„Poprvé budou žít samostatně, na což se moc těší. Konečně začnou fungovat jako rodiny a už ne jako skupina utečenců,“ zmínil referent pro uprchlíky Slezské diakonie Zdeněk Kašpárek.
V Českém Těšíně jsou připraveny čtyři byty. „Jsou vybavené základním nábytkem, uklizené. Je důležité, že nejsou daleko od sebe, aby neztratili pospolitost.“
Dvě děti z uprchlických rodin budou už od května navštěvovat základní školu v Třinci.
„Postupně si zvyknou a začlení se do kolektivů. V prvních měsících jim bude pomáhat asistent, hlavně kvůli jazykové bariéře. I když musím podotknout, že děti se česky učí mnohem rychleji než dospělí,“ popsal Benjamin Wojnar, koordinátor dobrovolníků, kteří Iráčanům zajišťovali v Soběšovicích program i výuku. „Česky se učí každé dopoledne. Je důležité, aby jazyk zvládli a mohli začít pracovat.“
Několik otců z rodin jsou řemeslníci. „Jedná se o truhláře, kteří v Iráku měli fungující firmu a museli ji opustit. Myslím, že díky zručnosti se na trhu práce časem uchytí. Ženy jsou v jejich zemi většinou v domácnosti, ale některé ze skupiny zmínily, že by rády začaly někde pomáhat,“ uvedl Kašpárek.
V Soběšovicích žili Iráčané několik týdnů.
„Jsou to vděční lidé. Dá se s nimi na všem domluvit a přestože nejsem zastáncem migrační politiky v Evropě, tak tady jsem rád pomohl, protože to jsou slušní křesťané,“ zmínil majitel rekreačního střediska Jiří Juhász.
Během stěhování vládla dobrá nálada a rodiny ukázaly, že už umí česky více než jen pozdravit a občas pyšně pojmenovaly některé předměty, které nakládaly do auta.
„Český Těšín dobrá, Česká republika je super. Děkuji,“ uzavřel Marwan, otec jedné z rodin.
