohl začít v roce 2016,“ odhaduje Lukeš.
Podle plánů komise by se měl památník otevřít veřejnosti do roku 2018.
Lukeš upozorňuje, že se rozhodně nebude jednat o žádný skanzen. Z původního vybavení domu se prakticky nic nezachovalo, replika Palachova pokoje či něco podobného proto nepřichází v úvahu.
Expozice se vedle Palacha má věnovat i dalším upáleným z Česka i ze zahraničí a má pomoci pochopit fenomén sebeobětování.
Poslanci na velkorysý projekt už koncem roku 2013 vyčlenili šest milionů korun. „Původně jsem měl v úmyslu památník vytvořit i provozovat se svou neziskovkou Národ pohasl, díky tomu, že je to financováno ze státních peněz, to ale nakonec padlo na Národní muzeum,“ zmiňuje Poukar, kterému se však celkový projekt i tak líbí.
„Poradní komise funguje dobře a myslím, že v ní všichni máme i stejné slovo, vždy je snaha dojít ke konsenzu. Tím, že do toho zasahuje více vlivů, je to nakonec i pestřejší,“ pochvaluje si Poukar.
Jako jedinou nevýhodu vidí právě navýšení nákladů.
„To, co bychom jako neziskovka byli schopni zařídit zdarma či za symbolickou cenu, musí státní instituce soutěžit, a pokud by to chtěl někdo udělat levně, tak to samozřejmě bude podezřelé,“ domnívá se mladý grafik a dodává: „Já to ale neplatím, tak do toho nemluvím.“
