Již nedlouho po smrti prezidentovy ženy o ní sepsal knihu Pavel Kosatík. Svazek Život Olgy Havlové – "Člověk má dělat to, nač má sílu“ (1997) koncipoval jako souvislý portrét v rámci možností. Václav Havel s ním na publikaci nijak nespolupracoval, mezery v portrétní mozaice Kosatík překlenoval obecnější faktografií, nebo naopak partiemi (uměřeně) empatickými. Pokusil se scelit unikavou fragmentárnost, neboť Olga Havlová se možná vůbec nikomu nevydala všanc úplně celá; nebyla taková povaha. Šlo o člověka mimořádně samostatného myšlenkově i "provozně“; o osobnost připravenou druhému nezištně pomoci, bez řečí mu nabídnout oporu, ale současně si razantně hájila prostor pro čistě své vlastní zájmy a potřeby.
. Síla věcnostiOlga Havlová, střízlivý korektor potrhlých nápadů. Editorka Anna Freimanová, fotoeditor Ivan Kuťák, fotografie různí autoři. Respekt Publishing v Respekt Edici, Praha 2008, 168 stran, náklad neuveden, doporučená cena 250 korun. |
Sborník Síla věcnosti (s podtitulem Olga Havlová, střízlivý korektor potrhlých nápadů) už z povahy zadání nemůže a nechce usilovat o jednotu a komplexnost: do jednoho svazku snáší příspěvky zasvěcené velmi různou měrou a vedené rozličnou motivací – spisovatelka Jana Červenková nebo kritik Milan Jungmann vzpomínají velmi letmo, neboť právě jen takto Olgu Havlovou poznali, kdežto Ivan M. Havel, bratr Václava Havla, ji musel znát hodně dobře (už proto, že jeden čas bydleli oba bratři se svými partnerkami v jednom bytě na Engelsově nábřeží v Praze), jenže matematik příspěvek omezil na deset bonmotických řádek. Sborník se vůči Kosatíkově monografii nikterak nevymezuje, prostě ji nebere na vědomí. A to tak důsledně, že ji neuvádí ani na záložce se základními informacemi; to už je trochu zvláštní. Pro čtenáře znalého Života Olgy Havlové přitom letošní sborník působí jako jinak postavený, volně příslušející díl druhý. Pro ty, kdo jedenáct let starou monografii neznají, bude Síla věcnosti objevnější.
Poněkud zvláštní – zejména s ohledem na titul sborníku – je ještě jedna skutečnost. Editorka svazku Anna Freimanová a redaktorka Eva Lorencová nejprve zamýšlely zařadit do sborníku pouze texty psané speciálně pro něj, ale pak se "rozhodly zařadit i některé nabídnuté texty již publikované“. Jenže není úplně uvedeno, které všechny to jsou – například kdy vznikl a odkud byl převzat vynikající úvodní rozhovor překladatele Paula Wilsona s Olgou Havlovou, natočený dle všeho na konci roku 1989.
Ať již nás zmíněné redakční mouchy obtěžují, či nikoliv, z fragmentů tvořících Sílu věcnosti vystupuje osobnost, která budí respekt a jaksi samosebou staví před čtenáře nároky – ten si musí položit otázku, jak by před touhle ženou obstál. Základní tónina přítomných vzpomínkových textů je laskavá, nicméně od smrti Olgy Havlové uplynul více než tucet let a atmosféra není tak zjitřená jako v měsících, kdy Kosatík sepisoval "svoji“ paní Olgu. V některých příspěvcích se nacházejí i partie nikoliv kritické, ale neiluzivně věcné: když se Olze nezdálo něčí chování nebo si nepřála jeho přítomnost, dokázala očima vyslat blesky (jak píší Vratislav Brabenec i Tereza Brdečková), či drsně testovala své kamarády coby první dáma: "Když jsem jí chtěl podat ruku, jedovatě řekla: ‚Trochu zašmajchlování by neškodilo – co kdybys mu tu ruku políbil? Když jsem paní prezidentová...‘ Řekl jsem jí, aby si trhla nohou, a ona se zasmála, že takhle teď zkouší některé kamarády,“ píše spisovatel Jiří Stránský.
Patří se ještě dodat, že fotoeditor Ivan Kuťák do knihy citlivě vybral snímky, zejména ty od Bohdana Holomíčka exponované v sedmdesátých letech na Hrádečku – z některých lze dobře vytušit přitažlivost, kterou Olga Havlová pro řadu lidí měla.
